Dobrý pro tebe

78.

Nedokážu jít po škole do výtvarné učebny, sednou si do lavice a kreslit, když ještě včera jsi tady byl se mnou.

Nedokážu jít ke skříňce, protože ta tvoje jen kousek od mojí a já mám strach, že bych od ní nedokázal odtrhnout zrak.

Nedokážu jít po ulici, vydat se doprava, protože to je směr, kterým je tvůj dům. A tak složitě obcházím město.

Nedokážu vytáhnout z kapsy mobil – je tam spousta našich esemesek a fotek, na kterých se smějeme. Nebo dáváme pusu.

Nedokážu přijít k sobě do pokoje a dělat, že nic. Vytáhnout učebnici a sešit a připravit se na zítřejší test z chemie. Kašlu na chemii i na zítřek.

Nedokážu pohlédnout na polici s knihami, protože tam mám všechna první vydání Harryho Pottera.

Nedokážu myslet na Harryho Pottera.

Nedokážu přijít dolů na večeři, mluvit s tátou, který okamžitě pozná, že se něco děje, ale nechá mě, abych sám rozhodl, kdy mu budu chtít všechno říct. Ačkoliv je reálná možnost, že odpověď je nikdy.

Nedokážu usnout. Kvůli všem těm nočním můrám.

Nedokážu být vzhůru. Kvůli všem těm denním můrám.

Nedokážu dýchat.

Nedokážu být bez tebe! Copak to nechápeš?!