WEREWOLF [태극기] ☽

10.

Yoongi se na mě podíval a řekl. ,,Na chvíli si ho vypujčím. Vrátí se do deseti minut." Poté si stoupl a s Jiminem mě tady nechali samotného na lavičce.

Měl jsem čas přemýšlet..Ale,ve větším klidu by to šlo lépe. Vzpomínal jsem na vzpomínky na tábory,když jsem byl malý.

Měl jsem tolik energie,pořád jsem se jako hňup usmíval..Alespoň to dětství jsem měl hezké...

,,T-taehyungu?" zeptal se nějaký hlas ze zadu. Otočil jsem se a uviděl kluka,kterého Jimin zmlátil ve škole.

Opatrně si ke mně přisedl a podíval se na mě. Já se snažil co nejvíce ignorovat jeho obličej. Byl jsem naštvanej. Ale zároveň jsem se bál.

Podvědomí mi radilo,abych nic nedělal,ale můj vlk šílel. ,,Chtěl jsem se ti omluvit..za to co jsem provedl.." řekl se skloněnou hlavou.

Měl bych mu odpustit nebo ne?...já nevim...

Povzdechl jsem si. Z hluboka se nadechl a poté se podíval do jeho očí. Nevypadal,že by lhal. Měl dost upřímné oči..ukazovali to,že svojí chyby lituje.

,,Odpustíš m-mi?" zeptal se s rozklepaným hlasem. Hluboce jsem se nadechl a poté řekl.
,,Opustím. Ale slib mi,že už to nikdy neuděláš."

Po této větě se mu rozzářili oči. ,,Ano ano. Slibuju." řekl s radostí v hlase. ,,Dobře tedy." odfrkl jsem chladně a dál sledoval oheň.

,,A Jmenuju je Hoseok. Klidně jen Hobi." řekl s nataženou rukou. Já jsem se na něho podíval a poté mu chytil ruku nazpátek. Jen ze slušnosti.

,,Těší mě." řekl jsem chladně a poté se opět vrátil s pohledem do ohně. Hobi si přisedl blíže a začal se mě vyptávat na nějaké otázky.

Popravdě,byl docela fajn. Kdybych měl srovnat tohle a tamto..tak to Hobi rozhodně není.

,,A co rád děláš?" zeptal se s úsměvem od ucha k uchu. Protočil jsem oči a podíval se na něho.
,,Nic." odpověděl jsem bez emocí.

,,Nic?Jak jako?" zeptal se zmateně. Povzdechl jsem si a znovu mu odpověděl otráveně.
,,Prostě nic. Nebaví mě život." Po těchto slovech se Hobi zarazil. Jemně mi vzal hlavu a otočil ji směrem k němu.

,,Děje se něco? Mám ti pomoci?" zeptal se starostlivě. Hrubě jsem hlavu vyndal z jeho sevření a poté odfrkl. ,,Ne. Nepotřebuji pomoc."

Hobi si hluboce povzdechl. ,,Dobře..." řekl trochu zklamaně. Stoupl si a před odchodem se na mě podíval.,,Kdyby cokoliv,jsem tady." Když dořekl,se skloněnou hlavou odešel směrem k chatkám.

Achjo...

Co mu tak dlouho trvá...Už tady sedím nejmíň půl hodiny a on nikde. No nic..mám hlad.
Udělám si něco k jídlu.

Stoupl jsem si a došel ke stolu s jídlem. Nabral jsem si nějaký chleba a jednu klobásu. Zrovna přišli kuchařky. Jedna z nich se na mě smutně podívala a poté se usmála co nejvíce mohla.

Nevšímal jsem si toho a šel se najíst. Jako kdyby tohle nebyl klidný večer. Omylem jsem do někoho strčil a tím mu kydl moji klobásu s kečupem na tričko.

,,Ježíši!Moc se omlouvám." řekl jsem a začal hledat něco na utření. Vzal jsem ubrousek a začal otírat šaty...Počkat...šaty?

Podíval jsem se na osobu a uviděl tetičku Peggy. ,,Teto Peggy?" řekl jsem zmateně.
Rychle mě objala a přívítala se semnou.

Prý,že přišla kvůli našemu průšvihu..Už zase..

Společně jsme si vzali nové jídlo a šli si sednout. Klidně jsme jedli,když se mě na něco zeptala,málem jsem se udusil.

,,Už máš partnera?" Zaskočila mě. Trochu jsem začal kašlat a poté se zeptal. ,,Proč se ptáš?"
Ona se na mě jen slabě usmála...

Pohladila mě po mých tmavě hnědých vlasech a poté řekla. ,,Jen tak. Chci aby tě měl kdo chránit,když tu já a Jimin nebudu."

Wait...cože?kdy tady sakra nebudou?!...

,,Co tím myslíš?" zeptal jsem se s koktavým hlasem. Ona si povzdechla. Podívala se do ohně a poté mi vzala ruku a řekla.

,,Pokud vím,Jimin už partnera má..To znamená,že až si ho na velký měsíc označkuje, bude s ním bydlet...Budou pořád spolu..A to znamená to,že ty budeš sám."

,,Už jsem si zvykl být sám tetičko..." odpověděl jsem s oddechem v hlase. Teta se na mě slabě pousmála a poté se rozloučila před odchodem do její chatky..