Příze osudu

48. Poslední záchvěv

Severus se octnul lusknutím prstů v temnotě, kde každý jednotlivý zvuk byl, jako rána kladivem. Jeho největší noční mura se naplnila. Proto se s posledních sil bezmocně tápající pokoušel udržet při zdravém rozumu. Zpočátku když ho sem zavřeli. Pochodoval podél studených stěn, ve snaze zapamatovat si místnost. Díky tomu zjistil hned několik věcí: Prostor se musel nacházet hluboko v podzemí a samotná místnost se nacházela zřejmě pod jakýmsi kouzlem iluze, jelikož pokaždé, když si myslel, že prostor zná, se místnost změnila. Potom tu byla očarovaná podlaha. Vše co na ní spadlo, následně ihned zmizelo. Toto opatření Severus vítal. Podlaha však i nadále zůstala studená a plná drobounkých kamínků, které se mu zařezávaly do kůže. Poslední co se mu podařilo vypátrat, než jeho mysl začala propadat beznaději, že zdi byly pokryté neznámým slizem. Tohle všechno se mu podařilo zjistit poměrně krátké době. Tedy pouze se domníval, poněvadž pojem o čase se mu po nějaké době začínal vytrácet. Kdyby se sem tam neobjevila zářivě, bílá, očarovaná číše s vodou myslel by si, že ho tu nechali snít. Kůrka tvrdého chleba, která se občas zjevila spolu s ní, ukojila na chvíli jeho trýznivý hlad. Zkrátka dostával jen tolik, aby přežil. Zamkli ho sem bez možnosti vysvětlení, pouze mu ukázali dopisy. Marně si mohl vyřvat hlasivky, že jsou podvrh, a že nikdy dopisy tohoto znění neviděl. Nikoho to nezajímalo. Ministerstvo je mělo doložené samotným Harrym Potterem a proti tomu, někdo, jako je Severus neměl šanci. Jeho zoufalý křik a kletby na zmíněného Harryho Pottera museli být slyšet ještě hodně dlouho. Poté co ho oslepující vztek přešel, začal přemýšlet, jestli ho Harry skutečně takto zradil, nebo to byla nastražená léčka. Po velmi dlouhé době přemýšlení, si Severus sám sobě snažil namluvit, že je úplně jedno, jestli ho brýlatý Nebelvír zradil, nebo ne. Na výsledku to stejně nic nezměnilo. Pouze díra, po jeho srdci, které tak pošetile ztratil, by nemusela být tak palčivá.

Jak doba plynula. Severus se sám v sobě začínal ztrácet. Vnímání reality ztrácelo význam, stejně tak jeho vlastní hlas. Podstatě bylo irelevantní, zda mluvil hlasitě, nebo jenom ve své hlavě. Tělo i mysl chátraly. Došlo to, až do bodu, kdy se nemohl dočkat konce, a ten, jak později zjistil, nebyl daleko.

Do očí ho v jeden moment zasáhlo světlo. Bolestivě se přikrčil a zakryl si špinavý obličej rukama. Záře se nemilosrdně přibližovala. Severus sklopil hlavu a víc se přitiskl ke zdi, jeho mysl panikařila. Nedokázal udržet v hlavě jedinou rozumnou myšlenku. Srdce mu bolestivě pumpovalo do žeber a skrz popraskané rty lapal po dechu. Netrvalo, dlouho a zaslechl kroky doprovázené hrubými nadávkami. Kužel světla ho ozářil a kroky ustaly, Severus však ani teď nezvedl hlavu.

„Tady je!" zalekal mužský hlas tak hlasitě, až to s ním trhlo. „A koukám, že ještě žije. Pojď, ty jedna chlupatá příšero. Kat už se tě nemůže dočkat." Při zmínce o Katovi mu ztuhla krev v žilách, aby se v další chvíli divoce rozproudila, když po něm Bystrozor chňapl. Jen tak, tak stačil, cuknout paží a překulit se do strany. To co se v další sekundě stalo, byl poslední záchvěv touhy přežít. Pomalu si ani neuvědomil, že vstal a klopýtal od světla do temnoty.

„Sakra nestůj tam a chyť ho!" slyšel za sebou burácet hlas a málem upadl, když se ho něčí ruka pokusila chytit za loket. Lapající po dechu se vyškubnul a utíkal neproniknutelnou tmou. Spíš instinktivně se vyhnul letící kletbě, která se rozprskla o protější zeď. Se srdcem až v krku udělal prudkou otočku a běžel napříč tak, aby byl nejdál od světla. Pomalu nevěděl, zdali jsou za ním nebo ne, Hlavní pro něj bylo, aby se hýbal a byl co nejdál od nich. Bohužel si ve svém stavu neuvědomil, že se jeden z Bystrozorů oddělil, takže v domnění, že je od kužele světla co nejdál, běžel vstříc muži urytému ve tmě. Náraz, který ho npoté bolestivě srazil na studenou, podlahu mu na chvíli vyrazil dech. Nestačil ani mrknout, a byl silou otočen na břicho a Bystrozor mu bez milosti svazoval ruce za zády. Náramky při dotyku s jeho kůží ostře zasyčely. Zřejmě musel kvůli tomu vydat zvuk, který ani nezaznamenal, poněvadž se tvrdě snažil popadnout dech. Bystrozor ho, ale slyšel dobře.