Ruku v ruce.
Takhle jsi to řekl a možná proto jsem zvládl vejít do školy tak odhodlaně.
Z nás dvou jsem to byl já, kdo se nechtěl skrývat. Mockrát jsem doufal, že jednou tenhle okamžik nastane a dokonce jsem si ho často přehrával v hlavě. Ale víš co?
Nakonec je to mnohem těžší, než se zdá. Bál jsem se. Zvídavých pohledů, drbů a neskrývaných úšklebků, protože spolužáci to umí dobře. Posmívat se a jednou vteřinou člověku vzít veškerou hrdost, kterou má.
Takže ano, nejsem na to pyšný, ale když jsem vcházel do školy, měl jsem strach.
A pořád ho mám, aby bylo jasno. Když stojíš u mojí skříňky a dožaduješ se pusy. Když mě pohladíš po vlasech a držíš za ruku.
Vlastně myslím, že je dost nefér, jak v klidu teď všechno bereš. Odhalils pravdu, smířil ses sám se sebou a najednou působíš tak sebejistě, jako bys vlastně nikdy ani nepochyboval.
Nejsem idiot. Ta ruka nebyla záchrana pro tebe, ale pro mě.
A já byl za ni moc rád.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
