Byla to nejdelší túra v mém životě.
Netušil jsem, že máš tolik rád výlety po lese. Stejně jako jsem nevěděl, o kolik lepší fyzičku máš. Ale tak, jak toho ty nevíš hodně o mně, je logické, že ani já nevím hodně o tobě.
Zeptal jsem se tě, proč jsi první týden ve škole lhal o svých rodičích. Řekls, že tvůj táta často jezdí na služební cesty, ale mně jsi tvrdil, že tě opustil, když ti bylo pět.
Prostě jednou vyšel s kufrem ze dveří, ukázal záda a to bylo naposledy, co jsi ho viděl.
Pořád tě to trápí? Proto jsi spolužákům lhal, je to tak? Protože tvoje odpověď, že takhle je to jednodušší, mi rozhodně jednodušší nepřijde.
Kdo taky odjíždí na služební cestu na čtrnáct let?
Hodně daleko od domova, uprostřed lesa, kde se beztak ztratila Červená Karkulka, jsem tě přinutil složit slib. Dal jsi ukazováček a prostředníček k sobě, olízl je a pak zvedl do vzduchu. Slíbils, že ať se stane cokoliv, nikdy NIKDY mi nezalžeš, protože kdybych nemohl věřit tobě, pak už bych nemohl věřit nikomu.
Možná se mi to jen zdálo, možná to byla jen únava – tvoje, moje, naše... – ale celou cestu zpátky jsi pak byl podivně zamlklý.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
