Příze osudu

11. Důsledky

„Svatý Merline," vydechl Severus roztřeseným hlasem a šokovaně couvnul. Hrdlo mu sevřel ledový strach, když si uvědomil, že ve dveřích nestojí Minerva McGonagallová, ale sám Albus Brumbál. Z tohohle neměl šanci vyváznout, přesto ho na jeden prchavý okamžik napadlo pozvednout proti řediteli hůlku a použít na něj kouzlo zapomnění. Brumbálův výraz plný opovržení, který mu následně věnoval, ho od toho rychle odradil.

„Oblékněte se, pane Snape!" přikázal Brumbál hlasem, ze kterého Severusovi přejel mráz po zádech. Neváhal tedy a rychlým krokem se vydal pro oblečení.

Zatímco se Severus plný obav oblékal, Brumbál si vzal na paškál Harryho, jenž se stihl vzpamatovat ze šoku.

„Zklamal jsi mě, chlapče," zakroutil muž smutně hlavou a díval se na Nebelvíra jako hromádka neštěstí.

„Pane, já za to nemůžu. Prosil mě, ať tu s ním zůstanu. Prakticky mě vydíral, pane," vychrlil na jeden nádech Potter a sklopil tvář k zemi.

Severus, který se chystal zapnout si košili, ustrnul v pohybu. „Jak vydíral, Pottere!? Co to meleš!?" vykřikl rozzuřeně, když mu došel celý význam Potterova proslovu.

Nebelvír zběsile kýval hlavou, pohled od země však nezvedl.

„Ty jeden šmejde!" zařval Severus a jako smyslů zbavený se rozeběhl směrem k Potterovi. Mladík zvedl vystrašeně hlavu a urychleně před ním začal couvat. To Severuse ještě víc rozběsnilo. Vůbec se neovládal a hnal ho jen vztek a touha ublížit Potterovi. Proto si ani nevšiml ředitele, jak k němu vysílá kletbu, která ho v další moment odmrštila na druhou stranu místnosti, kde narazil bolestivě do zdi. Několik vteřin měl před očima černé skvrny a hlava jej rozbolela takovým způsobem, že měl pocit, že si ji při nárazu rozrazil vedví. Když si však sáhl dozadu na pulzující místo, žádnou krev necítil. Na malou chvíli ho zaplavila úleva, ta však vyprchala, když se mu v zorném poli objevil ředitelův tmavozelený hábit.

„Vstaň!" přikázal stařec příkře.

Severus se pomalu zvedl a hrdě se zadíval řediteli do očí připraven se obhájit. „Pane, nechte mě, ať vám..." začal, ale byl hrubě přerušen.

„Nechci nic slyšet!" ředitelův hlas měl sílu práskajícího biče. „Dovedu si dost dobře představit, jak jste Harryho vydíral."

Severus rozzlobeně stiskl zuby. On nikoho nevydíral!

„Neustále za ním běháte a žadoníte o jeho pozornost."

On, Severus Snape, a žadonit! Nikdy!

„Myslel jsem si, že se z vás stali přátelé, a vy zatím... Je mi z vás zle, Snape!" prohlásil hlasem plným opovržení. „Nejraději bych vás ihned poslal před soud, ale kvůli vašemu strýci to neudělám, zlomilo by mu to srdce."

„Děkuju," zašeptal Severus vděčně a uhnul provinile pohledem. Na svého strýce popravdě ani nepomyslel. Veškerá bojovnost z něj při zmínce o muži, který mu zachránil život, vyprchala. Navíc si uvědomil, že proti slovům Chlapce, který přežil, nemá šanci. Obzvlášť potom, co tu mladíka přímo před ředitelovýma očima málem napadl. Brumbál jej klidně může poslat na smrt. Úleva, že tak neučiní, byla téměř omračující.

„Přesto trestu neujdete!" zvedl Brumbál varovně prst. „Odebírám Nebelvíru tisíc bodů a přístup do laboratoře vám je ode dneška zakázán, a to až do odvolání!"

Severus se byl nucen kousnout se bolestivě do jazyka, aby zabránil protestům. Pocitům křivdy se však ubránit nedokázal. Litoval dne, kdy mu Harry Potter zkřížil cestu.