WEREWOLF [태극기] ☽

88.

Můj Jungkookie,ten silný králíček,který nikdy nebrečí a chrání mě,teď pláče,skrčený v rohu místnosti a hroutí se každou minutou...

Všiml jsem si,jak moc se snažil,aby byl potichu. Dával si před pusu ruku a dost zadržoval hlasité vzlyky...

Mám jít za ním nebo ne?

Tahle otázka mi probudila hlavou celou dobu, dokud jsem nezaslechl cizí kroky.

Rychle jsem si potichoučku zalezl do skříně a schoval se. Někdo otevřel dveře a zarazil se úplně stejně,jako já.

,,Kooku?" Zeptal se Yoongi zaraženě. Jungkook sebou cukl a pohled na něj zvedl. ,,H-hyung.." Řekl a více se rozbrečel.

Yoongi k němu přišel a objal ho. ,,Co se děje? Pohádali jste se?" Začal se opatrně vyptávat na situaci.

,,N-ne...J-jen... Kdybych ho t-tam nepouštěl, tolik by ho to n-nebolelo.. A-a taky-.."

,,Kooku.." Přerušil ho Yoongi jemně. Otřel mu vodopády slz,které stékali po jeho tvářičkách a povzdechl si.

,,Neber si to za vinu... Není to tvoje chyba." Jungkook popotáhl nosem a už už chtěl protestovat, avšak ho Yoongi umlčel.

,,Nemůžeš za to... Přestaň si dávat za vinu něco, za co nemůžeš..." Vydechl Yoongi trochu vážněji. ,,A-ale.." Yoongi na něj udělal zamračený pohled a tak Jungkook zmkl.

,,Je to to samé,jako s naší matkou... Nikdy jsi za to nemohl a přestaň se obviňovat. Nechci,aby jsi na sebe bral vinu věci,za které nemůžeš. Prostě pochop,že to Taehyung udělal,aby nás zachránil.."

,,To j-je to.. Udělal to kvůli mně,tobě.. Chimovi, Joonovi... Kvůli mně trpí a já to nedokážu zastavit..." Začal Jungkook zničeně fňukat.

Yoongi si povzdechl a prohrábl mu vlasy. ,,Kookie,prosím tě o jedno. Přestaň se takto obviňovat a ty i Tae,budete šťastní. Pokud mu budeš vracet svou lásku a ne tohle,bude šťastný a to samé ty.."

Jungkook popotáhl nosem a pevně Yoongiho objal. Yoongi ho zvedl a posadil na postel. Tou dobou jsem se rychle vypařil a utíkal do pokoje.

Tam jsem zalehl do peřin a schoval se. Zanedlouho se Jungkook vrátil a přilehl si. Obmotal si své silné paže kolem mého pasu a hlavu si položil na mé pravé rameno.

,,Miluji tě...Taetae..." Zašeptal mi do ucha a dal mi dětskou pusinku na krk.

Poté se přestal hýbat a za pár minut jsem slyšel klidné oddechování.

Povzdechl jsem si a více se k němu přitiskl. On si mě, jako reflex ze spaní,přitlačil k sobě a spokojeně oddechl.

Proč si to tolik vyčítá? Mohu za to já? Nebo někdo jiný? Proč ho mrzí něco,co by ho mrzet nemělo? A co to vůbec Yoongi povídal o té matce?

Se hlavou plnou myšlenek jsem zavřel oči a do pár minut jsem usnul..

🐰🐯

Agent Taetae 007 byl na scéně :D