Dobrý pro tebe

89.

Moji mámu jsi nezabil.

Řekl jsem ti to mnohokrát a nejspíš ne naposledy, ale ty to pořád nedokážeš pochopit. Já vím, Olivere, ačkoliv možná nejsem úplně schopen všem tvým pocitům rozumět, že by sis přál rozhodnout se v ten den jinak, ale přece se nebudeš takhle hloupě omlouvat za to, že ses pokoušel přežít za každou cenu. Je to přece úplně lidské.

Když jsem ti říkal, že ti nic nevyčítám, ale zároveň ti dávám, naprosto definitivně, poslední možnost být se mnou, protože jestli řekneš ne, tak tě nechám jít, myslel jsem to vážně. Bez ohledu na bolest, kterou pak budu cítit.

Nechci na tebe čekat celý život. Možná jsem sobec, nebo to vypadá, že nemiluju dost, když tě dokážu nechat jít, ale je to právě naopak. Miluju tě tolik, že tě nechám jít, pokud to tak budeš chtít.

Takže ano, svým způsobem je to ultimátum. Jediné a poslední.

Když jsem odcházel z tvého pokoje, neohlédl jsem se, abych vypadal rozhodněji, ale ve skutečnosti, kdybych se otočil, nejspíš bych nikdy nechtěl odejít. Ale zvládl jsem to a teď je jen na tobě, jak se rozhodneš.