Dobrý pro tebe

50.

Proč si myslíš, že bych stál o něco jako utajený vztah?

Pomyslel jsem si v první chvíli a v té druhé jsem stejnou otázku vyslovil i nahlas. Společně s dalšími prohlášeními.

Jako třeba...

Ani nevím, jestli jsem na kluky.

Nikdy jsem s nikým nechodil. Netuším, co obnáší mít vztah. Natož utajený.

Nepotřebuju další komplikace. Co bych z toho měl?

Copak ty o to vážně stojíš?

Proč? Proč stojíš o mě a proč stojíš o utajený vztah? To jsou dvě zásadní otázky a bez nich se nedokážu rozhodnout.

A co černovlasá? Budeš neutajeně chodit i s ní? A já se s tím budu muset vyrovnat, až vás potkám u skříňky?

Chodil jsem po učebně, ode zdi ke zdi, a bez nádechu ze sebe sypal další a další slova. Tisíce slov, na která jsi vůbec neodpovídal. Jen jsi tam seděl, komíhal nohama a usmíval ses. Ale nevysmíval. A čekal.

A když už jsem myslel, že zešílím a rozskočí se mi hlava, docela potichu a klidně jsi řekl:

„Pokud nevybereš zelenou, nemá smysl nad čímkoliv z toho přemýšlet. Nemám pravdu?"

To byla rozhodně pravda. Ale, Olivere, oba jsme věděli, od chvíle, co jsi natáhl ruku, že vyberu zelenou. Jen jsem potřeboval, abys mi potvrdil, že to není chyba.