Příze osudu

32. Testy

V jedné vteřině přišel úplně o všechno, poněvadž byl příliš velký zbabělec, který běžel žebrat za Brumbálem, místo aby jednal na rovinu. Kdyby to byl udělal, mohl teď jeho strýc s Eliotem žít. Nenáviděl sám sebe a svou slabost. Byla to všechno jeho chyba. Merline, tolik si přál jednat jinak! Dokonce ho nepustili ani na pohřeb, jelikož v očích kouzelnické společnosti nebyl nic jiného, než nebezpečné zvíře, které nebylo hodno cítit smutek. Tolik jimi pohrdal. Byli to hyeny, které mu sebraly úplně všechno! Strýcovo tělo v rakvi ještě pořádně nevychladlo, a on už neměl střechu nad hlavou. Veškeré jeho dědictví propadlo ministerstvu. Vlkodlak podle zákonů nemohl vlastnit velké množství zlata, a už vůbec ne takové množství, jako měl v držení rod Princeů. Severus děkoval strýcově tehdejší prozíravosti, že mu nechal v jedenácti letech pod falešným jménem zřídit trezor, kam si Severus ukládal zlato za vyrobené nebo vylepšené vlastní lektvary. Díky tomu nebyl úplně bez prostředků. Na dostudování v Bradavicích to rozhodně stačilo, ale co pak? Neměl sebemenší tušení, a to ho děsilo. Kdyby se alespoň neblížily Vánoce. Smích, jenž se nesl v posledním týdnu celými Bradavicemi, nemohl vystát, a tak utekl ke svým lektvarům. Konkrétně k výzkumu vlkodlačího lektvaru. Ve snaze zapomenout na něm pracoval s ještě větší zarputilostí, než kdy dřív.

A poměrně brzy to přineslo ovoce. Těsně před tím, než odjeli studenti na vánoční prázdniny, dodělal poslední testy a všechny vyšly výborně. Vlilo mu to novou energii do žil, proto nelenil a napsal Lupinovi dopis, v němž ho žádal, ať se dostaví před úplňkem do Bradavic. Úplněk tento měsíc vycházel na dvacátého čtvrtého. Bylo to svým způsobem perfektní datum. Skoro žádní studenti se ve škole nenacházeli, takže když budou mít štěstí, nikdo je neuvidí a vyhnou se zbytečným otázkám.

***

To odpoledne Severus čekal na Lupina u brány a netrpělivě ho vyhlížel. Zima se mu nepříjemně zařezávala do těla, proto co chvíli přešlapoval z nohy na nohu. Měl sice na sobě ohřívací kouzlo, jenže v téhle konkrétním magii nebyl nikdy zvlášť dobrý. Lupin naštěstí dorazil na čas, což Severus ocenil pokývnutím hlavy na pozdrav. Pak se co nejrychleji otočil a rychlým krokem zamířil zpět do školy.

„Rád tě zase vidím, Severusi," usmál se na něj ze široka Lupin.

Ještě aby ne, ty kašpare, proběhlo Severusovi hlavou a přidal do kroku. Postavy na obrazech si je se zvědavostí prohlížely. Stoprocentně některý z nich už běžel za Brumbálem. Bohužel měl ale smůlu. Ředitel dnes nebyl ve své kanceláři a zástupkyně si dala odpoledního šlofíka, ze kterého ji jen tak něco nevzbudí. Sláva svobodným skřítkům a jejich špatnému svědomí. Přesto byl Severus nervózní a on nesnášel být nervózní, jelikož když je člověk nervózní může tím spíš dělat chyby. „Pospěšme si, nerad bych tu někoho potkal," popoháněl muže a sám skoro letěl chodbou. Jeho zimní kabát za ním vlál.

„Jistě, jistě," přikývl Remus a lehce s ním držel krok.

***

V laboratoři z něj část napětí opadla. Tak trochu za to vděčil svojí nervozitě. Poněvadž si pozapomněl připravit vše potřebné k testům. Teď mu to přišlo náramně vhod, neboť se mozek musel soustředit na něco jiného, než jen na katastrofické scénáře.

Lupin kupodivu snesl všechny testy, ať už odběr krve, nebo prověrku na různé alergie na přísady v lektvaru. Pak už zbývalo jen čekat, jak dopadne test na krev. Severus to mohl urychlit, ale nechtěl, aby případné výsledky byly ovlivněny magií. Doufal, že při tom bude v laboratoři příjemné ticho, jako doposud. Bohužel se mýlil. Lupin, stejně jako většina Nebelvírů, měl potřebu zaplnit ticho zbytečným tlacháním.

„Mluvil jsem s Harrym."

Severus, jenž stál k muži zády, přivřel oči. Už to tu bylo zase! Věčné téma Potter. V minulých dnech se mladíkovi zdárně vyhýbal. Stejně tak jeho přátelům. Zřejmě si mysleli, že se ze ztráty rodiny hroutí a potřebuje podporu, a proto ho pronásledovali na každém kroku. Severus nepotřeboval ničí podporu, byl zvyklý si řešit všechno sám. Nechtěl ničí lítost a už vůbec ne Potterovu.

„Promluvil jsem si s ním a vysvětlil mu vlkodlačí záležitosti," pokračoval Lupin. „Chtěl jsem, aby pochopil, jaké je to být vlkodlakem."

„To nebylo nutné," mávnul v zamítavém gestu Severus rukou a neochotně se otočil k muži čelem.

„To si nemyslím," nesouhlasil Lupin. „Pokud chce Harry jednou žít s vlkodlakem, měl by vědět, jak..."

Severus, jenž se právě vydal k volnému křeslu u krbu, se zarazil a poněkud nesnapeovsky na muže vyvalil oči. „Já s Potterem neplánuju žít."

Lupin vypadal jeho slovy upřímně zaskočený.

„Myslel jsem, že..."

„Tak zřejmě došlo k omylu," odsekl Severus a donutil se opět rozejít ke křeslu. „Potter je promiskuitní, pro vlkodlaka je nebezpečné s takovým člověkem žít," dodal a posadil se do křesla.

Lupin přikývl. „Chápu, jak to myslíš. Sirius byl ve školních letech stejný a já spadl do podobné pasti, jako ty."

Severus tohle upřímně nečekal. Domníval se, podle toho co tenkrát viděl U tří košťat, že ti dva byli hrdličkami už od prvního setkání. Zjevně zdání občas klame. „Co jste udělal, abyste si udržel odstup?" naklonil se v křesle dopředu a nespouštěl přitom z muže zrak.

„Utekl," pousmál se Remus smutně. „Na Nebelvíra učiněná zbabělost, ale nevěděl jsem, kudy kam a potřeboval jsem znovu najít sám sebe," podrbal se rozpačitě na zátylku. „Stejně jsem mu neutekl a teď po letech nelituju ani jediné probdělé noci, kdy jsem se kvůli němu trápil."

Severus se zamyšleně zapřel zpět do křesla. Útěk by byl po studiích nejrozumnějším řešením. Nechat za sebou ministerstvo, Pottera a celou válku. Merline, kéž by to tak šlo! Podle toho, jak se na něj Lupin díval, uhádl směr jeho myšlenek.

„Harrymu na tobě záleží."

„Sám dobře víte, že to nestačí. Jakmile si vlkodlak začne dělat na člověka nárok, jsou jen dvě možnosti. Zůstat s daným člověkem a doufat, že se smíří s teritoriálností vlka, nebo, jak vy říkáte, utéct."

Lupin znovu přikývl, avšak nevypadal tou vyhlídkou příliš nadšeně.

Testy nakonec dopadly dobře. Lupin tedy dostal na cestu domů lahvičku s instrukcemi a odvoláním na madam Pomfreyovou, kdyby se cokoliv nečekaného stalo.

Následně se Severus mohl soustředit sám na sebe. Stejně jako předtím Lupinovi si nyní i on sám udělal testy a pak netrpělivě čekal. Nutno podotknout, že se mu to příliš nedařilo. Neustále kontroloval stav, a proto poměrně brzy odhalil, že je něco špatně. V baňce, ve které byla smíchaná krev s ingrediencemi, se v jeden okamžik změnila konzistence barvy. „To musí být chyba," zamumlal a provedl test znovu, ještě pečlivěji. Tentokrát čekal, až se test skutečně dokončí.

V okamžiku, kdy se tak stalo, se prostorem ozval řezavý smích.

///

„Ptám se vás na posled, proč jste zasáhly do koloběhu?"

Tři sudičky stály bezradně zády k zrcadlu a mlčely. Nakonec si vzala slovo Atropos. „Dlužily jsme jednomu kouzelníkovi laskavost."

„Co udělal, prosím tě, tak velemocného, že jste šly proti celému koloběhu a proti mně?" posmíval se hlas.

„Opravil zrcadlo."

Tak se nám to začíná pěkně zamotávat :D  

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.