WEREWOLF [태극기] ☽

84.

,,Tak...Jak se ti líbil filmík,Taetae?" Zeptal se mě jemně Jungkook,při nasednutí do auta. Podíval jsem se na něj a unaveně se usmál.

,,Byl dobrý..." Zívl jsem a snažil se nechat oči otevřené.

,,Méďo...Jsi hodně unavený?" Zeptal se mě a připoutal mě. Podíval jsem se na něj a zakroutil záporně hlavou.

Jungkook se nadšeně usmál a dal mi hubičku na nos a rty. ,,Ještě si někam zajedem.." Přikývl jsem a tak Jungkook nastartoval a odjel.

___________________________________

Zastavili jsme u nějakého parku. Sbalili jsme si věci a vystoupili ven z auta. Jungkook ke mně došel a chytil mě za ruku.

,,Jdeme.." Vydechl a začal mě vést někam pryč.

V celém parku jsem nepotkal nikoho. Žádní lidé tu nebyli a bylo tu nádherné ticho...

,,Co tu děláme?" Zeptal jsem se Jungkooka nechápavě,při pohledu na okolí. Jungkook mě posadil na nějakou lavičku a řekl.

,,Méďo... Chtěl jsem si užít nějaký večer s tebou." Roztomile jsem se na něho zamračil a podotkl. ,,Vždyť jsi semnou pořád Kooku... Měli jsme jít domu a nemrznout tady."

Jungkook se uchechtl a ihned na to se rozzářil nějaký malý plácek na mýtince,kousek od nás.

Ohromeně jsem se tam podíval a vydechl něco jako 'woah'. Jungkook mě pohladil na zápěstí a dovedl na to osvícené místo.

Posadil mě na menší gaučík a přisedl si. ,,Líbí?"
Zeptal se mě zvědavě Jungkook. Nadšeně jsem přikývl a začal pozorovat oblohu.

,,Taetae?" Vydechl Jungkook s pohledem do oblohy. ,,Hmm?" Odpověděl jsem, zakoukaný do té oblohy plné hvězd.

,,Jen... Víš,co je dnes za den?" Zmateně jsem se na něho podíval a zakroutil nechápavě hlavou.

Jungkook si povzdechl a přisedl si blíže. Objal mě a položil na svůj klín. Jemně mě začal prohrabávat vlasy a já jen uklidněně zavřel oči.

,,Dnes je... Velký měsíc." Vydechl sklesle. Cože?! Odtáhl jsem se a podíval se do jeho očí. Jungkook mou reakci asi čekal,takže se jen smutně usmál a pohladil po vlasech.

,,Pokud nejsi připravený,je to-.."

,,N-ne... Já... Chci patřit jen tobě..." Přerušil jsem ho s pohledem do jeho vesmírných očí.

Jungkook se na mě zaskočeně podíval. ,,C-cože? Ty s tím souhlasíš?" Vykoktal ze sebe. Přikývl jsem a dal mu dětskou pusinku na rty.

Odtáhl jsem se a Jungkook se nadšeně usmál.

,,Takže?... Mohu?" Řekl opatrně a odkryl mi mikinu z krku. Nejistě jsem přikývl a čekal,co se bude dít.

Jungkook se ke mně přiklonil a krk mi něžně políbil. ,,Neboj se... Jen to štípne." Ujistil mě a ještě jednou mi dané místo políbil.

Přikývl jsem a poté ucítil,jak se do mě zakousl. Bolestně jsem zakňučel a zmáčkl v pěstích jeho tričko.

Ta bolest po chvilince přestala a Jungkook se ode mě odtáhl. Bolestně jsem se na něho podíval a ucítil tu únavu,která na mě dopadá.

,,Jungkookie..." Zamumlal jsem a omdlel. Hlavou jsem narazil do jeho ramena a on ten pád trochu zmírnil,jelikož mi hlavu zastavil a chytil mě.

Zvedl mě do náručí a s povzdychem zamířil k autu,kde mě položil a připoutal. On poté nastoupil také a odvezl nás k němu domu.

🐰🐯

Hmm. Asi bych se měla zase jet projet večer. Pustit si hudbu a nechat se odnášet tou uklidňující tmou~