WEREWOLF [태극기] ☽

66.

Právě teď procházíme školní chodbou. Náš gang je roztáhlý po celé chodbě,takže sotva někdo projde. ,,Jimine? V kolik nám jede autobus?" Jimin se na mě podíval a potom si zkřížil ruce na prsou.

,,Já si myslel,že jedeš se svým manžílkem." Zamračil jsem se a podíval se na Yoongiho. ,,Jede s tebou nebo jede semnou?" Yoongi se podrbal na zátylku a nevině se usmál.

,,No... Vím,že teta Peggy chce,aby jste jeli domu společně... Takže buď můžete jet busem a nebo semnou..." Chápavě jsem kývl a podíval se po ostatních.

Zavadil jsem o Jina. Proč vypadá takhle bíle? To je nemocný?  Pomyslel jsem si. ,,Jine? Půjdeš se s náma projít?" Jin zvedl pohled a po chvilce přemýšlení kývl jako souhlas.

Hoši šli směrem domu,já a Jimin jsme šli s Jinem na nějakou menší procházku. Upřímně se mi vůbec nelíbilo, jak vypadal...

Bál jsem se o něho...

,,Dáme si zmrzlinu?" Zeptal se Jimin ukazující na stánek se zmrzlinou. Kývl jsem jako souhlas a Jin totéž.

Došli jsme tam,koupili si zmrzlinu a šli směrem náš dům. Byli jsme v parku,který je kousek od našeho domu. Sedli jsme si a začali kecat o různých věcech.

,,A Jine? Kde vlastně bydlíš?" Zeptal se Jimin zvědavě. Jin párkrát zamrkal. Podíval se na nás a slabě se usmál. ,,Na konci města.."

Chápavě jsme kývli hlavou. Najednou se Jin chytil za hlavu a vypadal,že každou chvíli omdlí. Oh sakra! Co teď!? Jin se chytil za hlavu a vydal zvuk zavrčení.

Poté se nějak zamotal a omdlel. S Jiminem jsme vykulili oči a snažili se ho vzbudit. Avšak marně...

,,Co teď? Kam ho máme vzít?" Zeptal se zoufale Jimin při zvedání Jina z lavičky. ,,Asi k nám. Nevím,kde bydlí.." Jimin kývl a já mu pomohl při opírání Jina.

Zazvonil jsem ,protože jsem měl plné ruce žejo, a za chvilku nám přišla otevřít tetička Peggy. Když ve dveřích spatřila nás s klukem kolem ramen,zděsila se.

Vstoupili jsme dovnitř a opatrně položili Jina na gauč. Zuli jsme se až v obýváku. Heh. ,,Co se s ním stalo?" Zeptala se vyděšeně tetička.

,,Omdlel mami. Neboj se. Potřebuju deku,nějaký hadr... Co ještě Tae?" Řekl směrem ke mně. Zamyslel jsem se. ,,Oblečení.. Nevím,jestli mu moje nebo tvoje padne.. A taky nějaké jídlo.."

,,Tak já něco udělám." Řekla tetička s hřejivým úsměvem a odešla do kuchyně. Dřepl jsem si vedle gauče před Jina,prohrábl jsem mu vlasy a ještě jednou si prohlédl modřiny.

Povzdechl jsem si a poté jsme s Jiminem šli pro všechno,co jsme potřebovali.

____________________________________

Konečně se probral. Spal skoro 5 hodin. Fakt jsem se o něho bál... ,,Kde to jsem?" Zeptal se rozespale. Přišel jsem k němu a pousmál se.

,,U nás doma. Omdlel jsi,tak jsme tě vzali k nám." Chápavě přikývl a porozhlédl se okolo.
,,Pojďte kluci,je jídlo!" Zavolala na nás teta.

Pomohl jsem Jinovi vstát a odešli jsme do jídelny. Posadili jsme se a vzali si příbory. Poděkovali jsme a začali jíst

Bylo ticho. Tedy,dokud se nezaptala tetička zvědavě. ,,Jak se jmenuješ?" Řekla směrem k Jinovi. Jin se na ni podíval a řekl jí slušně.

,,Jin madam." Tetička vykulila oči. ,,J-jin?!" Jin přikývl. Tetička si ho prohlédla a řekla nadšeně. ,,Ty budeš ten Jin, o kterém mi říkal Tae?"

Přikývl jsem a natáhl se pro pití. Tetička se nadšeně usmála. Natáhla se pro skleničku a podala mi ji. Zaskočeně se zastavila a podívala se na můj prstýnek.

A sakra...

,,Od koho máš ten prstýnek Tae?" Na sucho jsem polkl a ruku si přitiskl k tělu. Jin se na mě společně s tetičkou tázavě podívali a čekali na odpověď.

A co teď?.. Mám jim to říct?.. Co když nebudou souhlasit?... Co když mě nebudou mít za to rádi?..

,,N-no... J-já..." Zamumlal jsem nervózně. Teta se na mě usmála a chytila mě za ruku. ,,Je mi jedno,jak tvůj přítel,přítelkyně vypadá. Hlavní je,jestli tě miluje a ty jí,jeho."

Chápavě jsem kývl a ruku si opět přitiskl na tělo. To dáš. Řekni jim to... ,,Jsem zasnoubený s J-jungkookem.." Zamumlal jsem na ně.

Tetička radostně vyjekla a začala se s Jinem objímat. ,,Konečně!!!" Řvala nadšeně. Zmateně jsem se na ni podíval. Konečně? Jak jako konečně?

🐰🐯

Přesně! Jak jako konečně????👀🍿