WEREWOLF [태극기] ☽

19

Rozcvička skončila. Konečně. Došli jsme si do chaty pro příbor a zamířili do jídelny. Stoupli jsme si do řady a čekali.

Najednou se všichni otočili. Zajímalo mě,na co se otočili,takže jsem se otočil směrem,kam koukaj.

Uviděl jsem Jungkooka,Yoongiho a nějakého kluka jít směrem sem. Šli tak úžasnou chůzí.
Bylo to jako z filmu. Šli jako ve zpomalené chůzi. Ta,kterou chodili ty plavčice v námořní hlídce.

Měl jsem pocit,že začnu slintat. Jelikož jsou tady ti vyšší,šli do řady jako první a nechali si nabrat jídlo.

Jungkook se na mě otočil a nenápadně na mě mrknul. Rychle jsem se podíval pryč,aby neviděl,jak se červenám.

,,Tae?jsi v pohodě?Jsi nějakej rudej." řekl Jimin při otočení mojí hlavy na něj. Přestal jsem se červenat a chladně odsekl.

,,Nikdy mi nebylo lépe." Poté jsem se posunul v řadě dál.

Popravdě...cítil jsem se jinak. Už jsem se necítil prázdně...Jako kdyby Jungkook naplnil mou prázdnotu...

Došli jsme k pultu. Nandali nám jídlo a poté jsme si šli sednout. Nikde nebyl prázdný stůl. Kruci...Jediná místa byla u pana Nožičky a jeho gangu. Přisedl jsem si a kluci mě následovali.

Pan Nožička se na mě podíval a drze odsekl.
,,Proč si sedáš sem?je tu dost volných míst."
Podíval jsem se na něho a chladně odsekl nazpátek. ,,Můžu si sednout kam chci. Pokud ti vadí,že tady sedím, přesedni si."

On se zasmál a poté řekl. ,,Co si o sobě sakra myslíš?Myslíš,že se tě bojimByl bych schopnej ti tady rozdupat hlavu."

Tak to jsi neměl říkat mladíků...

,,Vážně?Tak mi tedy rozdupni hlavu." řekl jsem chladně. Vzal jsem vidličku a zabodl ji pár milimetrů od jeho ruky. ,,Dávej si pozor na slova,Bastarde." řekl jsem a opustil jídelnu.

On párkrát zamrkal a poté začal rozklepaně jíst. Šel jsem do kuchyně a položil talíř na odkládací stůl.Kuchařka se na mě usmála. Jako vždy.

Všiml jsem si hrnce,který měla za zády. Vypadal,že bouchne. No doprčic!. Rychle jsem k ní přiběhl a přisunul ji ke mně.

Vystrčil jsem ji z kuchyně a rychle vypl sporák.
Rychle jsem si zakryl hlavu a utekl ven.

BOOM!

Jak jsem to říkal. Ten hrnec bouchl. Začal jsem kontrolovat kuchařku,jestli je v pořádku.
,,Jste v pořádku?Nestalo se vám něco?" ptal jsem se při kontrolování jejího stavu.

,,Jsem v pořádku. Děkuji ti za záchranu." Řekla něžným hlasem. Hodně mi připomněla mou matku. Usmála se na mě a já ji posadil do jídelny ke stolu.

,,Seďte tady dokud sem nepřijde někdo a neopraví to." řekl jsem vážným hlasem. Ona na mě kývla a poté jsem odešel cestou do mého stanu.

Schoval jsem se a čekal,jestli se zvedne a odejde dovnitř,jak to dělá každá žena... Tedy..má matka to vždy dělala...

Samozřejmě. Zvedla se a zamířila zpátky do kuchyně. Povzdechl jsem si a vrátil se zpátky dovnitř. Došel jsem ke dveřím. Otevřel je a uviděl jí držet ten hrnec v ruce.

Lekla se a pocákala si ruku vářící vodou. Rychle jsem k ní přiběhl a hrnec jí vzal z rukou. Omylem jsem se opřel rukou o nějaký hrnec,ale nechal jsem to být.

Vzal jsem kuchařku za ruku a odešel s ní ven z kuchyně. Postavil jsem ji před dveře a řekl vážným hlasem. ,,Pokud se hnete,uvidíte,jak moc dokážu být naštvanej."

Poté jsem vešel do kuchyně. Rychle jsem to tam pouklidil a šel za ní. Naštěstí tam stála.
Držela si ruku tak,aby nebyla vidět její rána.

Vzal jsem její ruku a podíval se na spáleninu.
Nebylo to tak hrozné. Vzal jsem jí za ruku a zamířil do ošetřovny.

Tam jsem jí to ošetřil a poté se s ní vrátil do kuchyně. Jídelna už byla prázdná. Všichni dojedli.

Kuchyň už byla uklizená. Dodělali to docela rychle. Máme to ale štěstí.

Dovedl jsem ji ke kuchyni a poté jsem odešel. Ona mi před odchodem jen poděkovala a vrátila se do práce.

Došel jsem do svého stanu. Vešel jsem dovnitř a uviděl Jimina s Namjoonem. Podívali se na mě a ustrachovaně se začali ptát, jestli jsem ok.

🐰🐯

Woah. Náš Kim Taehyung je hrdina👏🏻👏🏻👏🏻
Jinak,doufam,že vás příliš nenudím hahah. Kdyby něco,napište.

A kdyby jste si chtěli JEN TAK psát,napište a nebojte se mě. Nekoušu😃