Během vyučování jsem tě neviděl. Stejně jako kterékoli jiné pondělí, protože máme hodiny v jiných budovách.
Ne, nezjišťoval jsem si, jaký máš rozvrh, abych věděl, kde se o přestávkách nacházíš.
No dobře, tak ano. Zjišťoval.
Ze začátku, abych se ti vyhnul. Poté, abych tě potkal.
A vždycky, když jsem věděl, že je ta přestávka, kdy kolem sebe půjdeme, býval jsem nervózní a nedočkavý. Přemýšlel jsem, jestli se na mě podíváš, nebo odvrátíš zrak, nebo absolutně nebudeš tušit, že existuju.
Většinou vyhrála ta třetí možnost.
Ale dnes jsem měl smůlu.
Po vyučování jsem se automaticky schoval ve výtvarné učebně a kreslil bojové vážky. A taky zátiší, a kdyby se dala nakreslit touha, abys přišel, nakreslil bych i ji.
Místo toho jsem gumoval jako šílený a při každém nádechu pohlédl ke dveřím.
Takže jsem pak neměl šanci zahrát překvapeného, když jsi skutečně přišel, sedl sis na svoje oblíbené místo, přitáhl papír a začal čmárat.
Jo, řekl jsem čmárat, protože, nezlob se na mě, ale fakt to nepřipomínalo kentaura s mojí podobiznou.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
