Dobrý pro tebe

17.

Naprosto upřímně, tohle jsem v plánu neměl.

Zase jsi nepřišel do školy a nemůžeš se divit, že jsem měl strach, zda tě ještě někdy uvidím. Musel jsem se přesvědčit. A jít k tobě domů mi v ten okamžik dávalo smysl.

Ačkoliv jsem to původně vůbec neměl v plánu.

Tvoje máma je milá a máš po ní oči, protože když se na mě dívala, viděl jsem tebe. Hned jsem z toho pohledu poznal, že nemá nejmenší tušení, kdo jsem. A taky jsem poznal, jak strašně jsi byl nesvůj, když jsi ji přede mnou musel oslovit.

Mami.

Já se toho slova nebojím. Víš to?

Byls rád, že jsem za tebou přišel? Nedokážu to posoudit, protože ses tvářil, jako bys viděl přízrak. Ale zas tak hrozně ta jizva nevypadá. Nebo jo?

Já rád byl. Když jsi mě vzal k sobě do pokoje a navrhl, abychom se spolu dívali na film. Dle mého názoru byl Harry Potter skvělá volba.

Ze začátku mi nic nedocházelo. To až někdy v polovině filmu.

Bože, Olivere! Jak jsi mohl žít tak dlouho a nečíst ani jednu knížku a nevidět ani jeden film?