Usmál ses, maličko a přitom jsi mi zíral do očí z takové blízkosti, že jsem měl husí kůži. Vše, co jsem ti chtěl říct, zmizelo někde v hlubinách mojí mysli a zůstal jen odevzdaný výraz.
Jsi tak nádherný, řekl jsem – nahlas nebo v duchu, teď netuším.
Jestli jsem nad tím někdy přemýšlel? Jistě. Ano. Často. Ne pořád, ale často a je naprosto samozřejmé, že jsem si tu chvíli i mnohokrát představoval.
Nakonec je pravda, že ty představy nikdy nejsou jako ve skutečnosti.
Ležel jsem na lavici, na hromadě výkresů, nahý, takže se mi pastely otiskovaly na záda.
Nakláněl ses ke mně, hladil po břiše a přitom jsi pomalu pohyboval boky. Vylezl sis za mnou na lavici, nalehl na mě a ani na vteřinu neuhnul pohledem. Zíral jsi mi do očí po celou dobu, co jsme se milovali.
Na jednom výkresu ti ujela ruka a trochu jsi na mě spadl. Rozesmálo nás to a já tě pevně objal a přitáhl k sobě. Nemohl ses skoro hýbat, jen velmi maličko a to nás oba přivádělo k šílenství.
Líbals mě, byl ve mně a přitom se třásl. Celé tvoje tělo, až jsem měl pocit, že tě neudržím.
A když jsi pak hlasitě vydechl, byls v obličeji úplně červený a na zádech měl rýhy od mých nehtů.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
