Dobrý pro tebe

16.

Nehledej za tím nic víc. Jen jsem ti donesl oříškovou tyčinku, protože vím, že ji máš rád. Tu noc sis jich v automatu koupil pět.

Pro mě jsi vybral čokoládové sušenky, protože dle tvé teorie čokoládové sušenky musí mít rád opravdu každý. Nemýlil ses, mám je rád, jen jsem v tu chvíli nedokázal nic sníst.

Ale byl jsem ti vděčný, že o mě máš starost.

Z mojí strany je to teď stejné. Něco je totiž špatně, poznám to, i když umíš dobře předstírat.

Směješ se míň. Dokonce už ani tolik nemluvíš s ostatními. Dřív jsi býval středem pozornosti, teď sedáváš na kraji a hledíš do prázdna. A já se tě bojím zeptat.

Je všechno v pořádku? Čtyři slova a já je nedokážu poskládat a říct nahlas.

Možná je to tím, že oba víme, co se ti honí hlavou.

Řekl jsi vůbec někdy někomu, co se stalo? Ví černovlasá, že mě znáš? Že za mnou chodíš každý den po škole a kreslíš s podepřenou hlavou, mračíš se a odmítáš oříškovou tyčinku?

Podívej, Olivere, jestli čekáš, že tě vytáhnu z deprese, tak sis asi vybral špatného člověka. Nevím ani, co mám dělat se svojí depresí. Natož s tvojí.