WEREWOLF [태극기] ☽

85.

Probudil jsem se kvůli divnému zvuku. Pootevřel jsem oči a z té únavy je ihned poté zavřel a potichu bolestně sykl.

Doprčic...

Pomyslel jsem si nad vzpomínkou,že mě včera Jungkook označil.

,,Jsi vzhůru Tae?" Ozval se najednou hlas, směrem ode dveří. Pomalu jsem otočil hlavu směrem k dotyčnému a pootevřel oči.

,,Hmm..." Zabručel jsem na něj.

,,To je dobře..." Řekl Jin s úsměvem a došel ke mně. Posadil se na okraj postele a odhrnul mi vlasy ze zpoceného čela.

,,Kluci přišli na společný oběd...Ale,podle toho,co vidím,tak s náma obědvat asi nebudeš..." Namítl Jin se starostlivým pohledem.

Nepatrně jsem se usmál a povzdechl si. ,,Nemám moc síly... Mám pocit,že mě to hrozně oslabilo..." Vysvětlil jsem mu slabým hláskem.

Jin si smutně povzdechl a pohladil mi mé vlasy. ,,Já vím... Jungkookův otec říkal,že ti pravděpodobně nebude dobře..." Vzal mě za ruku a pohladil mě po ní.

,,Pokud budeš chtít,můžu Jungkookovi s tebou pomáhat. Chci ti vynahradit ten čas,kdy jsem tě opustil..." Pošeptal mi smutným tónem Jin-Hyung.

,,Hyung... Je to v pohodě... Nic ti nevyčítám.."

Jin se na mě hřejivě usmál a opět pohladil po vlasech. ,,Chápu tě... A děkuji ti za to. Prostě,jen se o tebe bojím a nechci,aby se ti něco stalo.." Vysvětlil mi jemně.

Nepatrně jsem přikývl a usmál se. ,,Ehm Ehm.." Odkašlal si najednou někdo. Já i Jin jsme se lekli a vylekaně se ohlédli za hlasem.

Mr. Bang stál u dveří a koukal se na nás. Jin se náhle zvedl a smutně se usmál. ,,K-kam-.." Vykoktal jsem na něj.

,,Jen...Jdu pomoci klukům,neboj se. Nikam nejdu.." Ještě mi před odchodem dal polibek na čelo a rychle odešel.

Mr.Bang si povzdechl a zavřel dveře. Zamkl je a přišel ke mně. Trochu zaraženě jsem ho pozoroval a začal cítit divný pocit,že se něco děje...

,,Taehyungu..." Vydal ze sebe vážným tónem. Na sucho jsem polkl a vydal ze sebe jen potiché 'Ano?' .

,,Musíme si promluvit." Řekl mi a sedl si do křesla. Přikývl jsem a chvilku čekal,než začal opět mluvit.

,,Jak vidím,není ti moc dobře. Což asi znamená,že jste spolu s Jungkookem spali..." Jak o tom sakra ví?! ,,Pokud ti bude pořád takto špatně,znamená to,že by se mohlo něco stát.."

,,C-co by se mohlo stát?" Vykoktal jsem ze sebe potichu. Otec si povzdechl a podíval se do mých očí. ,,Mohl by jsi začít ztrácet kontrolu nad svým vztekem,emocemi... Toť znamená,že by jsi ze vzteku mohl zabít každého,koho uvidíš."

C-cože? N-ne... To se nikdy nestane! Nikdy!

,,Dá se to nějak z-zastavit?" Zeptal jsem se ho.

,,Dá,jen budeš muset něco udělat.." Tázavě jsem se na něj podíval a čekal,co mi asi řekne...

,,Budeš muset zažít věc,které se ze všeho nejvíce bojíš,věc,která se ti stala,nebo ti nejvíce ubližuje. Věc,která ti naháněla a nahání husí kůži...Strach,který ti koluje pokaždé v krvi."

,,P-proč... J-já..." Vykoktal jsem ze sebe ustrašeně a nechal ukápnout slzy po mých líčkách.

,,Tae... Nemáme na vybranou. Všichni tě budou hlídat. Budeme tam s tebou a ochráníme tě. Kdyžtak tě probudím a vše bude v pořádku.."

Řekl mi jemně. Chápavě jsem přikývl a posadil se na postel...

Budu muset potkat mou matku? Co když to nedokážu? ... Co když jí nebude líbit mé velké Já? Co k-když...

🐰🐯

Taehyung je trošku overthinker :D

Hodně velký hahahaha