Prokletí Luny [DOKONČENO, PROBÍHÁ KOREKCE]

🌙Prolog🌙

   Kdysi dávno žili dva přátelé. Uren a Dalim. Byli přátelé na život a na smrt. Společně se živili jako nájemní vrazi. Zabili mnoho mužů, žen i dětí. Pokaždé v noci. Slunce nikdy žádnou vraždu nespatřilo, kdežto Luna ano. Tolik ji bolelo vidět své lidi umírat, že se jednoho dne rozzuřila do té míry, že v podobě překrásné ženy sestoupila na zem.
   Její stříbrné vlasy sahaly až na zem a z jejích světle šedých očí vyzařovala moudrost. Oba muže uchvátila a oba se do ní zamilovali. Jednou v noci se každý sám, nevědě o tom druhém, vykradli ze společného domu. Zamířili za tou kráskou, která bydlela v chatrči u jezera. Zrovna se koupala. Ani jeden z ní nemohl spustit oči. Jakmile si všimli, že jsou tu oba, napadli se. Luna se na ně podívala chladným pohledem. Z chatrče vyšla malá holčička. Luna ji nazvala svou dcerou. Zanedlouho se objevil i muž, který se představil jako její manžel.
   Urena a Dalima to naprosto ochromilo. Ve vzteku společně napadli muže i dítě a oba je zabili. Luna dělala, jak je vyděšená, ale jakmile se k ní přiblížili, vznesla se a zakřičela: ,,Pro svou vlastní potřebu se nebojíte zabíjet. Už nejste lidmi. Trpěla jsem vaše chování dost dlouho a je načase, aby jste pocítili můj hněv. Slyšte všichni lidé Navie. Proklínám Urena a Dalima! Proměňte se na zrůdy, kterými jste uvnitř!". 
   Z měsíce vyšlehla energie, která zasáhla oba muže. Narostla jim křídla, podobná andělským, ale jejich peří bylo ostré. Jejich vlasy zešedly a ve světle Luny nabraly stříbrnou barvu stejně jako jejich oči. Na rukou jim narostly drápy a jejich zuby se prodloužily a naostřily. ,,Od této chvíle budete Luňané. Zrůdy žijící ve světě lidí. Všichni se vás budou bát, protože jste od teď jejich lovci.". Oba kamarádi se na sebe vyděšeně podívali. Luna pokračovala: ,,Ale varuji vás! Pokud uvidím jednu jedinou vraždu, vraha postihne nejkrutější smrt. Svit Luny vás usmaží zaživa! A ani za svitu slunce to nebudete mít lehké. Slunce chrání své lidi a bude proti vám. Sluneční světlo vás oslepí, zhorší váš sluch, oslabí smysly. Pouze pohyb budete schopní spatřit." zakřičela. Uren s Dalimem padli na kolena, ale než stihli cokoliv říct, Luna je přerušila svým silným hlasem. ,,Určitě se toužíte omluvit, abych vás ušetřila, ale ne. Budete s tím muset žít. Jediné, co vás může zachránit, je nejčistší srdce ženy, která by měla krev Navie a byla by tak čistá, jako já, Luna, sama..." pravila a na chvíli se odmlčela. Pak se na ně se vší nenávistí podívala a znovu promluvila: ,,Ztraťte se, zrůdy! Už nikdy se mi nepleťte do cesty!" a zmizela. Přátelé se navzájem obvinili z toho, co se jim stalo a rozdělili se. Každý z nich si vytvořil úkryt, kam pak odnášeli své oběti.
   Po několik století žili odděleně. Unášeli ve dne lidi, vybíraly si ženy, se kterými měli pak potomky... Jejich rod se rozšiřoval. Oba postupně zemřeli. Jejich děti dělali to samé a měli stejné prokletí. Lidé Navie se postupně naučili, že slunce je chrání a že za ledového svitu Luny je nemůžou zabít. Využili toho. Bohužel, v noci je mohli alespoň ulovit...
   Tak plynul čas a nenašla se žádná žena, která by je chtěla a která by byla tak čistá jako Luna. A tak žijí jejich rody dodnes...

   ,,Sorin? Sorin! Už zase spíš v hodině?" uslyšela jsem známý hlas...


Ahoj, tady je prolog nové knížky. Snad se vám líbí :D. Tak co, vypadá to aspoň trochu zajímavě? Určitě mi napište váš názor do komentářů. Jo a pro správné pochopení, měsíci se bude říkat Luna a Luna, jako ta žena, byl vlastně měsíc. Takže je to prokletí měsíce, ne té ženy :DDD.
Tak ahoj příště...










VikisekCZ

Upraveno