Příze osudu

34. Polehčující okolnost

„Cože!" vykřikl Potter, „ty si děláš srandu, že jo!"

Severus zavrtěl hlavou a sklouzl z křesla na zem. Potter byl kvůli tomu nucen couvnout, ale jakmile se Severus usadil na jednu z kožešin u krbu, byl zpět po jeho boku. „Nikdy nežertuju, Pottere, i když tady bych docela rád," lehnul si na záda a tiše zíral do stropu. Překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že se pomalu rozednívá.

„Tady by to byla dost blbá sranda," zamumlal Nebelvír a neohrabaně se natáhnul vedle Severuse.

„To máš asi pravdu, ale kdo říká, že nemám zvrácený smysl pro humor," ušklíbl se.

Potter mu věnoval ostrý pohled. „O tomhle by se žertovat nemělo!"

Severus mlčel, popravdě se konverzace posunula někam, kam nechtěl.

„A vůbec! Ženská, která zabije svoje dítě, není u mě máma!" rozběsnil se Potter a se zatnutými pěstmi zíral na strop podobně jako Severus.

„S tím souhlasím," přikývl a přitáhl si zaskočeného Pottera blíž k sobě, „ale v případě mé matky existuje jistá polehčující okolnost."

„To říkáš jen proto, že to byla tvoje máma!" zapřel se Potter navztekaně na lokti, aby na Severuse dobře viděl.

„To je možný," pokrčil Severus rameny, „ale v době, kdy mi podala jed, jsem byl sotva dítětem, natož jejím synem."

„Nerozumím," zabručel Nebelvír a klesnul zpět na záda.

„Asi bych měl začít úplně od začátku," povzdechl si Severus a otočil se na bok, čelem k Nebelvírovi a zády k ohni, který příjemně zahříval jeho ztuhlé končetiny. „Moje matka milovala svobodu a ráda byla středem pozornosti. Ve škole patřila mezi oblíbence. Na rozdíl od jejího bratra Alberta, který měl věčně nos zabořený v knihách." Severus se během vyprávění lehce pousmál, když se mu před očima zjevila strýcova vousatá tvář. „Matka si po škole naplánovala pohádkový život, plný cestování, poznávání nových lidí a kultur, jenže brzy tvrdě narazila. Prarodiče ji plánovali provdat za člověka dvakrát tak starého, než byla ona sama. S tím se odmítla smířit, a proto když se naskytla příležitost, utekla."

„Nedivím se, taky bych vzal nohy na ramena," rozchechtal se Potter, avšak vesele to neznělo ani trochu, „ty ne?" mrknul po něm.

„Popravdě, kdyby se okolnosti tak rapidně nezměnily, čekal by mě zřejmě ten samý osud, co ji," pronesl Severus klidně.

„Počkej, to jako fakt?!" vystartoval Nebelvír dosedu a s bradou skoro až na břiše připitoměle zíral.

„Ano, co se tak divíš? V kouzelnických rodinách se to děje běžně. Strýc by rozeslal pozvánky možným kandidátům, ale..."

„Počkej, to mi chceš říct, že bych klidně mohl být možným kandidátem?" vypustil z úst pronikavý hvizd.

„Je to možné, ale spíš asi ne," odpověděl Severus a náramně se bavil Potterovým nechápavým výrazem.

„Proč ne?" zakvílel, „nejsem pro tebe dost dobrý?!" V jeho hlase, přestože se to snažil skrýt, mu zazněla ublíženost, která však zmizela stejně rychle, jako se objevila, když se s heknutím převalil na břicho.

Severusovi však neunikla. „Tady nejde o to, kdo je dobrý a kdo ne," zakabonil se, „ale o to, že jsem vlkodlak, takže spojení s tvou rodinou linií by nebylo rozumné, a jako další možnost, o které věřím, že je pravděpodobnější, že by ti to opatrovníci nikdy neudělali."

„Hmm, to asi jo, ale bylo by super, kdybych si tě mohl takhle pojistit. Už bys ode mě nemohl zdrhnout," zazubil se ze široka jako naprostý šílenec, pak zvednul nohy do vzduchu a začal jimi kmitat.

„Hrozná představa," protočil očima Severus. „Matce se to však povedlo, takže bych možná měl stejné štěstí."

„Na to nesázej!" ukázal na něj prstem a nepřestával se přitom šklebit.

„Snažíš se mi nahnat strach?" nadzvedl Severus obočí.

„A funguje to?"

„Ani v nejmenším!"

„Ach jo, když tebe je tak těžké rozhodit," rozmáchl Potter teatrálně paže do stran.

Severus to nečekal, a proto hned jednu schytal. „Au, nemlať mě!"

„Promiň, nechtěl jsem, když já jsem z toho úplně paf!"

Severus se pro jistotu o kousek posunul.

„Jaká byla tvoje máma?" naklonil Nebelvír se zčervenalými tvářemi zvědavě hlavu na stranu.

Severus zamyšleně pozoroval jeho tvář, než váhavě odpověděl. „Jak jsem už řekl, milovala svobodu a lidi kolem sebe. Byla ale také neuvěřitelně chytrá. Tenkrát utekla do mudlovského světa v domnění, že se tam snadno schová. To se jí povedlo, jenže vůbec si nedovedla představit, jak takový svět funguje." Severus nevědomky během vyprávění jemně tahal za dlouhá vlákna kožešiny a tvář se mu postupně stávala nepřístupnou.

Nebelvír tušil, že to, co přijde, nebude nic dobrého.

„Pobíhala po londýnských uličkách jako pomatená. Kolemjdoucí ji museli považovat za blázna."

„Byla vyděšená," zašeptal Potter spíš sám pro sebe.

Severus přikývl. „To asi ano, a takto ji potkal můj otec."

„Sakra, to ji našli takhle rychle?!" vyprskl Potter s očima na vrh hlavy.

„Ne! Nebo ne, podle toho, jak usuzuješ." Severus tohle ještě nikomu nevyprávěl, ani sám nevěděl, proč to vypráví právě Potterovi.

„Ale říkal jsi přece, že ji našel tvůj otec?"

„Ano, jenže nebyl to ten, za koho se měla vdávat, ale mudla. Obyčejný mudla."

Potter přestal kmitat nohama ve vzduchu a na minutu doslova ztuhnul. Severus skoro až viděl, jak se mu v mozku ozubená kolečka pracně otáčejí, než s tichým cvak dopadly na své místo.

„Tím chceš říct, že tvůj otec je mudla?!"

Severus beze slova přikývl.

„To je teda gól, jsem zamilovaný do polovičního mudly!"

Severusovo srdce udělalo přemet. „Co jsi to říkal?"

///

„Nemůže všechno zase vrátit, že ne?"

„Uklidni se, Klóthó, a přestaň pochodovat, jde mi z tebe hlava kolem!"

„Neříkej mi, ať se uklidním, Atropos! Ten nadutec tu chce všechno zničit, tak mi neříkej, ať se uklidním!"

„Myslím, že byste se měly uklidnit obě. Osud nemůže vrátit Severuse jen tak zpět. To nejde, ledaže..."

„CO?!" ozvalo se dvouhlasně. 

No tak se vám přiznám původně to měla být kapitola, kde budete ronit krokodýlí slzy, ale nějak se mi to nepovedlo, ti dva mi do toho pořád kecaj :D  

Všem moc děkuju za podporu a zejména těm co pravidelně dodávají zpětnou vazbu. Nic nedá větší chuť do psaní, než ujištění, že hltáte řádky jedním dechem :) 

Přeju hezký zbytek týdne.