WEREWOLF [태극기] ☽

93.

Co nejrychleji jsem se za ním rozeběhl a doběhl ho na chodbě,mezi obývákem a cestou ke vchodovým dveřím.

,,Kookie.." Zamumlal jsem na něj,přičemž se ani neotočil a šel dál. Teď jsem ho chytil za zápěstí,což ho donutilo se na mě ohlédnout.

,,Co?" Zeptal se mě chladně. Zmateně jsem se na něj podíval a nemohl pochopit,proč se ke mně takhle chová.

,,P-proč jsi t-takový?" Zakoktal jsem na něj.

Jungkook se na mě podíval a bez emocí odpověděl. ,,Nech mě Taehyungu... Chci být teď na chvíli sám." To n-ne... Tak teď vím,že to je v prdeli.

Taehyungu mi říká jen,když je to něco vážného.

,,C-co jsem u-udělal?" Zeptal jsem se ho,abych to kdyžtak mohl napravit. ,,Zamysli se... Teď mě nech,abych si pročistil hlavu." Řekl mi a ruku z mého sevření vytrhl.

Znovu jsem ho chytil a zoufale se na něj podíval. ,,Co jsem udělal? Udělal jsem něco strašného? Kooku... Prosím,řekni mi to." Naléhal jsem na něj.

Jungkook se na mě bezcitně podíval a opět s vytrhnutím ruky,odešel pryč.

Zničeně jsem se sesunul k zemi a začal brečet. Bylo mi jedno,že mě ostatní uvidí. Prostě jsem teď potřeboval,abych brečel...

Tak moc mě zabolelo,jak byl na mě zlý. Nikdy jsem nevěděl,že má takovouhle část svého já. A rozhodně se mi nelíbí...

,,T-tae?" Vykoktal někdo zamnou. Zvedl jsem svou hlavu a ohlédl se na něj. Jimin na mě vykulil oči a doběhl ke mně.

,,Co se stalo? Proč brečíš?" Začal se provinile vyptávat. Neřešil jsem,že jsem byl na něj dost naštvanej. Potřeboval jsem někoho,komu bych se pořádně vybrečel do ramene.

Objal jsem ho a začal brečet do jeho ramene. Jimin byl chvilku zaskočený,avšak mě po chvíli objetí vrátil a nechal brečet.

,,O-on... M-mě...." Koktal jsem při hlasitých vzlykách. Z obýváku přiběhli ostatní a když viděli tu spoušť,nedokázali ani slovo říct,natož pípnout.

,,Nemluv... Nemusíš mi to říkat.." Vydechl Jimin a pohladil mě po vlasech. Přikývl jsem a více se na něj namáčkl.

𝑱𝒖𝒏𝒈𝒌𝒐𝒐𝒌 𝒑𝒐𝒗

Musel jsem pryč. Tak moc mě Jimin vytočil,že jsem se bál o Taeho bezpečnost...

Nechtěl jsem mu nějak ublížit,ale musel jsem prostě pryč. Nedokážu vystát člověka,který jakkoliv ublíží mému méďovi! Mému Taemu!

To fakt NE!

Teď stojím venku na zahradě a nechávám si větřík profukovat mými vlasy...

Proč mám tak špatný pocit,že se něco děje?

Už předtím jsem vycítil,že se něco děje. Můj vnitřní vlk mi to radil,ať jdu a pomohu Taemu. Avšak jsem nevěděl,proč...

Teď mám úplně stejný pocit. A dost se mi to nelíbí.

S velkými obavami jsem se rozeběhl zpátky do domu,přičemž jsem asi hodinu,dvě,stál venku a zpytoval svědomí...

Rychle jsem na kód otevřel dveře domu a vešel dovnitř. Jakmile jsem vešel dovnitř,mé srdce se roztříštilo na milióny kusů....

Co jsem to proboha provedl?

🐰🐯

Copak jsi provedl Jungkookie????
Hehehe...| (• ◡•)|