Příze osudu

4. Vydírání

Najít ten den Pottera se zdálo skoro nemožné. Kdykoli jindy ho potkával takřka na každém kroku, ale dnes jej nemohl jako na naschvál po vyučování vůbec najít. Byl kvůli tomu na pokraji nervového zhroucení, bál se co všechno Potter ví, stačilo tak málo a mohl ho jedním slovem zničit! Jen z té samotné představy se dělalo Severusovi zle. Musel něco udělat. Jenže co?! Potter se na něj po zbytek vyučovacích hodin usmíval jak měsíček na hnoji, a když Severus zkazil všechno, co se dalo, tak zmizel a nechal Severuse tápat v šílené nejistotě. Nejistota se brzy změnila ve vztek, kvůli kterému se mu po zbytek dne vyhýbal i Neville, a dobře udělal. Se Severusem v této náladě nebylo radno si zahrávat.

Před večerkou se na něj štěstí konečně usmálo. Našel Pottera líbat se ve výklenku s jakousi tmavovlasou Mrzimorkou. Při pohledu na ty dva Severus nakrčil znechuceně nos. Vypadalo to, jako kdyby se ti dva měli na místě sežrat. Ač nerad, poklepal rázně na Potterovo rameno.

Brýlatý Nebelvír se s hlasitým mlasknutím odtrhl od protestující dívky a s otráveným výrazem se podíval za sebe. Ten výraz se však okamžitě změnil, když v narušiteli poznal Snapea. „Potřebuješ něco, Seve?" zeptal se nadzvednutým obočím, zatímco se mu holka horečně sápala po krku.

Oslovenému šla málem pára od uší, když zaslechl zkomoleninu svého jména. „Potřebuju si s tebou promluvit." Krátce se zadíval na dívku, která nebrala jeho přítomnost vůbec na vědomí a dál se po Potterovi plazila. „Pokud možno o samotě." Na poslední slovo dal zvlášť důraz.

„Beze všeho," souhlasil Nebelvír a odstrčil od sebe svou partnerku. „Hele, zlato, já si jdu teď něco vyřídit, počkej na mě v Komnatě nejvyšší potřeby."

Dívka rozzářeně přikývla. „Počkám tam na tebe," zachichotala se a následně zčervenala, když jí dal Potter pusu na tvář.

„Dobře a hlavně mi neuteč," poplácal tmavovlásku po tváři a otočil se na Severuse. „Jdeme!" trhnul hlavou směrem do chodby, a aniž by čekal, zda ho bude Snape následovat, sebejistým krokem vykročil pryč.

Severus věnoval dívce, která vypadala, že se co nevidět blažeností složí, pobouřený pohled a vydal se za Potterem. „Máš vůbec v plánu se tam ukázat?" zeptal se pochybovačně, když s mladíkem srovnal krok.

Severus byl odměněn úsměvem, který neměl rád, připadal mu bezcitný a prázdný, žádné emoce se v mladíkových očích neodrazily, jako kdyby byl jen bezcitný kus kamene.

„To záleží," pronesl tajemně a otevřel dveře zapomenuté učebny. Snapea, který nestačil ani zaprotestovat, chytil za zápěstí a vtáhl jej dovnitř. Dveře za nimi hlasitě zabouchl.

Severus se v další chvíli hlasitě rozkašlal, poněvadž Potter zavřel dveře tak razantně, že rozvířil veškerý prach, který se okolo nich nacházel.

„Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Nebelvír na rozdíl od Snapea se zdál být naprosto v pořádku. Klidně se díval na kašlajícího mladíka, kterého stále držel za zápěstí. Musel sám sobě připustit, že ten dotek nebyl vůbec nepříjemný. Čekal to daleko horší.

Severuse pohled na suverénního Pottera přinutil se uklidnit a otřít si uslzené oči. „Jak víš, kdo jsem?" šel rovnou k věci a pokoušel se dostat své zápěstí z mladíkova pevného stisku. Docílil tím však jen toho, že se k němu Potter o něco víc přiblížil a on byl nucen sklonit hlavu.

„Není těžké poznat vlkodlaka, když tě jeden takový vychoval," propálil Snapea intenzivním pohledem.

„Co po mě chceš?" Severus věděl, že je v pasti. Kdyby to byl kdokoli jiný, tak by měl možná šanci, ale takhle? Potter je miláčkem kouzelnického světa, kterému nesmí být zkřiven ani vlásek na hlavě. Obzvlášť ne někým, jako je Severus Snape.

„Netvař se, jako kdybych nad tebou podepsal rozsudek smrti," poplácal pobledlého Snapea po tváři. „Když budeš spolupracovat a dáš mi to, co chci, nechám si tvé tajemství pro sebe."

„Co tedy chceš?" zavrčel Severus divoce, takže mu skoro nebylo rozumět.

„Lektvar, který tajně připravuješ v laboratoři," oznámil mladík chladně, chytil Severuse za krk a přinutil jej se ještě o něco víc snížit. Podřídit se.

Severus začínal mít problém se svým vlkodlačím já. Potter jej tlačil do podřadné pozice a navíc mu sahal na krk. To je snad sebevrah!? Copak neví, že u vlkodlaků samotářů je tohle signál k boji. Pokusit se ovládnout v ten moment vlkodlaka ho stálo hodně sil. „Nebudu se tě ptát, jak to víš, ztráta času, avšak musím tě zklamat, lektvar není hotový." Vést inteligentní rozhovor a zároveň se uvnitř rvát s vlkodlakem, bylo sakra těžké, dalo by se říct, že až nemožné. Srdce mu bilo bolestivě do hrudi, a jak ten stav přetrvával, přidaly se k tomu výstřely ostré bolesti, přicházející od srdce. Přál si Pottera od sebe odstrčit a ublížit mu, za tu troufalost. Bohužel nemohl. Přísahal sám sobě, že už na žádného člověka nevztáhne ruku, i kdyby ho to mělo zabít. A to se asi brzy stane, jelikož vlkodlak běsnil a rval se urputně napovrch. Severusovi se před očima objevovaly první černé skvrny a Potterův hlas se zdál být jaksi vzdálený.

„To já vím, Seve," stlačil mu hlavu ještě o něco níž a postavil se na špičky, „a mám v plánu na tebe dohlédnout," vydechl vlkodlakovi do tváře a následně jej bez varování políbil.

Severus zůstal zkoprněle stát. Šok z Potterova činu jej naprosto paralyzoval, a nejen jeho, donutil vlkodlaka se stáhnout. Horké mladíkovy rty se urputně snažily ho přimět k nějaké činnosti, ale Severus byl zcela pasivní, teprve když se mladíkův jazyk dostal přes bariéru zubů, se Severus vzpamatoval a s hrdelním zavrčením ho od sebe odstrčil.
„Ty ses zbláznil!" vykřikl nevěřícně a strhl ze sebe Potterovy ruce. Když se na něj Nebelvír jen provokativně usmál, tak s ním bez okolků zacloumal. Potter však nevypadal, že by to pomohlo, dál se na něj díval, jako kdyby mu dal vánoční dárek. „Nejdřív mě tu vydíráš a pak mě líbáš?! Jsi ty vůbec normální?!" křičel Severus dál jako smyslů zbavený.

„Nerozčiluj se, Severusi, nedělá to dobře tvému srdci," řekl Harry klidně a objal vyššího mladíka okolo pasu.

„Je vůbec něco, co nevíš?" vyprskl Severus vztekle.

„Ne," zazubil se na něj Nebelvír, "chtěl jsem ti jen ukázat, jaké mezi námi budou odteď vztahy, než ten lektvar dokončíš."

Severus nadzvedl udiveně obočí. „Takže budu jedna z tvých takzvaných hraček, dokud to nedokončím? To mi tím chceš říct?!"

„Přesně tak," potvrdil Harry, „alespoň budu mít jistotu, že se s tím nebudeš loudat." Jen co to dořekl, znovu se natáhl s úmyslem Severuse políbit, jenže ten znechuceně uhnul.

„Nechci tě," vyslovil zřejmý fakt, tvář zarytě otočenou na stranu.

„Na to spoléhám, Seve," vydechl Harry šeptem a chytil tvrdohlavého mladíka za bradu a otočil ho k sobě. „Oba víme, co si o mně myslíš, a já netvrdím, že to není pravda, tudíž tohle," ukázal na ně dva, „je silná motivace na tom lektvaru usilovně pracovat. A jako bonus ti to zafinancuju."

Severusovi nemusel nikdo říkat, že je nahraný, proto se rozhodl z toho vytěžit to dobré. „Dobře," kývl, „ale nebudu se po tobě plazit nebo na tebe zamilovaně koukat!"

Na to se Harry hlasitě rozesmál. „To po tobě ani nechci," usmál se a donutil Severuse jej obejmout, „bránit se však nebudu."

///

„Tak to bylo opravdu rychlé," zakroutila Lachesis nevěřícně hlavou.

„Co jsi čekala? Tanečky?" vyprskla Atropos a na tváři se jí rozlil zlomyslný škleb.

„Vždyť je to romantické," vzdychla rozněžněle Klóthó.

„Tohle nedopadne dobře, je to moc rychlé," vyjádřila své obavy Lachesis a mávla rukou.
Obraz dvou mladíků v objetí se rozplynul.

Doufám, že vás kapitola nezklamala, pokud ne, tak musíte teď cítit to co já když jsem to psala, a to přinejmenším rozhořčení nad Harryho chováním. Nebudu vám lhát tyto pocity zažijete často, takže doporučuji něco na nervy. Čokoládo třes se! :D 

Děkuju všem za podporu a přeji hezký zbytek týdne.