Příze osudu

35. Absence

„Ou, toho si nevšímej!" vykulil oči Potter a začal se smát, „jenom blbě kecám!" vjel si rukama do vlasů a něco si pro sebe zamumlal.

Severus si ho podezřívavě prohlédl.

„Zapomeň na to!"

Potterovo podivné chování v Severusovi vzbudilo neklid. Že by to mohl Nebelvír myslet vážně? Ale rychle tu myšlenku utnul v samotném zárodku. „Kdy ty konečně vyrosteš a přestaneš s těma svýma přihlouplýma srandičkama?!" uchechtl se, ale vůbec to neznělo tak uvolněně a lehkovážně, jak by si býval přál.

„Milovala matka tvého otce?"

Severus nad tou nečekanou otázkou překvapeně zamrkal. „Ne," zaskřípal zuby, „byl pro ni jen jízdenkou na svobodu," promnul si unaveně obličej a vyhoupl se dosedu. „V naší rodině je absence lásky normou, kromě té narcistické. Dalo by se říct, že strýc Albert s Eliotem byli v naší rodině vzácnou výjimkou."

Potter se s nezvyklou naléhavostí přesunul po kolenou k němu. „Třeba se mýlíš, proč by tě jinak spolu měli?"

Severusovi se na tváři objevil zahořklý úšklebek. „Věř mi, Pottere, že jsem rozhodně nebyl plánovaný."

„Nejsem si jistej, jestli to chci slyšet dál," zakňučel Nebelvír, svalil se na něj a objal ho okolo pasu.

Severus byl poněkud vyvedený z míry, když mu mladík položil hlavou na rameno a zavřel oči. Pokoušel se však na sobě nedat nic znát a pokračoval v příběhu. „Když matka zjistila, že mě čeká, zuřila a pokoušela se mě všemožnými lektvary i mudlovskými léky zbavit."

Potterův stisk skoro až bolel.

„Přes veškerou snahu se jí to ale nepodařilo. Proto to tajila dál, v domnění, že se časem vyskytne možnost, jak se z toho vykroutit. Jenže jak čas letěl, tak se to čím dál tím obtížněji skrývalo. Nakonec musela s pravdou ven. Tajně doufala, že se jí podaří otce přesvědčit, aby dali dítě k adopci, že je to v jejich situaci nejlepší řešení. Otec byl však nadšený a o adopci nechtěl ani slyšet. Dokonce si našel druhou práci."

„Začínám nenávidět tvou matku." Náhlý chlad, jenž se prohnal společenskou místností, Severusem otřásl.
„Klid, Pottere, objal ho pomalu okolo ramen a pevně stiskl. „Nejsi sám, můj otec ji po mém narození také nemohl vystát. Zjistil, že to není žena pro život, poněvadž jakmile se zbavila závaží, začala si užívat a vůbec ji nezajímalo, že má doma malé dítě, které je na ní závislé. Jednoho večera toto její chování vyústilo v ostrou hádku, po které práskla dveřmi, a už se nevrátila."

Severus se zhluboka nadechl, teď přicházela na řadu ta těžší část, ale Potterova přítomnost to všechno tak nějak usnadňovala. Byl kolem něj obtočený jako koala a jeho vůně uklidňovala Severusovy nervy líp, než by to kdy dokázal lektvar. Ne, že by to někdy někomu přiznal.
„Otec převzal veškerou zodpovědnost, netuším, jak to zvládal, ale celé to trvalo dva roky, než se znovu objevila na našem prahu s pláčem, že chce svého syna zpět. Otec odmítl a zabouchl jí dveře před nosem. Nevzdala to, příště se objevila s postarším chlápkem po boku a prozradila otci, že je čarodějka, a že já jsem také. Otec po názorné ukázce neváhal a předal mě matce."

„Svatý Merline!" vydechl Potter a roztřásl se.

Severus ho objal pevněji. „Tohle není ještě to nejhorší. Chceš to slyšet celé, nebo mám raději přestat?"

Potter očividně váhal, než přikývl: „Pokračuj."

„Zpočátku se o mě snažili starat. Zejména muž, který byl s ní. Skřítkům nařídil, aby mi obstarali vše, co budu chtít, nebo potřebovat, a sám mě sem tam zkontroloval. V péči skřítků jsem prospíval a on to celé sledoval s leskem v očích. Matka si konečně užívala toho, co chtěla nejvíc – svobody. Za tu dobu, co mě do toho domu přivedla, jsem ji viděl jen párkrát, a to pokaždé v jiné společnosti. Muž, kterému patřilo panství, nevypadal, že by mu to vadilo. Mnohem víc ho zajímaly jeho pokusy."

Severus rychle položil ruku na Potterovo temeno hlavy, když se mladík pohnul s úmyslem se na něj podívat. Nebelvír se naštěstí nebránil a nechal hlavu opět klesnout. Severus si odechl, nevěděl, jestli by dokázal vyprávět dál, už tahle se styděl. „Když mi bylo pět, přišel za mnou s tím, že jsem chytrý kluk a že bych mu mohl klidně s jeho pokusy pomáhat. Bez váhání jsem souhlasil, vyprahlý po lidské společnosti."

Severusův lehce nakřáplý hlas se nesl tichou společenskou místnosti. Za okny se pomalu probouzelo šedé ráno a Potter v jeho náruči plakal.

„Existoval vůbec někdo, kdo tě měl jako malého rád?" škytl Potter v marné snaze v sobě udržet vzlyky.

„Možná strýc Albert s Eliotem," pokrčil Severus rameny. „To oni mě od nich nakonec odvedli, a přestože už ze mě v té době bylo monstrum, postarali se o mě, jak nejlépe dovedli."

„Ty nejsi monstrum!"

Severus sebou cuknul a odtáhl se. „Pottere, poněkud si teď protiřečíš. Sám jsi mě tak nedávno nazval."

Potter zvedl pohled a zadíval se mu do očí. Severusovi se zatajil dech. Ještě nikdy se na něj takto nikdo nepodíval. Neodvažoval se hádat, co ten pohled znamená, poněvadž na to nebyl zdaleka připravený. Jediné, co v této chvíli cítil, byla panika. Odvrátil tvář a podíval se z okna, ze kterého nebyl skoro žádný výhled, jelikož hustě sněžilo.
„Měl bys už jít, rodina na tebe čeká."

///

„Ledaže by ho nějakým způsobem v tomto světě zabil. Přeci jenom Severus v tomto světě má být dávno mrtvý.

„Lachesis, to nemůže udělat, takovou moc nemá! Nebo ano?

„Bojím se, má milá Klóthó, že má," povzdechla si Lachesis a očima zabloudila k Severusově přízi.

„Co budeme dělat?" vzlykla Klóthó.

„Co by," pronesla ledabyle Atropos, „postavíme se mu. Co nám tak může udělat? Maximálně nás degraduje, nic horšího se stát nemůže. A nevím, jak vy, ale já bych dovolenou brala."

Severusův život nebyl lehký a brzy se na něj bude řídit další katastrofa a tak mu držme palce. 

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne :)