WEREWOLF [태극기] ☽

13. ..

Šli jsme do chaty. Přemýšlel jsem o náhodných věcech, když jsem si vzpomněl na Hobiho.
,,Jděte napřed!" řval jsem při cestě do ošetřovny.

Pokrčili rameny a šli dál. Doběhl jsem dovnitř.
Hobi klidně spal. Uff...Přišel jsem blíže a ruku mu dal na čelo.

Už se to zlepšilo. Teplota je pryč. Sedl jsem si unaveně na židli a chvíli ho pozoroval. Nevypadal zas tak děsivě...Byl celkem hezkej... Připomínal mi takový roztomilý sluníčko..

V klidu jsem si prohlížel jeho obličej,když něco řekl. ,,Mám hezký obličej co?" Lekl jsem se, nevěděl jsem, že je vzhůru.

,,Fuj!Tys mě vylekal.." řekl jsem z šoku. On se potichu zahihňal a sedl si. Záda si opřel o zeď a díval se na mě.

,,Tak co?..Jak šel trénink?" zeptal se mě mile.
Já si povzdechl. Bylo to děsný. Ale to ti říkat nebudu..

,,Celkem fajn." odpověděl jsem mu chladně. On zakroutil hlavou a poté se zasmál. ,,Nejsi dobrý v lhaní.." řekl při pohledu na jeho ruce.

Převlékl jsem ho do trička s krátkým rukávem, takže byly vidět jeho jizvy. Rychle si je zakryl rukou a podíval se na mě.

,,Už jsem je viděl.." řekl jsem tentokrát klidným hlasem. Hobi nervózně polkl. ,,Neboj se. Nikomu to neřeknu." řekl jsem a přesedl si pohodlněji.

,,Díky.." řekl se skloněnou hlavou. Povzdechl jsem si. Hluboce jsem se nadechl a poté jsem se ho opatrně zeptal. ,,Od čeho je máš?"

Neočekával jsem,že mi odpoví...Málo kdo o těchto věcech mluví.

,,Má matka...Neřeší to,jak se cítím..Pokud neudělám to,co ona po mně chce...Dostanu trest...Dvakrát jsem se pokusil o sebevraždu,ale
nepovedlo se mi to..."

Hluboce se nadechl a pokračoval. ,,Moje matka se trochu zlepšila...ale je pořád stejná. Chodil jsem k psychologovi...nepomohl mi. Trápil jsem se celé dva roky. Teď vím,že to bylo zbytečné. Dá se to vyřešit jinak. Uvědomil jsem si,co všechno jsem ztratil..."

Byl jsem pevně zaměřený na jeho hlas a slova.
Vypadalo,že nelže. Taky to dokazovaly jeho ruce...

,,No nic..Už jsem v pohodě. Jen..ten den.. Nemohl jsem se udržet. Matka mě seřvala za mé známky a potřeboval jsem si vybít vztek..Nechtěl jsem tu nějak ublížit.Omlouvám se." řekl při mnutí rukou.

,,V pořádku. Už jsem ti odpustil." řekl jsem chladným hlasem. On na mě vykulil oči a rychle se mě zeptal.

,,V-vážně?!" Já jsem kývl jako souhlas. On se rychle zvedl a objal mě. Nevím,proč mu to dělalo takovou radost..Ale vypadal jako sluníčko..

Odtáhl se a sedl si na postel. Zamyslel se a potom řekl. ,,Pojď jdeme. Za chvíli by měl být oběd."

Zvedl jsem se a pomohl mu odejít. Mohl jít sám, takže mě pustil a šel po svých. Vzal jsem nádobí a zamířil za ním.

Vyšli jsme ven. Cestou jsme se zastavili v kuchyni,kde jsem poděkoval ještě jednou a předal jim nádobí. Poté jsme zamířili k němu do chatky.

Byli jsme skoro u jeho chaty,když jsem uviděl pana Nožičku. Šel s berlemy do svého stanu. Zahlížel na mě zlým pohledem..

Bastard jeden. Zasloužil si to.

,,Haló?Svět volá Taeho?" řekl Hobi,který mi luskl před obličejem. Vzpamatoval jsem se a zmateně řekl.

,,Co jsi říkal?" Hobi se zasmál a zakroutil hlavou. ,,To je ten,co ti dal pěstí?" zeptal se zvědavě. Zle jsem se podíval směrem k němu a řekl.

,,Jo." Poté jsme zamířili do jeho chaty,kde jsem mu trochu pomohl a poté jsme zamířili do mé chatky pro příbor.