Příze osudu

15. Pohádková nabídka

Neville s viditelným váháním si od Severuse dopis převzal. „Jsi si jistý? Mně koneckonců postačí tvoje slovo, nemusím to číst."

„Kdybych nechtěl, tak ti ho nedávám, jen čti!" pobídl ho Severus netrpělivě a vzal mu z ruky pytlík se sladkostmi a odhodil je na postel.

„Dobře," pousmál se Neville a vytáhl dopis z obálky. „Mimochodem, ty bonbony jsou pro tebe," dodal a pustil se do čtení.

Severus si poněkud prkenně sedl na Nevillovu postel a natáhl se po peprmintových bonbonech zalitých v čokoládě. Emoce se s ním už nějakou dobu silně cloumaly a on musel vynaložit veškeré sebeovládání k tomu, aby udržel vlkodlaka na uzdě a neprozradila ho měnící se barva očí. Trocha toho sladkého mu rozhodně neuškodí. Napnutý k prasknutí pozoroval Nevilla a nedával přitom pozor, takže pytlík se sladkostmi spíš rozsápal, než inteligentně otevřel. Nakonec se mu však povedlo jeden bonbon ze sáčku ukořistit. Ve chvíli, kdy se mu chuť peprmintu spojená s hořkou čokoládou rozplynula na jazyku, přivřel blaženě oči. Člověk nedokáže pořádně ocenit chuť, dokud o ni nepřijde. Z příjemných myšlenek ho vytrhlo až zašustění pergamenu. Se zatajeným dechem se obrátil na Nevilla, kterému se na tváři objevil široký úsměv.

„Tak co tomu říkáš?" vydechl nedočkavě.

„Je to senzační! Mám z tebe obrovskou radost, Severusi!" vykřikl Neville pyšně a poplácal kamaráda po rameni. „Už to ví rodina?" zeptal se a vrátil Severusovi dopis.

„Ne, jsi první," odpověděl Severus a vrátil dopis do kapsy hábitu. „Strýci to napíšu ještě dnes a zítra ráno odešlu."

Severus se sice snažil v sobě krotit radostnou euforii, ale oči jej prozrazovaly. Dokonce ho ani nerozhodilo, když do ložnice vešel Potter a něco se ráčil hledat ve svém kufru.

„Co myslíš, měl bych to přijmout?"

Neville na Severuse po tomto dotazu vyvalil oči. „Ty ještě váháš?!"

Na Severusově tváři se objevily pochybnosti. „Vím, že je to úžasná příležitost, ale je tu hodně věcí, které se můžou..."

„Já být tebou, neváhal bych ani vteřinu," skočil mu Neville spěšně do řeči. „Je Mistrem lektvarů! Může tě toho hodně naučit."

Zdálo se, že Severuse Nevillova řeč tak úplně nepřesvědčila.

„Přijde mi to příliš dobré na to, aby v tom nebyla nějaká levárna," vyjádřil své pochybnosti Severus a část té radostné euforie z něj začala opadávat.

Ani jeden si nevšiml, že Harry neodešel. Místo toho si otevřel učebnici bylinkářství, kterou ovšem velmi zaujatě četl vzhůru nohama.

„Levárna v tom určitě nebude, vždyť psal, že sleduje tvé úspěchy v lektvarovém světě," uklidňoval ho a zároveň povzbuzoval Neville.

„To ano, jenže nemám ještě ukončenou školu a stát se Mistrem lektvarů bez pořádného vzdělání je nesmyslné!"

Neville souhlasně zabručel: „V tom máš asi pravdu, taky s tím dopisem mohl dva roky počkat."

Ze Severusových rtů se vydralo uchechtnutí. „Pravda."

„Ale zase ti dal čas na rozmyšlenou, to je od něj hezký," poukázal Neville na fakt, kterého si byl Severus víc než vědom.

„Podle mě ho ani nenapadlo, že bych mohl jeho štědrou nabídku odmítnout."
Severus měl pocit, že od chvíle, kdy si přečetl dopis, se mu v hlavě usadil včelí úl. Nabídka to byla přímo pohádková, ale kdo mu zaručí, že ho za půl roku Mistr nevyhodí s tím, že na to nemá? Co s ním pak bude? Bez titulu, bez vzdělání, bude moci tak akorát žebrat o drobné na Obrtlé ulici.

„A ty se mu divíš? Je to špička ve svém oboru, jistě nerozdává takové nabídky každý den," rozhodil v divokém zápalu Neville rukama. „Já dostat takovou nabídku, tak po ní hned skočím."

„Vážně?" nadzvedl Severus v údivu obočí.

„No, ne asi po téhle, ale kdyby se to týkalo bylinkářství, neváhal bych." Náhle se Neville zatvářil sklesle. „Možná by potom babička věřila, že jsem synem svých rodičů," zašeptal tak tiše, že mu skoro nebylo rozumět.

Severuse toto přiznání upřímně zaskočilo, než však stačil najít nějaká utěšující slova, Neville se zprudka napřímil a s úsměvem se zeptal: „A o jakých úspěších ten chlap v dopise mluvil?"

Severusovi až mnohem později došlo, že Neville chtěl jen odvést jeho pozornost.

„Pojď, ukážu ti to!" Severusova tvář se celá rozzářila.

Harry, který seděl tiše jako myška u svého kufru, začínal mít pocit, že tu nemá co dělat, ale nedokázal se přinutit odejít. Fascinovaně sledoval Severuse, jak plný radosti míří ke své truhle.

Severus se nemohl ubránit úsměvu, když si společně s Nevillem klekli před truhlu. „Povedlo se mi to vytvořit teprve před rokem," mávnul hůlkou a zámky na truhle se s cvaknutím otevřely, „pacientům u Svatého Munga to však ohromně pomáhá," vysvětloval Severus, zatímco otevíral truhlu.

„Pacientům?" hlesl Neville zmateně.

„Přijít na ten správný postup mi trvalo roky, ale výsledek stojí zato. Někteří mají díky tomu jasnější chvilky," Severus se nahnul a vytáhl z hlubin truhly lahvičku. „Tohle je..."

„Manifesta mens," vydechl Neville dojatě.

„Jak to víš?" zeptal se Severus překvapeně a pootočil lahvičkou, jestli na ní není někde název.

„Děkuju, Merline, děkuju!" vykřikl Neville a s očima plnýma slz skočil Severusovi okolo krku.

///

„To je dojemné!" rozplývala se Klóthó

„Trnou mi z toho zuby!"

„Ale no tak, Atropos! Svět nemusí být jen plný napětí a strachu o život."

„Ty aby ses nepřidala, Lachesis," povzdechla si Atropos smutně. „Já chci jen trochu té krvelačnosti, co je na tom špatného?!"

Pohled obou sudiček stál v té chvíli za to. „Všechno!" dostalo se jí shodné odpovědi.

„Ach jo, mám já to ale těžký."

Ahoj, rovnou se vám přiznám, za tuhle přeslazenou kapitolu může talířek cukrový! 

 A nedá mi to, a musím se vás zeptat, zda vás to ještě baví? Poněvadž jsem si všimla úbytku čtení, takže mi to nedá a napadá mě zda již nejsem ohraný kolovrátek a neměla bych vyměnit repertoár!

Potom vám všem chci popřát krásné svátky, ať jsou plné samé rodinné pohody, jelikož to je o Vánocích nejdůležitější.

Uvidíme se zase příští úterý :)