WEREWOLF [태극기] ☽

41.

Yoongi se na mě chvíli koukal,dokud nepromluvil.

,,Takhle jsem to nemyslel,...Jen jsem chtěl říci, že-..." Přerušil jsem ho. ,,Jak jsi to teda myslel? Měl jsem je snad nechat nás oba dva znásilnit? Aby nám ublížili?! Ne...Tak to bych raději zabil každého,kdo se o to jen pokusí."

Zavrčel jsem při odchodu do mého pokoje. Yoongi ani nemrkl a už jsem byl pryč. Jungkook se rozeběhl zamnou a zaťukal na dveře.

,,Taetae? Prosím,pusť mě dovnitř. Můžeme si spolu promluvit..." Říkal z druhé strany dveří.
Já jsem jen seděl na posteli a povzdychl si.

,,Pojď..." Řekl jsem mu. Jungkook otevřel dveře a přišel ke mně. Klekl si přede mě a chytil mě za ruku. Podíval se mi do očí a jemně se usmál.

Můj lék je tady....

Podíval jsem se mu do očí a zase spatřil tu galaxii lásky...Byl jsem v jeho očích úplně ztracený.

Jungkook si stoupl a posadil se na postel. Opřel se zádama o zeď u postele a ušklíbl se na mě.
,,Pojď a sedni si. Teď jsem pro tebe plyšový králíček,který tě má uzdravit.."

V očích se mi zajiskřilo. Plaše jsem se usmál a šel za ním. Před sednutím jsem se na něho podíval a poté si sedl. Obmotal jsem se kolem něho jako koala a nasával jeho krásnou vůni.

Jungkook si mě přitiskl k jeho tělu a rukama mě hladil na zádech.

,,Tak a teď plyšový králíček potřebuje vědět tvé bolístky. Pokud mu je řekneš, dá ti jako odměnu léčivé dárečky.." Pousmál jsem se a začal mluvit.

,,Tak...králíčku...Neumím dobře mluvit,takže nečekej něco extra. Budu se pro tebe snažit..."

Zhluboka jsem se nadechl a začal mluvit. ,,Já... ani nevím,kde se to ve mně bere. Chvíli jsem klidný a potom dokážu vybouchnout na lusknutí prstů. Když jsme tam byli, ten muž mě odtáhl od Jimina a začal po něm lézt..."

,,Odtáhl mě od něho a držel mě pod krkem. Začal mě osahávat...Bylo to fakt nepříjemné...Říkal, že budeme jejich zákusky nebo c-co... Najednou jsem ucítil divnou sílu, proudící v mých žilách. Z posledních sil jsem ho chytil za ruku a začal se bránit..."

,,Prostě jsem mu zlomil ruku a ... u-umlátil ho... V tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Jediné co jsem chtěl,bylo zachránit J-jimina...Nikdy jsem tolik vzteku v mém těle necítil...Potom ale přišel další muž... S tím jsem se vypořádal dřív než s tím prvním...N-nechápu to...J-jak jsem m-mohl..."

Začal jsem potichu brečet na jeho rameni. Pevněji mě objal a začal mě prohrabávat vlasy. Utěšoval mě a já se mu v tu chvíli snažil vyhovět.

Po tak hodině breku a slz,jsem přestal. Pořád jsem byl na jeho klíně a tulil se k němu. Hlavu jsem si přiblížil k jeho krku a nos si strčil k jeho uchu.

Jungkook se trochu zavrtěl a poté se snažil potlačit tu chtíč... Nechtěl zničit tento krásný moment...

🐰🐯

TAKY CHCI ZAŽÍVAT TYHLE MOMENTKY
😭😭😭