Příze osudu

16. Rodina

Severus v první chvíli vůbec nic nechápal. Neville mu jako smyslů zbavený neustále děkoval a odmítal se ho pustit. Proto se plný rozpaků nakonec obrátil na Pottera, doufaje, že mu přítelovo zvláštní chování vysvětlí.

„Ten přípravek pomáhá zřejmě i jeho rodičům," vysvětlil Harry smutně.

Severus se na Nevilla, který se začínal vzpamatovávat, překvapeně zadíval. „Myslel jsem, že jsou tvoji rodiče po smrti?"

Neville zakroutil hlavou a s roztřeseným nádechem se od Severuse odtáhl. „Ne, ale já to tak schválně podávám."

Severus si v hlavě postupně poskládal všechny střípky informací a došlo mu to.

„Věř mi, Seve, takhle je to pro všechny lepší," pronesl Neville nakřáplým hlasem a rukávem si otřel mokré oči.

„Chápu to," přikývl Severus s pochopením, dokonce přešel i zkráceninu svého jména. „Každý máme svého bubáka ve skříni," přivolal si z Nevillovy postele načatý pytlík bonbonů a nabídl mu jej. Jedním okem přitom loupl po Potterovi v jasném varování, ať si nechá své případné poznámky pro sebe. Merlin ví, že Potter umí být občas velmi necitlivé stvoření. Naštěstí to nevypadalo, že by se Nebelvír k něčemu chystal.

„Ty ani nevíš, jak se jim po tom tvém lektvaru ulevilo! Máma mě dokonce před pár týdny oslovila jménem, vypadalo to, že mě poznala!" Neville opět bojoval s dojetím, ve snaze jej zahnat si proto strčil čokoládový bonbon do pusy. Moc to však nepomohlo. „Kluci, já si na chvíli odskočím..." rychle se zvedl a spěšným krokem zamířil do koupelny.

Severus se znepokojením sledoval, jak za sebou zavírá dveře.

Když zůstali v ložnici s Potterem sami, hlasitě vydechl přebytečný vzduch, o kterém ani nevěděl, že zadržoval, a zavřel oči. „To jsem tomu dal," zvolal naštvaně a svalil se ze sedu na záda.

„Nemůžeš za to, nevěděl jsi to."

Severuse Nebelvírova slova neuklidnila, právě naopak.

„To ne, ale měl jsem to tušit, náznaků bylo dost! Ach Merline, jsem to ale Troll!"

„Severusi, ty jsi to nepochopil, Neville je šťastný, že má své rodiče alespoň částečně zpět." V Harryho hlase byla znát naléhavost.

„Jasně, a proto se běžel schovat do koupelny!" vyprskl Severus kousavě.

„Není se čemu divit, je naměkko, částečně jsi mu vrátil tátu a mámu."

Severus si promnul unaveně oči a dal se do sáhodlouhého vysvětlování toho, co Nebelvírovi, jak je vidět, nedošlo. „To je právě ono, Pottere, částečně."

Harry zavřel knihu a po kolenou se přesunul k ležícímu mladíkovi. „Teď tě tak trochu nechápu. Je snad špatné, že ho vlastní rodiče alespoň trochu poznávají? U dračího zubu! Vždyť je to jejich syn!" rozčílil se Harry a sedl si do tureckého sedu.

„Samozřejmě, že je to špatné! Dal jsem mu naději, a to je to nejhorší, co na světě existuje!" vyšvihl se Severus dopáleně zpět do sedu s úmyslem to Potterovi pěkně vytmavit, jenže zůstal jen překvapeně zírat, když zjistil, jak blízko mu brýlatý Nebelvír je.

„Neber to tak melodramaticky, jak znám Nevilla, tak je jen a prostě šťastný," mávl rukou bezstarostně Harry.

Severus se snažil na sobě nedat znát nervozitu, kterou v Potterově blízkosti cítil. Přesto se však projevila v jeho kousavém tónu, jenž si nedokázal uhlídat. „Jistě, ale co když bude chtít víc? To abych si zahrál na samotného Merlina a vyléčil jeho rodiče úplně!"

„Nemyslím si," zakroutil Harry hlavou, „Neville moc dobře ví, že už to, co jsi dokázal, je vlastně zázrak, víc po tobě chtít nebude, neboj se."

Severus si tím tak jistý nebyl, přeci jen se nejednalo o nějaký domácí úkol, ale šlo o rodinu.

„Neville není jako já," hlesl Harry, „nebude tě skrz vaše přátelství vydírat," sklopil zahanbeně pohled k zemi.

„Mezi námi žádné přátelství ve skutečnosti nebylo!" vyprskl Severus znechuceně, „protože kdyby bylo, nikdy bych se s tebou nevyspal!" Nebyla to tak úplně pravda, ale za ten Potterův ublížený pohled to stálo.

„Zachoval jsem se tenkrát jako tupec. Omlouvám se." Harry ze sebe horko těžko dostával slova přes dusivou hroudu, která se mu usadila v krku. Bolelo to, a kdo ví, proč to bolelo víc, než čekal. Severus zřejmě to, co se mezi nimi stalo, nepokládal za důležité. Jenže on si od té doby připadá jako rozbitý. Vztahy, které si dřív užíval, mu nyní přijdou vágní a nudné. Žádné dobývání, žádná snaha o nedostupnost. Všechno je až příliš snadné. Vodění za ručičku, líbání a později postel, kde to stejně za nic nestojí. A pak od něj bláhově čekají, že bude rytířem na bílém koni.

Severus, který se chystal vstát, se zarazil, poněvadž poprvé po všech těch pokusech o omluvu slyšel upřímnost, a když se na Pottera podíval, vypadal jako hromádka neštěstí. Vzklíčilo v něm nechtěné semínko lítosti. „Aspoň že si to uvědomuješ!" vyjádřil se zasmušile a zvedl se na nohy.

„Severusi!" vykřikl Harry poplašeně, když viděl, že druhý mladík stojí. Naštěstí však nezamířil ke dveřím, nýbrž k posteli, kde si začal uklízet pergameny. Znamená to snad, že ho konečně pořádně vyslechne?
Harry s bušícím srcem vstal z podlahy a stoupl si k sloupku Ronovy postele. „Přijmeš jeho nabídku?" zeptal se bez přemýšlení na věc, která ho v tuto chvíli nejvíce zajímala, přestože měl v plánu se v prvé řadě omluvit.

Severus pokrčil rameny a dál si ho nevšímal. Třídil pergameny na hromádky.

„Je mi to líto, zpanikařil jsem," vyhrkl Harry na jeden nádech a očima propaloval Snapeova záda.

Severus se netečně pootočil k Potterovi, který zrychleně dýchal a vypadal, jako kdyby seběhl a znova vyběhl všechny schodiště bradavického hradu. „A co já s tím? Mám ti padnout kolem krku a říct, to je v pořádku, to nevadí, pojďme, budeme nejlepší kamarádi!?" Severus věděl, že by měl brzdit, jenže stačilo si vzpomenout na všechno, co se od té doby stalo, a zase s ním cloumal vztek. A ten si v sobě potřeboval udržet, poněvadž jinak by ho ten Potterův přesladkej kukuč mohl zviklat.

„Ne, to nemusíš, já jen chci, abys to pochopil. Být Chlapcem, který přežil, není snadné, každý ode mně očekává velké věci a já..." Nevěděl, jak dál a Severusův netečný pohled mu v tom příliš nepomáhal.

„Jestli čekáš, že tě budu litovat, tak to se mýlíš, a navíc já nejsem každý, tudíž od tebe nic nečekám," vyplivl Severus pohrdavě a vhodil s poněkud větší vervou pergameny do truhly, kterou pak kouzlem uzamkl.

„No právě! Ty jako jediný ode mě nic nečekáš," zazubil se Harry a rychlým krokem se přiblížil k Severusovi. „Chci, aby věci byly jako dřív, chci tě mít znovu po svém boku!" stoupl si až těsně ke Snapeovi a vytáhl se na špičky. Viděl, jak se Severusovi zatajil dech a zorničky se rozšířily.
Ano! Měl ho opět v hrsti!

///

„Tomu klukovi by měl někdo vysvětlit, že takhle tedy ne!" rozčílila se Atropos.

„Nemá to lehké," pokusila se ho hájit Klóthó, avšak i v jejích očích bylo vidět zklamání.

„To nemá nikdo, drahá Klóthó, přesto se někteří snaží žít tak, jak se má, a ne...," zakroutila Lachesis rezignovaně hlavou. „Je smutné, že takhle komplikuje budoucnost." 

Ahoj, všem vám moc děkuju za obrovskou podporu moc si toho vážím. 

Doufám, že jste si užily svátky s rodinou a dostali pod stromeček něco co vám udělalo radost. Já si momentálně připadám, jako soudeček jen mě odvalit :D Bramborový salát a řízek, cukrový dělá svoje! Ale co jednou za rok.

Tak uvidíme se příští týden užijte  si Silvestra a všem vám přeju vše nejlepší do nového roku!