WEREWOLF [태극기] ☽

1.

Procházíme školní chodbou. Jako vždy držím svůj chladný pohled na každém,který se mi podívá do očí.

Dojdu ke své skříňce. Jako vždy vydala ten otravný skřípající zvuk, který mi níčí mé překrásné ouška. Vyndal jsem si přezuvky a vyměnil je za mé boty.
Poté jsem ji zavřel a zamířil do mé třídy,kde jako vždy bude hluk a bordel.

Šel jsem po dlouhé chodbě,kde mají třídy mladší.

V klidu jsem si procházel,když do mě někdo vrazil a spadl společně semnou na zem. Ležela mi na hrudi. Nějaká holka, přemalovaná. Fuj tajbl. Hrubě jsem ji odstrčil a upravil si límec od mé školní uniformy.

,,O-omlouvám se.." řekla rozklepaným hlasem.

Já jsem nad ní jen protočil očima a poté šel cestou do mé třídy. Má třída je na třetím patře,takže jako idiot každý den šlapu schody nahoru.

Jediné,co je na tom dobré je,že budu mít dobrej zadek. Alespoň to. Přišel jsem pozdě. Opět. Dnes se mi totiž obzvláště nechtělo do školy... Vešel jsem dovnitř. Učitelka už byla ve třídě a začínala hodinu. Přerušil jsem jí mým vstupem . ,,Zase pozdě?" zeptala se mě otráveně.

Fakt nemám náladu na to jí vysvětlovat, že mě sem prostě nebaví chodit. Jen jsem si proto odfrkl a šel si sednout do mé lavice,která je v zadu třídy.

Už byla zvyklá na moje odpovídání a odfrkávání. Takže nebyla moc překvapená z mé odpovědi. Poté co jsem si sedl,začala hodinu.

Nesnáším matiku. Abych pravdu řekl, když jsem byl malý, bavila mě. S mojí matkou jsem vždy počítal kamínky,nebo nějaké skleněné kuličky...

Ale poté,co mě tady nechala samotného,mě přestala bavit. Upřímně mě přestalo bavit úplně všechno. Nějak už nemám chuť do života..

I když mám výborné známky,krásný obličej a hodně ,,kamarádů"... Stejně můj život není dokonalý. Jak jsem řekl už předtím...prostě necítím chuť k životu..

Jeden z mých důvodu,proč sedím v týhle podělaný třídě je můj nejlepší kamarád. Park Jimin.

Známe se už od malička. Hodně mi pomohl, když mě matka s otcem nechali samotného..

No nic. Nejsem žádnej chudinka. Nepotřebuji slitování. Jsem dostatečně silný. Proto se vrátíme do mé třídy,kde právě teď probíráme matiku.

Zase ta nudná hodina matiky,kterou musím ztrpět dalších 45 min. Achjo. Povzdechl jsem si. Hlavu jsem si opřel o ruku,kterou jsem měl na lavici. Nic jsem nedělal. Jen poslouchal hodinu, nebo se koukal z okna ven. Je zima,takže venku padají vločky. Jsou hezké. Připomíná mi to poslední zimu s rodiči..

Byl jsem ponořený až po uši v mých myšlenkách. Přemýšlel jsem o náhodných věcech, které se mi honily hlavou.

Napadla mě i otázka,jak bude vypadat můj budoucí partner..Popravdě..nikdy jsem o tom nepřemýšlel.. Všichni mají přesný typ svého budoucího partnera,ale já?..

Já se zajímám o jedinou věc. A to,kdy skončí tahle podělaná hodina. Jsem tu tak 10 min a už chci vypadnout ven!

V klidu jsem se díval z okna a přemýšlel o různých věcech. Ale z mého světa mě probudilo otravné ťukání na mém stole.

Znechuceně jsem se podíval na osobu,která klepala na můj stůl. Učitelka. Fakt,jestli mi hodlá dát další přednášku o mém chování,tak už fakt vypadnu z týhle školy.

,,Kime Taehyungu?Poslouchal jste, co jsem vám řekla?" zeptala se mě s pozvedlým obočím.
,,Poslouchal bych, ale mé uši jsou už unavené z vašeho hlasu, takže ne, neposlouchal." řekl jsem chladně nazpátek.

___________________________________

Konečně skončil dnešní školní den. Jako vždy mě učitelka seřvala, ať se chovám slušně.
Já jsem jako pokaždý ignoroval její slova a odešel pryč.

Právě teď jdu ze školy na autobus. Čekám na autobusové zastávce. Autobus přijel dříve,takže jsem nastoupil a odjel ke mně domu.

________________________________

Vytáhl jsem klíče z batohu a odemkl hlavní dveře od mého bytu. Vešel jsem dovnitř a zamkl za sebou.

Došel jsem do obýváku a batoh si položil vedle gauče. Šel jsem se podívat, jestli je Jimin už doma. Ano je. Seděl u stolu a dělal nějakou práci na počítači. Měl sluchátka,což vysvětlovalo,proč si mě nevšiml a nepozdravil mě.

Zavřel jsem dveře a zamířil do mého pokoje. Sundal jsem si mikinu,hodil ji do koše s prádlem a poté jsem si vzal ručník s úmyslem se jít omýt. Po rychlém osprchování jsem si vzal notebook a šel do obýváku.

Sedl jsem si na gauč a začal pracovat na nějakých úkolech. Ano. Dělal jsem úkoly. I když o hodinách skoro nic nedělám,doma to vždy doplním.

Po zhruba hodině se otevřeli dveře od Jimina pokoje a on vyšel ven. Nadskočil z šoku, když mě viděl potichu sedět na gauči.

,,No tyvole! Tys mě viděsil. Jak dlouho tu jsi?" zeptal se s rukou opřenou na hrudi. ,,Zhruba dvě hodiny?" odfrkl jsem mu chladně.

On jen přikývl a zamířil do kuchyně. Začal připravovat nějaké jídlo. Večeři hádám. Když to dodělal, zavolal na mě a společně jsme se najedli.

Po večeři jsme oba dva zamířili do svých pokojů a vydali se do říše snů.

~~

Hey Guys!!!

Mám tady pro vás, jednu z mých prvních knih!💋

Doufám,že se vám bude líbit, i když není nic moc extra. Je mi ale líto ji smazat, takže ji tu nechám.^^