Bylo po jedenácté. Domů nám zbývala ještě asi hodina cesty a já byl nesmírně unavený.
To si ještě pamatuju.
Pamatuju si i to, že se na mě v jednu chvíli podívala – typický zpomalený záběr – a něco říkala. Něco, co určitě bylo nesmírně důležité. A já jsem takový idiot, že si nic z toho nedokážu vybavit.
A pak nás chtěl doktor předjet. Najel do protisměru a všechno ostatní, co vím, je, že jsem měl v hlavě, přes celé čelo, zaseknutý kus předního skla. Máma se nehýbala a dveře na mojí straně se otevřely.
Na zemi za tebou ležela dvě sklíčka a kamínek. V tomhle pořadí: sklíčko, sklíčko, kamínek. A sklíčko uprostřed mělo tvar kosočtverce.
Teprve potom jsem vzhlédl a podíval se ti do očí.
Držel jsi u ucha telefon a pořád jsi prosil, ať přijedou co nejdřív.
Když jsi zavěsil, podíval ses na mě.
Řekls, že všechno bude v pořádku. A já ti tak věřil jako nikdy nikomu jinému.
Nezabils moji mámu. Zachránils mě.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
