Příze osudu

18. Co se škádlívá, to se rádo mívá

„Co chceš, Pottere!" vyprskl Severus otráveně, když zahlédl mladíka vycházet z jednoho z mnohých temných výklenků.

„Jak ty to děláš?" rozhodil Harry okolo sebe paže v hrané nechápavosti, "vždycky když mě vidíš, daří se ti perfektně předstírat radost z mé společnosti."

„Nech toho, Pottere, ironie ti nesluší," uchechtl se Severus, „ale máš pravdu, tvá společnost mě nikterak netěší."

„Teď jsi mě ranil!" vykřikl teatrálně Harry a chytil se za srdce. S úsměvem však kráčel k vyššímu mladíkovi, který se mu nepříjemným pohledem snažil naznačit, aby si dal odchod.

„Co chceš? A kde máš svou druhou polovičku? Jak že se jmenuje? Hanách!?" vyptával se Severus ne právě příjemným hlasem a pátravě se zadíval do temnoty za Harryho ramenem. Každý v Bradavicích věděl, že Harry Potter v takových výklencích nebývá sám. Následný Nebelvírův výsměch ho o to víc vytočil. Pevně stiskl pěsti a zabodl ostrý pohled do mladíka, který se náramně bavil.

„Hana? S tou jsem skončil," pronesl netečně Harry a se sebevědomým úsměvem se zastavil těsně u Severuse. „Žárlíš snad?"

„Já? Ne! Jak tě to napadlo? Měl bych jít a pogratulovat jí, že je konečně pryč z tvých spárů..."

„Byla to nuda," skočil mu Harry spěšně do řeči. „Všechno v poslední době je nuda."

„Promiň, že tě nepolituju," ušklíbl se Severus pohrdavě, „ale tak trochu jsem to očekával."

Harry předstíral šok a nezapomněl se u toho dokonce i legračně pitvořit. „Jsi úplnej jasnovidec, Severusi, kde máš křišťálovou kouli? Počkej, že ty jsi ji nechal u Trelawneyový?"

Výraz v Severusově tváři Harryho upřímně rozesmál.

„Srandičky, srandičky, Pottere, na to tě užije!" ježil se Severus, „na to abych věděl, že tvoje vztahy nevydrží ani týden, nepotřebuju křišťálovou kouli. Zjistil jsem totiž o tobě jednu podstatnou věc, chceš vědět jakou?"

„Sem s tím, Severusi, jsem jedno ucho," naklonil Harry zvědavě hlavu na stranu a nevinně na Snapea zamrkal.

„Ty se nudíš pokaždé, když ti nejde o život, proto vyhledáváš nebezpečí, kde se dá."

Harry uznale zabručel. „To by souhlasilo, ale jak to souvisí s mými vztahy?" zeptal se a udělal poslední krok a položil provokativně dlaně na Severusovu hruď.

„Jednoduše. Postrádáš ve vztazích vzrušení. Každý ti totiž kývá a slepě poslouchá, a proto tě tak rychle omrzí. Z tohoto důvodu vydržíš se Zmijozely nejdéle, poněvadž s nimi je třeba se schovávat a mají svou hrdost. Bohužel i oni nakonec podlehnou a stanou se z nich tvoji pudlíci žebrající o pozornost."

Tentokrát Harry nic nehrál, jeho výraz prozrazoval naprostý nefalšovaný údiv nad Severusovými slovy. „Stejně je nejhorší ta nuda, nemůžu kvůli ní ani spát," zamumlal, v marném pokusu to všechno uhrát.

„Nemůžeš spát, protože máš noční můry," odsekl Severus a chytil Pottera za zápěstí, aby jeho ruce shodil ze své hrudi. Jakmile se však mladíka dotkl, horkost jeho kůže mu příjemně rozechvěla útroby. Natolik ho to vykolejilo, že jej od sebe neodstrčil, jak měl původně v plánu.

Harry se začínal cítit opravdu nepříjemně. Jak je možné, že toho ví o něm tolik? „Ty jsi dnes samé překvapení, Severusi, nejprve si hraješ na dohazovače, a pak bez mrknutí oka odhalíš má dvě nejstřeženější tajemství." Opravdu se snažil, aby jeho hlas zněl lehce, bez jediné známky znepokojení, jenže stačilo se podívat do Snapeovy tváře a pochopil, že jeho neoblafnul.