WEREWOLF [태극기] ☽

6.

Je ráno. Vzbudil mě zvonek. Kdo k sakru takhle ráno zvoní někomu na dveře?! Sedl jsem si a rozespale došel ke dveřím. Kukátkem jsem se podíval, kdo to je. Teta Peggy.

Otevřel jsem a pustil ji dovnitř. Nabídl jsem jí vodu a poté jsem se vrátil do pokoje. Tam jsem si vzal ručník a šel se omýt.

Po rychlé ranní sprše jsem se oblékl a došel vzbudit Jimina. Probudil se celkem rychle. Nechal jsem ho se jít omýt a došel jsem za tetou jí dělat společnost.

Mezi námi bylo naprosté ticho. Neměli jsme si o čem povídat...

,,Jsi v pořádku?" Vyhrkla na mě nervózně. Já jsem se na ni podíval a poté odpověděl. ,,Ano. Proč se ptáš?" Ona sklonila hlavu a provinile řekla. ,,To co ti dělal...Měla bych do školy pořídit ochranku.." Řekla a poté se divně zasmála. Já jsem se nezasmál. Jako vždy.

Už konečně přišel Jimin. Šel jsem a nachystal snídani i pro tetičku Peggy. Společně jsme se nasnídali a poté zamířili do školy.

________________________________

Zastavili jsme před školou. Hluboce jsem se nadechl a vystoupil. Jimin si stoupl vedle mě a poté se na mě pousmál.

Vyrazili jsme do šaten. Přezuli se a poté zamířili do naší třídy. Všichni nám uhýbali z cesty. Asi kvůli Jiminovi. Vypadal,jako kdyby každému chtěl ukousnout hlavu...

Vešli jsme do třídy a poté si sedli do naší lavice.
Naklonil se k nám Namjoon a zkoumavě se zeptal. ,,Tak co? Už se těšíte na další půlku výuky?"

Zarazil jsem se. O čem to k sakru mluví?

,,Jo docela jo..Měl bych nabrat sílu." řekl Jimin při prohmatávání jeho bicepsů . ,,O čem to mluvíte?" zeptal jsem se zmateně obou. Oni se na mě podívali. Jimin vypadal zaskočeně. ,,Tobě neřekli, že tahle škola má dvě části? Známkovací a bojovou?"

,,Cože?!" zařval jsem z šoku. ,,Oh shit. Oni ti to neřekli..Neboj, měli by tě šetřit, jsi tu novej." Řekl Namjoon klidným hlasem a na rameno mi položil ruku.

Na sucho jsem polkl. Nevěděl jsem, co mě čeká. Sotva někoho odstrčím..A to mám umět bojovat?...

Z mých myšlenek mě probudil hluboký mluvící hlas.. ,,Tak děti. Ode dnešní třetí hodiny, začneme naši druhou půlku. Dovezeme vás do zvláštního tábora a tam vás naučíme bojovat."

Cože?! Už dneska?! Proč tak brzo?!

,,Tak,vaše rodiče vám dovezli důležité věci už do tábora dneska ráno. Takže se nebojte. Najdete tam svého plyšáka." Řekl a poté na nás mrknul. Třída se zasmála. Jediný já jsem držel hubu..

________________________________

Došlo na třetí hodinu. Všichni se zvedli a zamířili do autobusu,který stál před školou. Vzal jsem si batoh a zamířil společně s Joonem a Jiminem se přezout.

Jelikož jsme měli jen 10 min na připravení před odjezdem,snažili jsme se rychle obout a vyrazit ven.

Přišli jsme k autobusu a nastoupili. Byli jsme jedni z prvních,takže jsme si sedli úplně dozadu.

Když jsem si konečně sedl,hlavu jsem si opřel o opěradlo a snažil se usnout. V tom hluku to ale moc nešlo..

,,Prý,že tam budou synové hlavního Alfy..zajímalo by mě,jestli už má partnera.." řekla nějaká holka o sedadlo před náma.

Otráveně jsem si povzdechl a znovu se snažil usnout. Po chvíli,co jsem byl v polospánku, ucítil jsem ,jak mi někdo položil hlavu na jeho rameno.Jimin. Cítil jsem jeho pach.

Popravdě, Jimin voní úžasně...Škoda, že není můj životní partner. Smůla toto.

Spal jsem. Když zastavil autobus, Jimin mě probudil. Měli jsme společně s Joonem chatu, takže se mi ulevilo..

Přišli jsme k velké chatě a tam už byli naše kufry srovnané vedle sebe. Batoh jsem si položil vedle postele a lehl si. Hlavu jsem si podepřel rukou a začal přemýšlet.

,,Nad čím doumáš?" zeptal se Joon z leva. Otočil jsem se na něho a poté jsem si lehl na bok, aby on viděl na mě a já na něho.

,,Myslím, že nepřežiju ani den." řekl jsem chladným a zároveň ustrašeným hlasem. Joon se zasmál a poté klidně řekl.

,,Neboj se. Budeme tě s Jiminem chránit. Nikdo ti neoblíží." Když tyto slova dořekl, ulevilo se mi. Nevím proč, ale ano. Ulevilo se mi.

Poté jsem zavřel oči a snažil se znovu usnout.
,,Neměl by jsi se snažit spát. Za chvíli bude-.."
Přerušil ho hlas, který řval na celý tábor slovo NÁSTUP!!!

Bomba. Takže jsme tady jako na nějakém skautském táboře. Fakt super...Rychle jsme vyšli ze stanu a šli se zařadit.

,,Pozor!" zařval jeden z učitelů. Všichni si stoupli do pozoru a já je zmateně následoval.
Přišel k nám nějaký muž. Po boku měl dva kluky. Vypadali dost mladě. Asi jeho synové?

,,Dobrý den žáci. Jsem vedoucí tohoto tábora. Jsem hlavní Alfa. Jmenuji se Mr.Bang. Budu vás po tento půl rok doprovázet k úspěchu." Řekl hrdým hlasem.

Hah. K úspěchu? Tak to mě leda tak dovedeš do jídelny nebo na záchod. Na úspěch ti seru kámo.

,,Tohle je můj syn Yoongi a Jungkook. Oslovujte je pane Jungkooku nebo pane Yoongi. Jinak to u nikoho neuslyším."

Nedokázal jsem zadržet smích. Potichu jsem se zasmál. Jimin do mě šťouchl a tím zastavil můj smích.

,,Tak. Teď si vybalte. A ty novej...Přijď ke mně do stanu." řekl před odchodem do svého stanu.
Povzdechl jsem si. Zamířil jsem k jeho obrovské chatě a slušně zaťukal.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Mr.Bang se na mě podíval a poté ukázal rukou na hromádku oblečení. ,,Tohle si obleč. Budeš to nosit každý den jako školní uniformu. Prát se bude dvakrát za týden. Teď jdi a užij si poslední volný čas."

Řekl s úsměvem na tváři. Já jen poslušně kývl a vzal si hromádku věcí. Uklonil jsem se a opustil chatu. Šel jsem cestou do mého stanu, když mi někdo podkopl nohu a já spadl na zem.

,,Ups...promiň." Řekla nějaká holka procházející kolem. Naštvaně jsem zavrčel. Chtěl jsem jít za ní,ale můj vnitřní vlk mi to zakazoval.