WEREWOLF [태극기] ☽

61.

Proč to nejde kurva pryč?! Proč! Teď to bylo v pohodě! Tak proč teď?!

Pomyslel jsem si. Nervózně jsem se podrbal na zápěstí a začal si pro sebe mumlat.

,,Ať to jde pryč... Hned... Hned! Hned!Hned!"

Jimin se ke mně přiblížil a chytil mě za rameno. Roztřepaně jsem se na něho podíval a čekal,až promluví.

,,Co se děje?" Zeptal se mě opatrně. Po tváři mi zkapala slza a já zničeně řekl. ,,Z-zase... Už z-zase.." Jimin vykulil oči a pevně mě objal.

,,To bude dobré Tae... Vydrž... Jsme tu s tebou." Řekl mi uklidňujícím hlasem. Přitiskl jsem se k němu a potichu se rozbrečel.

,,Už si to z-zase m-myslím... T-to o t-tom-.."

,,Zmizí to...Neboj se." Přerušil mě Jimin. Jimin se podíval na Jungkooka a nadznačil,ať přijde k nám. Jungkook k nám ihned přišel a Jimin se ode mě odtáhl.

,,Odvedeš ho prosím do pokoje?" Řekl Jimin Jungkookovi starostlivě. Jungkook si mě nadzvedl a pod zadkem si mě přidržel.

Obmotal jsem si nohy kolem jeho pasu a ruce si obmotal kolem jeho krku. ,,Pojď,musíš si odpočinout." Řekl mi při pohlazení po vlasech.

Poslušně jsem kývl a více se k němu přitulil. Pomalu semnou vylezl z bazénu a naposledy se ohlédl na Jimina.

Jimin mu věnoval trochu ustrašený pohled a Jungkook poté odešel. Došel semnou do svého obrovského pokoje.

Byl do šedo černé barvy. Veprostřed byla velká postel s černým povlečením a nějakými polštáři. Postavil mě na nohy a řekl mi.

,,Počkej chvilku,dám ti čisté oblečení." Vůbec jsem neprotestoval,i když jsem věděl,že mám sebou náhradní oblečení...

Po chvilince do pokoje přišel Jungkook s nějakým oblečením v ruce. Položil ho na postel a přišel ke mně. Vzal mě za ruku a palcem ji pohladil.

Dovedl mě blíže k posteli a řekl mi. ,,Obleč se. Za chvilku půjdeme spát." Plaše jsem kývl a začal se slékat z mokrých plavek.

Bleskově jsem si je sundal a nandal si připravené boxerky. Nenápadně jsem pokukoval po Jungkookovi,který sledoval každý můj pohyb a ani jednou se nepodíval jinam.

Oblékl jsem se a zalezl si do postele. Jungkook si sundal tričko a poté se převlékl do čistého oblečení. S hlavou schovanou na kolenech jsem pokukoval po jeho tělu a málem se roztekl.

Kime Taehyungu. Jseš prase!

Jungkook se zasmál a vlezl si ke mně. Mé tváře nabrali růžovou barvu. Schoval jsem si obličej do jeho hrudi a nadechl se jeho překrásnou vůní.

________________________________

Vzbudil mě hlas. Ten nádherný hlas,který chci slyšet každé ráno,odpoledne,večer... Pořád. ,,Taetae~ Vstávej,je snídaně." Rozespale jsem otevřel oči a uviděl Kooka dřepícího vedle postele.

Jemně mě hladil po tváři a usmíval se na mě jako sluníčko. Pousmál jsem se a více se zachumlal do deky. ,,Nechce se mi.."

Zamumlal jsem rozespale. Nechce se mi za ostatními po včerejšku... To fakt ne. ,,Méďo~ Pojď,nebo budeš mít hladík." Řekl mi jemným hlasem Jungkook.

Udělal jsem něco jako 'hmm' a posadil se. Promnul si oči a rozhlédl se po pokoji. Vstal jsem a zamířil do koupelny.

Tam jsem si dal rychlou ranní sprchu a oblékl se.

Společně jsme došli dolu. Zhluboka jsem se nadechl a následoval Kooka do jídelny. ,,Dobré ráno." Řekl jsem všem rozespalým hlasem.

,,Dobré." Odpověděli všichni trošku nervózně. Přisedl jsem si ke stolu a vzal si do ruky hůlky.
Nabral jsem si na talíř a společně jsme se nasnídali.

🐰🐯

😏😏😉😉😏😏