Příze osudu

5. Bolest

Být Potterovou hračkou mělo své výhody i nevýhody. Po pravdě, na výhody se Severusovi zatím nepodařilo přijít, ale těch nevýhod to mělo spoustu. Například ztratil svůj status nezajímavého, takřka neviditelného studenta. Potom měl Nebelvíra neustále za zadkem, což ho dohánělo k šílenství. Ze všeho nejhorší však bylo, že Potterovi přátelé vypadali šťastní, že právě Severus je po jeho boku.

Sama Hermiona mu jednou v soukromí knihovny prozradila, že Harry potřebuje někoho střízlivého, kdo není opilý jeho slávou a dokáže jej usměrnit, když zachází moc daleko. Severus jí tehdy měl chuť vmést do tváře, že není žádná ošetřovatelka.

Jenže jak čas plynul a speciální lektvar se stále neblížil ke zdárnému konci, tak tím přesně se Severus stal. Potter na první pohled působil jako zářivá hvězda bez jediné chybičky. Když jste se však podívali blíž, zjistili jste, že ta zář má trhliny. Trhliny v podobě nočních můr, které logicky měly za následek nespavost, podrážděnost a v neposlední řadě také roztěkanost ve vyučování, kdy poznámky napsané k pozdějšímu učení nedávaly vůbec žádný smysl. Severus sám netušil, co ho k tomu vedlo, avšak jednoho dne se přistihl, jak sedí u Potterových a svých poznámek a snaží se ty Potterovy dát trochu do pořádku, a tak nějak mu to už zůstalo. Ke své smůle to nebylo to jediné. Severus při pozorování brýlatého mladíka zjistil znepokojivou věc, a to, že Nebelvír je závislý na bezesném spánku. Po rozhovoru s profesorkou McGonagallovou, kde jen ztratil čas a nervy, se rozhodl tomu učinit přítrž, dřív než se z Pottera stane jen uslintaná, blábolící troska, která se akorát tak zmůže na to poslintat Voldemortovi hábit. Šikovně kapitánce nebelvírského famfrpálového týmu podstrčil myšlenku, že by se tým měl dostat do fyzické kondičky. To mělo za následek, že nebelvírský tým běhal každý večer pět koleček kolem bradavických pozemků, a Potter se díky tomu skoro každý den odplazil do postele, kde spal tvrdě jako špalek až do rána. Severus nemohl být spokojenější. Jediné co mu to kazilo, byl blížící se úplněk a další nepovedená várka lektvaru, kterou mohl vyhodit.

***

Severus se pořádně ani neprobral, když ucítil bolest hlavy. Tiše zasténal do polštáře a pokusil se pohnout ztěžklými končetinami. V duchu sám sobě vynadal do hlupáků. Kdyby si byl vzal lektvar již včera večer, nemusel by takhle trpět! Jenže to on ne, tak teď to má s plnou parádou. Bolest se s prodlužujícími se minutami zhoršovala, až se stala nesnesitelnou. Ve chvíli, kdy otevřel oči a sotva viděl, bylo mu jasné, že do večera bude nepoužitelný. Jak nenáviděl úplněk! Zkusil se dostat pomalými pohyby k nočnímu stolku, kde měl ukryté lahvičky s lektvary. Modlil se, aby ten proti boleti, který vařil speciálně pro sebe, byl hned na vrchu. Kousek po kousku se sunul na kraj postele, jen žádné prudké pohyby. Už byl skoro u stolku, když se závěs u jeho postele nečekaně hlasitě roztáhnul a dovnitř se dostalo mdlé světlo z okna. Přestože nebylo nijak ostré, Severus zaúpěl jak raněné zvíře a odkulil se na druhou stranu postele, pryč od světla a bolesti, která byla téměř nesnesitelná. Brzy však závěs zapadl zpět na své místo a on děkoval Merlinovi, že se opět ocitnul ve tmě. V domnění, že je sám, se schoulil do klubíčka a čekal, až ta největší bolest poleví.

„Severusi?" zaslechl a matrace se na druhé straně prohnula. Snape na tom byl natolik bídně, že se nezmohl na nic, kromě neurčitého zvuku, jenž se dal vyložit všelijak. Na čele ho zastudila chladná dlaň, kterou okamžitě jednou rukou chytil, poněvadž mu přinášela jistou úlevu. Osoba, ke které ta paže patřila, se s ním pokoušela komunikovat, ale utrpení, které momentálně prožíval, mu zamlžovalo mysl. Proto si přál jediné, spát, jenže ani to mu nebylo dopřáno. Ona osoba s jeho tělem, se kterým on sotva pohnul, začala manipulovat. Silné paže jej přetočily na záda a lehce nadzvedly. Několik vteřin Severus zoufale tápal, než ucítil na spodním rtu chladné sklo lahvičky. Jakmile se mu do nosu dostala známá vůně, okamžitě otevřel ústa a bylinkově hořkou tekutinu horečně spolykal. Tělem se mu prohnala úleva, když ucítil první známky ústupu bolesti. Následně se však vylekal, když ho znovu na rtech zastudilo hladké sklo, už byl připraven se bránit, avšak klidný hlas, jenž konečně poznával, jej zastavil se slovy: „Klid, je to jenom voda." Severus přesto zaváhal. Voda byla blahodárná na jeho bolavou hlavu, ale ne na žaludek, proto usrkl jen doušek. Nejhorší bolest postupně ustupovala, stejně tak mlha v jeho hlavě. Znovu byl sám sebou, alespoň do večera. Tohle všechno byl jen slabý předvoj, to opravdové utrpení jej večer teprve čeká. Jak přicházel k sobě, docházely mu ihned dvě věci, za prvé, že leží v něčí náruči, a za druhé, podle vůně a hlasu, že je to Potter, který mu právě pomohl od bolesti. „Jen klid," ovanul Severusovo ucho teplý dech, „je to lepší?" vyptával se ho Potter šeptem, za což mu byl Severus vděčný. Bolest sice o dost polevila, ale zcela nezmizela.

„Ano," lehce kývl Severus hlavou a dal jasný signál, aby jej Potter pustil, ten však nereagoval, a tak se z jeho náruče pokusil vymanit.

„Pomalu," upozornil jej Nebelvír a opatrně ho spustil na polštář. Severus následně zmateně zamrkal, když se mladík uvelebil u jeho boku a vypadalo to, že se chystá ke spánku.

„Ty se tu chystáš spát?" Severusův hlas byl ochraptělý a víčka se mu nemilosrdně klížila, potřeboval však vědět, proč se mu Potter uhnízdil v posteli.

„Jo, do mojí postele je to daleko," zabručel Harry a zívnul.

Potom mezi nimi nastalo ticho, které narušilo až Severusovo tiché „Děkuju."

„Nemáš zač," zamumlal Nebelvír a omotal paži kolem Severusova trupu. „Zkus se prospat, není ještě ani pět."

Severus zabručel na souhlas a zavřel oči, vděčný za lidské teplo.

///

„Klóthó, přestaň pořád okounět u toho zrcadla, máme práci!"

„Ještě chvilku, Lachesis," prosila Klóthó úpěnlivě. „Vždyť se na ně podívej, jak jsou sladcí."

„To je klidně možné, ale jak řekla Lachesis, máme práci, tak přestaň zdržovat a začni nové nitě!"

„Uklidni se, Atropos, vždyť už jdu," povzdechla si Klóthó a věnovala zrcadlu poslední lítostivý pohled. „Stejně jsou ale sladcí."  

Tahle kapitola popravdě není nijak záživná, ale chci vám dopřát trochu klidu, poněvadž příště si ho moc neužijete, a nebo jo?  :D 

Přeju krásný zbytek týdne :)