WEREWOLF [태극기] ☽

51.

,,Nebo co? Že by se nám ufňukánek Tae začal prát?" Tak tohle jsi postal kreténe. Chytil jsem ho za límeček od mikiny a podíval se hluboko do jeho očí.

,,Jak se opovažuješ mě nazvat ufňukánkem, když ty jsi ten kretén,který mě v tom nechal?!" Řekl jsem mu mým vlčím hlasem. Jin se na mě pobaveně podíval a poté mě odstrčil.

Narazil jsem do lavice. Zavrčel jsem a připravil se ho praštit. Nějaká ruka mě zastavila. Jungkook. Podíval jsem se do jeho očí a ihned přestal.

Jin si nás prohlédl a řekl opět provokativním hlasem. ,,Takže jsi teď buzna? Hah. Jsem mohl tušit. Tohle je důvod,proč jsem tě nechtěl za bratr-.."

Přerušila ho pěst v jeho obličeji. Já a Jungkook jsme vykulili oči a pozorovali Jimina,který vrazil ještě párkrát Jinovi do obličeje.

,,Jak. Se.S.Ním.Takhle.Opovažuješ.Mluvit.?!" Zařval na něj naštvaný Jimin. Doběhl jsem k němu a řekl mu,ať toho nechá. Kupodivu toho nechal.

Jin si otřel krev z rtu a podíval se na naštvaného Jimina. Zamračil se a stoupl si na nohy. Došel k tašce a vytáhl kapesníčky, kterými si otřel rty od krve.

________________________________

Od té bitky Jin ani nepípnul. Byl jsem za to docela i rád... Právě teď sedím na lavičce před školou a čekám na Jungkooka.

,,Mohu si přisednout?" Zeptal se mě někdo z poza lavičky. Ohlédl jsem se a uviděl Jina. Povzdechl jsem si a radši nic neřekl. Přisedl si a hluboce si povzdechl.

,,Hodně jsi vyrostl.." Řekl z ničeho nic. Nechal jsem ho být,naštval mě... ,,Stýskalo se mi.." Řekl jemným hlasem,až mě to překvapilo.

Podíval jsem se na něho a nezaujatě zvedl obočí. Jin si povzdechl a řekl mi trošku zoufalým hlasem. ,,Tae...Mluv semnou."

,,Řekni mi jeden rozumný důvod,proč bych měl." Odsekl jsem mu s pohledem do země. Jin se hluboce nadechl a začal mluvit.

,,Tae,chtěl jsem se ti omluvit. Nechtěl jsem ti říct to,co jsem řekl... Prostě jsem se nechal ovládnout vztekem...Promiň mi to..."

Sklonil hlavu směrem do klína a začal si hrát s kusem mikiny. ,,Když nás otec opustil,moje matka zemřela... Nikdo mi neřekl,co mám dělat a jelikož už mi 18 bylo,musel jsem se o sebe postarat sám..."

,,Měl jsem to taky těžké... Babička mě nechala u sebe a pomáhala mi. Neměl jsem jinou možnost,než tě opustit...Nedokázal bych uživit jak sebe,tak tebe..."

Řekl a podíval se mi do očí. Upřímně se usmál a řekl mi . ,,Omlouvám se. Nechám ti tvůj prostor na to mi odpustit... Ale pamatuj si jedno. Vždy ti pomohu. Teď už ano.."

🐰🐯

Bahaha. Trochu dojemnější scénka😃😃