WEREWOLF [태극기] ☽

17

Doufal jsem,aby zamnou nešel. Ale nějak jsem to zakřikl. Zavřel dveře a vypnul světla v místnosti.

Jelikož tohle je místnost a bazén není venku,je možno to tady zatemnit a rozsvítit světla od bazénu.

A to přesně Jungkook udělal. Zamkl dveře a rozsvítil světla v bazénu. Vypadalo to krásně..
Světla byli kolem bazénu a uvnitř bazénu..
Krásně osvětlení prosvítilo celou místnost. Už stačili jen hvězdy a byl bych v ráji...

Probudil jsem se,když jsem ucítil Jungkooka. Stál předemnou. Vypadal úchvatně. Měl mokré rozcuchané vlasy a přeš košili mu byly vidět břišáky.

Aishhh vzpamatuj se Kime Taehyunge! Nejsi nějakej úchylák....

Nemohl jsem se přestat dívat do jeho očí. Připlaval blíže a ruku mi jemně přiložil k pasu.
Já mu položil ruku na hruď a ucítil jeho rychle bijící srdce.

Celou dobu jsme se koukali navzájem druhému do očí. Byl to krásný pocit..Cítil jsem husinu po celém těle. Opět.

,,Ty jsi Taehyung,že?" řekl jemným tónem. Já jsem nervózně polkl a odpověděl chladně nervózním tónem. ,,Ano pane." On se na mě roztomile zamračil a řekl.

,,Neříkej mi pane. Jsem Jungkook. Tvoje Mate. Tvoje láska." Po jeho slovech jsem se začervenal.

Určitě teď vypadám jako rajče...

Uhnul jsem pohledem a koukal jinam. Cítil jsem nahromaděné teplo v mých tvářích. Jungkook se zasmál a hlavu mi otočil k jeho obličeji. ,,Jsi fakt k sežrání."

Tak tohle ne. Určitě jsem zrudl ještě více!...

,,D-dobře...Jungkooku.." zakoktal jsem nervózně na jeho otázku. Jungkook mi nohy omotal kolem jeho pasu a rukama si mě přitiskl k tělu.

Ruce položil zezadu na mé stehna a jemně mě na nich pohladil. Zkameněl jsem. Právě teď mi pravděpodobně šahá na zadek..no doprdele!

,,Uvolni se...Neboj se mě." řekl klidným hlasem do mého obličeje. Po jeho slovech jsem se snažil uvolnit. Nějak mi to nešlo..

Trochu jsem se hýbnul a ucítil bodavý pocit v boku. ,,Aghhh.." zavrčel jsem bolestí. Pustil jsem se Jungkooka a chytil se za bolavé místo.

Jungkook vykulil oči. ,,Děje se něco?Ublížil jsem ti?" začal se vyptával ustrašeně. Rychle jsem vylezl z bazénu a sedl si na schody.

Začal jsem z hluboka dýchat a později to přestalo. Asi bolest z nezahojeného nalomeného žebra...Sedl jsem si normálně a podíval se na Jungkooka. Jungkook se už na mě koukal a skenoval si mě pohledem.

No..né úplně na mě. Lépe řečeno...na moje břišáky. Rychle jsem si je zakryl a vlezl do vody.
Jungkook se probudil z tranzu a omluvil se.

Abych pravdu řekl...je mega roztomilej..Je jako malej králíček...Když se neusmívá,je kurevsky sexy a když se usmívá,stane se z něho něžný králíček.

Připlaval jsem k němu a obmotal se kolem jeho pasu nohama. Jungkook se na mě šokovaně podíval a poté se pousmál. Asi nečekal,že k němu takhle připlavu...

Chytil mě za nohy a znovu si mě přilepil na jeho tělo. Ucítil jsem jeho břišáky. Podíval jsem se na jeho břicho a poté zvedl pohled na něho.

Ušklíbl se na mě a poté se zeptal. ,,Chceš si sáhnout?" Opět jsem zrudnul. A to jen kvůli pouhým slovům...

Co se to semnou sakra děje?!....

,, V p-pohodě." Zakoktal jsem plaše. On se zasmál a poté řekl. ,,Pojď,jdeme ven."  Rozešel se a odnesl mě ke schodům.

I jeho smích je krásný?!...K sakru!Co to semnou děla?!...

Tam mě opatrně postavil a vylezl ven. Došel k nějaké skříni a vyndal dva ručníky s župany.
Jeden ručník si položil na krk a ten druhý mi podal.

,,Děkuji." řekl jsem  při sušení vlasů. Osušil jsem se a oblékl se do županu. Jungkook udělal to samé. Oba dva jsme si sedli na lehátka a nic neříkali. Panovalo ticho. Dokud se Jungkook na něco nezeptal a moje srdce mi jako kdyby vyskočilo z hrudi.

,,Takže...Teď jsi můj přítel?" Zeptal se Jungkook něžným hlasem. Otočil jsem se k němu a podíval se mu do očí.

,,N-nevím...Asi-.." přerušil mě jemný polibek na mých rtech. Nepolíbil jsem ho nazpátek, protože jsem to nečekal.

Měl tak jemné a sladké rty...Chutnaly jako jahody...Nemůžu se jich nabažit..jsou jako droga...

Odtáhl se a pohladil mě po vlasech. ,,Mohli by jsme být. Slibuji,že tě budu chránit a milovat celý tvůj život. Nikdy tě neopustím a neublížím ti."

Po posledních slovách jsem sklopil hlavu a začal si mnout ruce. Přesně tyto slova řekl otec i matka předtím,než mě nechali samotného.

Chtěl jsem začít brečet. Vybrečet všechnu bolest ze sebe,ale nemůžu. Nechci,aby někdo viděl mé slabiny...

Rychle jsem si otřel kapající slzu po mé tváři a odpověděl chladným hlasem. ,,Můžeš mě milovat,budu tě milovat nazpátek. Můžeš mě chránit,také tě budu chránit,ale nemůžeš mi slíbit,že mě nikdy neopustíš."

Jungkook se zarazil. Nepochopil,proč tohle říkám. Podíval jsem se do jeho očí. V mých očích bylo vidět tolik bolesti...ale i obrovský strach...

,,Proč tohle říkáš?" zeptal se mě Jungkook opatrně. Sklonil jsem hlavu a hluboce se nadechl. Když jsem se jakž takž uklidnil,začal jsem mluvit.

,,Má matka..Byl to ten nejúžasnější člověk na světě. Vždy jsme s otcem chodili na hřiště a tam počítali kamínky. Byli jsme ta nejkrásnější rodina na světě. BYLI. Jeden den jsme šli s matkou do restaurace na oběd. Otec s námi nechodil. Chodil do místo toho práce..."

Znovu jsem se hluboce nadechl a pokračoval.

,,Dali jsme si oběd. Matka mi koupila můj nejoblíbenější pohár. Měl jsem ten den narozeniny... Zaplatili jsme a vyšli ven. Šli jsme po ulici. Spokojeně jsem držel matku za ruku a šli jsme směrem domu." nadechl jsem se a pokračoval.

,,Matka se na mě usmála a řekla; ,,Taetae?co by jsi dělal, kdybych teď musela odejít?" Začal jsem brečet. Nechtěl jsem,aby mě opouštěla. Matka mě objala a řekla; ,,Neboj se. Nikdy tě neopustím,slibuji." "

🐰🐯

👀👀👀👀👀👀