Příze osudu

30. Vyznání

„Chci zažít pocit strachu."

Severus čekal všechno možné, ale tuto podivnou odpověď rozhodně ne. „O čem to tu plácáš, Pottere?" Počáteční vztek z něj pod upřeným Nebelvírovým pohledem postupně vyprchával.

„Jak říkám, chci zažít, jaký to je mít strach."

Severus vážně začínal pochybovat o Potterově zdravém rozumu. „Každý může cítit strach, je to přirozené," protočil očima a lehl si zpět na postel, poněvadž Nebelvírovo horké tělo se ukázalo jako příliš rozptylující pro tuto konverzaci.

„Pro mě ne. Ať udělám, co udělám, strach se prostě nedostaví."

„To je blbost!" odsekl Severus a zbrkle si odhodil vlasy z očí.

„Není! Už od mala to tak mám, a proto nemám ani pud sebezáchovy."

Musel snít, jinak si to nedovedl vysvětlit. Nevěřil Potterovi ani slovo. Stoprocentně něco pil, proto mlel takový hlouposti. Problém byl, že Severus z jeho dechu necítil ani kapku alkoholu. „Dobře, dejme tomu, že ti věřím," přikývl, „co chceš ale po mně?"

„Ty jsi mě neposlouchal!" rozhodil Nebelvír ruce do stran. „Chci zažít strach!" vyprskl a vytáhl se do sedu.

„A jak to mám asi tak udělat!" zasyčel Severus a klekl si naproti Nebelvírovi. „Podívej," povzdechl si unaveně, „jestli jsi něco pil, tak ti dám lektvar proti kocovině. Nemusíš na mě chodit s tímhle nesmyslem."

Potterova tvář zrudla. „Já ti nekecám! Jak si asi myslíš, že jsem byl schopný porazit Baziliška! Nebo postavit se v prvním ročníku Quirrellovi!" Znovu kolem sebe rozhazoval rukama, div, že si u toho nevypíchl oko. „Protože mi bylo jedno, jestli umřu," dodal a veškerá bojovnost z něj najednou vyprchala.

Severus musel uznat, že něco na tom bylo, a zároveň se mu tak trochu ulevilo, že Potter nebyl zas takový hrdina, za kterého ho kouzelnická společnost považovala. „Dobře, pomůžu ti," souhlasil a dělal, že nevidí mladíkův výraz plný naděje. „Zítra se můžeme podívat do knihovny. Mám pár teorií, jak..."

„Počkej!" skočil mu Potter divoce do řeči. „Nemyslel jsem za pomoci kouzel, ale tvého vlkodlaka."

„Co prosím?!" nadzvedl Severus obočí. Po zádech mu přejel mráz, jenž se mu usadil hluboko v kostech.

„Víš, když jsi zabil toho tvýho Jona, napadlo mě," hlesl Potter, „že asi víš, jak oběť vyděsit, proto jsem se zprvu o tebe tak zajímal. Byl jsi pro všechny hrozbou, a tak mě napadlo, jestli bys byl nebezpečný i pro mě."

Se Severusem se v ten okamžik zatočil celý svět a postel se pod ním začínala podivně chvět. Nebo se chvěl on sám? „Takže jsi ve mně viděl jen nebezpečné zvíře, které můžeš využít ke svým cílům?"

„Jo, ale..."

„Vypadni!" zavrčel Severus skrz sevřený krk a ze všech sil se pokoušel zůstat na místě. Vztek s ním cloumal a chyběl jen malý krůček k tomu, aby tomu tupohlavovi zle ublížil.

„Severusi..."

„Ty jsi mi snad nerozuměl?! VYPADNI!" zařval v plných plic. Kdy ho však Potter doopravdy poslechl? Jako vždy udělal pravý opak toho, co mu bylo řečeno. Vecpal se mu do klína a něco přitom horečně žvanil. Severus nic z toho nevnímal, v uších slyšel pouze šum vlastní krve a hrudí se mu rozléval chlad. Ve tváři se mu nepohnul ani sval, když se k Potterovi nečekaně naklonil, div, že se u toho nesrazili bolestivě nosy. „Víš, jak jsem zabil Jona?"

Nebelvír se zarazil a viditelně zbledl. „Přestaň!" zakvílel, hlas mu přitom nepříjemně přeskočil, dokonce se pokusil od něj odtáhnout.

„Odpověz!" dožadoval se Severus odpovědi a pevně ho chytil.

„Ne!" vykřikl Nebelvír v panice a očima prosil, aby mlčel, jenže bylo pozdě. Severus se cítil příliš zrazený, příliš zničený, aby něco takového vnímal. Lehce se naklonil k mladíkovu uchu a skoro až labužnicky mu do něj zašeptal: „Rozsápal jsem ho." Potter se mu pod rukama roztřásl jako osika.

„Ne, prosím tě," šeptal a marně se pokoušel vymanit z jeho sevření.

„Zajímavé, říkal něco podobného, když škemral o svůj život," zasmál se Severus hlasitě, ale v tom smíchu nebyla ani špetka lidskosti. Díval se do Potterových vyděšených očí, zatímco se jeho nitro škvařilo v bolestivém ohni viny. „A víš, proč jsem ho zabil?" naklonil lehce hlavu do strany. Od Pottera se však na tu otázku reakce nedočkal. „Podváděl mě se svým milencem. On, takový vzor cností!" uchechtl se krutě. „Řekni, Pottere, budeš další, komu rozsápám břicho?"

Tentokrát se Nebelvír z jeho sevření dostal a málem u toho spadl z postele. „Jsi zrůda!" zavřeštěl a třásl se přitom po celém těle, v očích absolutní děs.

„To se nevylučuje," pokrčil Severus rameny a lhostejně se na mladíka podíval. „Řekni mi, už víš, jaké to je cítit strach?"

***

Ten večer Potter utekl z chlapeckých ložnic jako vyděšený králík a Severusovi se od té doby vyhýbal. Na jednu stranu se Severusovi ulevilo. Na druhou to jeho vlka trhalo na kusy. Obzvlášť, když se od Lupina dozvěděl prostřednictvím dopisu, že chce Potter zpřetrhat pouta smečky. Pouta, která byla tak křehká, že se dala velmi snadno zlomit. Severus by možná ani tak proti nebyl. Žil sám celý život, takže by v tom nebyl zas takový rozdíl. Překvapením pro něj však bylo, že Lupin, ba ani Black s tím nesouhlasili. Severus neměl tušení, co s tím hodlají udělat, a bylo mu to svým způsobem jedno. Nikdy smečku nechtěl. Popravdě, jeho mysl momentálně zaměstnával druhý dopis, který mu dorazil po týdnu, co zmeškal schůzku U prasečí hlavy. Tento dopis se tvářil stejně srdečně jako ten první, ale byl v něm jistý ostrý podtón, jenž nedal Severusovi spát. Rád by se v této věci s někým poradil, například se strýcem Albertem. Bohužel, jeho zdravý rozum se vytratil již před lety, pouze občas měl světlé chvilky. A jeho manžel Eliot byl příliš mírumilovný. Severus nevěděl kudy kam, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se obrátit na člověka, který jeho rodinu nenávidí, a doufat v zázrak.

***

„Můj pane, co budeme dělat, když odmítne i druhý dopis?"

Pán zla se s krutým úsměvem odvrátil od okna. „Ukážeme mu, čeho všeho jsme schopni."

///

„Jak je na tom vůbec druhý svět?" zeptala se Atropos a zasunula nůžky do rukávu.

„Když jsem se naposledy dívala, tak šlo všechno jako po drátkách," odpověděla s úsměvem Klóthó.

„Je dobře, že jsme Harrymu do cesty postavily Draca, pozapomněl tak na Severuse," dodala prostřední sudička.

„Souhlasím, Lachesis. Rozptýlení toho kluka nám v tomto případě hrálo do karet. Teď aby to vlkodlak nepokazil, a tento svět nezničil."

Tak kdo tohle čekal?

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.