Příze osudu

27. Porušení pravidel

Severus nechal vařit lektvar, nebo spíš další pokus, tentokrát s číslem čtyřicet sedm. Dávno přestal lektvarovým pokusům dávat názvy. Čísla se v tomto případě ukázala praktičtější.

„Měl by sis odpočinout," ozval se Potter z pohovky. „Vypadáš unaveně."

Severus odložil metličku a začal uklízet věci na pracovním stole. „Ne víc než jindy, byly doby, kdy jsem usínal ve stoje." Následně se musel kousnout do jazyka. Proč mu to tady pro Merlina vykládá?

„Jestli budeš potřebovat další krev, stačí říct," pokrčil Nebelvír rameny a klidně upil ze šumivého, zlatavého nápoje.

Severuse ta slova přimrazila na místě. „Už nechlastej, leze ti to do hlavy," odkašlal si a shrnul vyhrnuté rukávy košile.

„Myslím to vážně," prohlásil a odložil s cinknutím skleničku na stolek. „Dám ti v případě potřeby tolik krve, kolik bude potřeba."

„Pottere!" vykřikl Severus varovně a jako velká voda se přihnal k pohovce. „O tomhle se nežertuje!" Hrudí mu projelo hluboké zvířecí zavrčení, když se naklonil nad pohovku a ruce položil po obou stranách Potterovy hlavy.

Mladík na okamžik vypadal zastrašeně, ale poměrně rychle se z toho oklepal. „Copak je tak těžké uvěřit, že někomu na tobě záleží?" pousmál se a něžně mu položil ruku na tvář.

Severusovi se zachvěla víčka. „Jen jednomu člověku na mě záleželo, a ten je teď mrtvý!" odtrhl se od doteku, tvář mu však dál žhnula horkem.

„Myslíš Jona?"

Severusovo srdce klopýtlo, když zaslechl to jméno z Potterových úst.

„Jak o něm víš?!" vydechl zaskočeně a narovnal se, nepřestal však na Nebelvíra zírat.

„Tenkrát u Tří košťat jsi křičel jeho jméno."

Severus zavřel oči a promnul si unavenou tvář. „Aha, dobře," přikývl a poněkud neohrabaně klesnul na pohovku vedle Nebelvíra.

„Musel to být výjimečný člověk," ozval se Potter.

„To byl," souhlasil Severus tiše a neochotně otevřel oči.

„Byl to tvůj přítel?" naklonil mladík zvědavě hlavu na stranu.

„Ano," odpověděl Severus jednoduše a rozhodl se změnit téma. „Neměl jsi mi dávat svou krev," procedil skrz zuby a tvrdě se zadíval Potterovi do očí.

„Proč? Příčí se ti snad, že to byla moje krev?" vystrčil vzdorovitě bradu.

„Nebuď idiot! Tvoje krev je jedna z nejlepších, které se mi může dostat!" vyprskl a se zatnutými pěstmi se od něj odvrátil.

„Tak proč?"

Ze Severuse vyšlo uchechtnutí: „Protože ti takhle můžu sebrat tvou moc."

„To je blbost!" rozmáchl se Potter divoce rukama a s plamenným pohledem si přisedl k němu blíž.

„Je to přesvěcení veřejnosti, Pottere," otočil hlavu zpět k němu a ze široka se na něj zašklebil. „Co by kouzelníci řekli, kdyby se dozvěděli, že jejich slavný Harry Potter dal svou vzácnou krev prašivému vlkodlakovi."

Nebelvír krásně zuřil a Severus zjistil, že si to víc než užívá.

„Je mi to jedno, já je nepotřebuju," přiblížil svou rozpálenou tvář k té Severusově. „To oni potřebují mě, a já zas tebe, takže, pokud na tebe i jen sáhnou, zjistí, čeho všeho jsem schopen. Nikdo mi nebude sahat na rodinu, na moji smečku!"

Pak se naklonil a Severuse tvrdě políbil, ten mu to bez dechu oplácel, poněvadž byl stále ještě v šoku z Potterova divokého proslovu.

Netrvalo dlouho a oblečení létalo všude kolem.

Tentokrát to Severus nemohl na nic svést, to však neznamenalo, že by si to méně užíval. Potterovy vzdechy mu v uších zněly ještě hodně dlouho.

***

Severus, příjemně unavený, už skoro usínal, když se Potter najednou začal vrtět. Na malou chvíli ho napadlo, že se Nebelvír chystá odejít. Už byl připraven sundat ruku z jeho boku, Potter ho však zas jednou příjemně zaskočil, poněvadž se nehrabal z postele, ale otáčel se čelem k němu.

„Porušil jsem s tebou pravidla," vydechl Potter tlumeně.

Severus se nechtěl ptát. Popravdě, jediné po čem teď toužil, byl spánek. Jenže napětí v Potterově hlase mu nedalo, a on se proto ochraptěle zeptal: „Jaká pravidla?"

„S každým spát jen jednou."

Nebelvír se na něj díval, ramena viditelně napjatá, zatímco si Severus nejasně uvědomoval význam slov. „Jestli si myslíš, že se teď stanu jedním z tvých ufňukaných obdivovatelů a budu ti se slzami na krajíčku nosit kytky, tak to se šeredně pleteš," zabručel a již v polospánku si ho přitáhl blíž. „A už spi!"

„Děkuju," vydechl Potter a uvolnil se.

Jak málo stačí ke štěstí, pomyslel si Severus, než odplul do říše snů.

***

„Pane, dopis je na cestě k němu," oznámil pyšně muž s kápí na hlavě.

„Výborně, věděl jsem, že se správnou motivací to dokážeš. Už se nemůžu dočkat odpovědi," zavrněl Pán zla spokojeně a konečky prstů pohladil Nagininu hlavu. „Věci se nám začínají dařit, má drahá.

///

„Jak je to možné?! Vždyť jsem ten dopis několikrát zničila!"

„Snažily jsme se tě varovat, Klóthó. Nad osudem nemůžeš vyhrát, on je nad námi všemi."

Tak dnes trochu klidnější kapitola, ale slibuju, že se to příště rozjede :)

Všem vám moc děkuju a přeju hezký zbytek týdne.