Příze osudu

13. Zkouška

„Na vyplnění máte devadesát minut!" oznámila striktně profesorka McGonagallová a mávla hůlkou. Následně se před každým studentem objevil test a na jejím stole přesýpací hodiny, které měřily určený čas.

Severus neváhal a podepsal se na roh pergamenu. Teprve potom se podíval na celkové zadání. Prvních pár otázek se zdálo v pořádku. Jak přeměnit špendlík v jehlu nebo papír v obálku, to bylo až směšně jednoduché. Takové a podobné byly i další tři otázky. Pak však začalo přituhovat, a to ve smyslu proměna člověka ve zvíře či daný předmět přeměnit na zcela odlišný. Severus si pomalu začínal uvědomovat, že zde není jen učivo z prvního až pátého ročníku, ale i z šestého a sedmého. Vypadalo to, že ho vedoucí nebelvírské koleje trestá za ztrátu bodů a ohrožení jejího zlatého chlapce. Otázka je, co bylo pro ni horší? Ale ať to bylo, jak chtělo, před Severusem se nacházela pořádná výzva a ty měl rád, takže po počátečním nepříjemném zaskočení se do toho s vervou pustil. Otázek bylo mnoho, některé lehké, jiné extrémně těžké, takže se u nich byl nucen pozastavit a pořádně se zamyslet, a stejně si ve výsledku nebyl jistý, zda jsou správně. Pár jich byl nucen úplně vynechat, poněvadž i kdyby se rozkrájel, odpověď nevěděl.

Severus se nacházel sotva v polovině testu, když ho vyrušilo zalapání po dechu. Poněkud rozladěně zvedl pohled od právě napsané odpovědi a otočil hlavu k Hermioně Grangerové, která udiveně zírala na Severusův test a naprázdno zavírala a otevírala ústa. Severus doslova mohl vidět, kdy jí to celé došlo. Mrknutím oka se její výraz změnil na rozhněvaný a Severus jen tak tak stačil zachytit její paži, kterou se chystala zvednout. Na dívčin nechápavý pohled jen zakroutil hlavou a v jasném náznaku jí dal najevo, ať to nechá být a věnuje se svému testu. Na Nebelvírce bylo znát, že se jí to nelíbí, ale dál neprotestovala a se zakroucením hlavy se vrátila ke své práci. Severus udělal to samé a pustil se do toho ještě usilovněji než před chvíli, přestože věděl, že ten test nemá šanci celý vyplnit. Chtěl však ukázat, že ho nepokoří, možná tak znechutí, ale rozhodně ho odsud nevyhodí. Pokud by měl odejít, nebude to kvůli špatným známkám, nebo nesmyslným přestupkům, ale z vlastní vůle a s hrdě vztyčenou hlavou.

„Konec!" proťal ticho profesorčin zvučný hlas.

Severus sotva stačil nadzvednout špičku brku, když mu pergament pod rukama zmizel a objevil se v kupičce na profesorčině stole. Do Merlinových gatí! Nevyplnil ani polovinu! Na okamžik ho přepadlo zklamání, které však rychle pominulo, když si vzpomněl, co všechno stihl vyplnit. Musel sám sebe pochválit, kde jakého sedmáka by zde v Bradavicích strčil do kapsy. Kruval, ať byl, jaký byl, ve výuce byl o hodně pokročilejší. Bohužel tak nějak tušil, že mu to v tom testu bude k ničemu a dostane známku ne podle svých znalostí, ale podle sympatií profesorky McGonagallové. Jestlipak profesorku napadlo, že by ji za tohle mohl Severus zažalovat? Byl nucen se té absurdní myšlence ušklíbnout. Poněvadž kdo by věřil vlkodlakovi, který byl obviněn z vraždy? Ministerstvo určitě ne.

Severusovy myšlenky byly náhle přerušeny vysokým dívčím hlasem.

„Paní profesorko!" zvedla Levandule paži a horlivě se hlásila.

McGonagallová vypadala upřímně zaskočeně, když viděla, která ze studentek se hlásí. Slečna Brownová se v jejích hodinách příliš neprojevovala. Mnohdy ji Minerva nachytala při nepozornosti. „Ano? Slečno Brownová," vyzvala Nebelvírku ke slovu.

Levandule se zvedla, namyšleně se kolem sebe rozhlédla, a nedbajíc své kamarádky, která se ji pokoušela zastavit, prohlásila: „Neville při psaní testu podváděl."

Po tomto prohlášení se po třídě roznesl hlasitý šum, to jak si studenti začali povídat mezi sebou a ohlížet se překvapeně na chudáka Nevilla, který div nesklouzl pod lavici, jak se snažil zmizet.

„To je velmi závažné obvinění, slečno Brownová, jste si tím jistá?" zeptala se Minerva, v hlase jí byly znát jasné pochybnosti.

„Ano, na chodbě se chlubil Grangerové, slyšela jsem to!" Stála si Levandule tvrdohlavě na svém, přestože na ni většina Nebelvírů zle zahlížela. Bohužel ve své zaslepenosti nepochopila, že potápí ke dnu svého spolužáka, kterého mají Nebelvíři rádi, takže to nebude bráno tak, jako kdyby potopila Severuse Snapea, jenž byl pro ně cizákem, kvůli kterému přišli o body.

„Je to pravda? Slečno Grangerová," otočila se profesorka k Hermioně.

„Samozřejmě, že ne!" popřela dívka s neobvyklou prudkostí a věnovala Levanduli tak nenávistný pohled, jakého byla v té chvíli schopná.

„Lže!" vykřikla Levandule, „podívejte se do jeho brašny!"

„Uklidněte se, slečno Brownová!" okřikla ji McGonagallová přísně a vydala se k Nevillovi, který byl na pokraji nervového zhroucení. „Je mi to líto, Neville, ale jsem nucena takové závažné obvinění prověřit. Vyndejte prosím vše z vaší brašny."

Severus seděl po celou dobu v lavici rovný jako svíce a jen čekal, kdy se na něj zřítí další katastrofa. Srdce mu v hrudi hlasitě bušilo, když slyšel koktajícího Nevilla, jak se marně snaží profesorce vysvětlit, že je to omyl.

„Mrzí mě to, pane Longbottome, ale musím na tom trvat, tak to prosím neztěžujte." Minervě se toto jednání příčilo, jenže obvinění bylo vzneseno, takže jí nic jiného nezbývalo.

Neville vyndal celý obsah brašny a s chvějícími se rameny čekal, až si profesorka věci pořádně prohlédne. Najít zpola zmuchlané pergameny nebylo vůbec těžké.

Tak to byla přece jen pravda! A písmo na pergamenu bylo Minervě až podezřele povědomé, přesto se Nevilla chladně zeptala. „Kdo to psal!?"

Většina studentů se po zaznění profesorčina hlasu otřásla, ještě nikdy neslyšeli jejich vedoucí koleje takto mluvit, bylo to děsivé.

Neville začal koktat ještě víc, když viděl profesorčin rozzuřený pohled.

„Já," přerušil Severus jeho koktání a s rukama za zády si stoupl. Upřel pohled před sebe a vyhladil tvář do nic neříkající masky. V dalším okamžiku slyšel Nevillovy hlasité protesty a spěšné profesorčiny kroky.

Celá třída zatajila dech, když se Minerva McGonagallová postavila před studenta a vztekle mrskla pergameny o lavici.

„Vám nestačí, že je kvůli vám kolej v mínusu, vy ještě nabádáte své spolužáky k podvodům!" křičela Severusovi do tváře. „Je mi z vás špatně!"

„To nejste první ani poslední, paní profesorko," ozval se Severus a hrdě se zadíval ženě do očí. „Nepodváděl jsem, chtěl jsem jen pomoci svému kamarádovi."

Minervu jeho klid ještě víc rozčílil a ten hrdý pohled skoro nemohla snést. Jako kdyby byl víc než všichni ostatní! „Takže popíráte, že byste Nevilla Longbottoma nabádal k podvodu?"

„Ano," odpověděl Severus bez jediné známky zaváhání či lži.

„Nevěřím vám," byl jasný profesorčin verdikt.

///

Lidé jsou tak neuvěřitelně hloupí," povzdechla si Klóthó smutně a věnovala tmavovlasému mladíkovi v zrcadle lítostivý pohled. „Nebudeš to mít lehké, Severusi." Na to mávla rukou a obraz se na malou chvíli zamžil hustou bílou mlhou.

V další chvíli se však v zrcadle objevil další výjev. Zobrazoval blonďatého mladíka sedícího v křesle před krbem. V ruce držel poloprázdnou lahev s jantarovou tekutinou, ze které co chvíli mocně popíjel. Po tváři mu tekly slzy. Krutá ztráta blízké osoby, jeho matky, mu otevřela oči a on nyní nevěděl, jak v té realitě žít.

Tak máme za sebou další kapitolu :) 

Všem vám moc děkuju za podporu jste úžasní! 

Přeji hezký zbytek týdne.