Dobrý pro tebe

42.

Ještě pořád jsem neviděl poslední díl Pottera. Řekls.

No a čí je to vina? Řekl jsem já.

A pak jsme šli prostě a jednoduše k tobě, a když jsme spolu mluvili o všem možném, trochu – hodně – trapnosti tam přesto bylo. A nikdo nezačal jako první.

Udělal jsi popcorn, protože... velké finále přece.

Harry se ještě ani nedostal do Bradavic, když jsme se opět líbali. Poté jsi film přetočil a dívali jsme se znovu, akorát tentokrát v objetí a tys mi pořád chtěl krást popcorn z pusy.

Zůstaň tady přes noc. Řekls.

Chtěl jsem, aby bylo jasno. Hrozně moc a možná by bylo jednoduší, pro nás oba, kdybych prostě jen přikývl, ale otázka ze mě vypadla rychleji, než jsem stihl myslet.

Co bude zítra ve škole, až se potkáme na chodbě? Řekl jsem já.

Tvoje odpověď já nevím bolela. Byla jako... jako hrozně špatný vtip. Měli jsme za sebou tolik věcí, tak proč to pořád muselo být komplikované a těžké a složité a... už mě žádná synonyma nenapadají. Takže, proč to muselo být na hovno?

Vstal jsem.

Tys zůstal sedět.

Zůstaň tady přes noc. Zopakovals.

To nejde. Odpověděl jsem.