Příze osudu

43. Složka

„Kdo tě bude vlastně zastupovat?" ozval se Harry zvědavě. Přerušil tak dlouhé klidné ticho.

„Nikdo, soud nebude," zabručel Severus, jenž byl vytrhnutý z příjemného polospánku.

Leželi Potterem kouzlem předělané posteli, těsně vedle sebe a pokoušeli se ignorovat svět kolem sebe. To si alespoň Severus myslel, než se Nebelvír rozhodl do toho rýpat.

„Jak nebude?! Musí se přeci dokázat, že jsi nevinný!" nadzvedl se rozčíleně na lokti a zadíval se Severusovi do tváře.

„To se prokáže dnes za úplňku," pokrčil Severus rameny, jako kdyby o nic nešlo.

„Jak?"

„Jednoduše. Po večeři mi dají vypít uspávací lektvar, a hned, jak usnu a přeměním se, vezmou vzorek z mých zubů a drápů."

Toto vysvětlení Nebelvíra uklidnilo. Znovu se natáhl vedle Severuse a použil jeho hruď jako polštář. „To je fajn. Budou se ti muset potom omluvit."

„S tím nepočítej, Pottere," uchechtl se Severus, „Ministerstvo se vlkodlakům neomlouvá. Jedině čeho se dočkám, je napomenutí do složky.

„Složky?" V Potterově tónu zazněla zmatenost, ale také i jisté napětí.

„Každý registrovaný vlkodlak má jednu. Do ní se zapisuje, každý přestupek vůči kouzelnické společnosti." Severuse nikterak nepřekvapilo, že o tomhle neměl Nebelvír ani tušení. Ministerstvo se v tomto případě příliš nechlubilo.

„To ale není jediný důvod té složky, že ne?"

„Máš pravdu, Pottere. Jakmile překročí vlkodlak daný počet přestupků, a je schválen, jako hrozba společnosti, je bezpodmínečně okamžitě popraven."

Potter se po zaznění slov stal oživlou sochou. „A jak jsi na tom ty s přestupky?"

„Na hraně." Nemělo smysl lhát a malovat vzdušné zámky.

„To mě nepřekvapuje," uchechtl se Potter, Nejsi zrovna člověk, který by si nechal ledasco líbit."

„To ty víš z první ruky, že?" usmál se Severus a zabořil nos do Potterových vlasů.

„Jo! Občas mi s tím lezeš pěkně na nervy," zamumlal Harry, s tváří skrytou v jeho košili. „Jsou ale i chvíle, kdy tě za to obdivuju."

„Ale, to je mi novinka!" nadzvedl Severus hlavu a snažil se Pottera přimět, aby se na něj podíval.

„Moc se kvůli tomu nenaparuj, nebo ti to stoupne do hlavy a nebude s tebou k vydržení," přetočil se Harry částečně na břicho. Severus mu tak mohl vidět pohodlně do tváře.

„Slavný Harry Potter mě ve skrytu duše obdivuje. Svět se řítí do záhuby!"

„Už je to tady, já to říkal, stouplo ti to do hlavy!" vykřikl předstírané hrůze Potter a marně se pokoušel zastavit chichot. „Teď ale vážně, tenhle tvůj postoj mě přesvědčil, že ty bys nikdy nešel do Voldemortových služeb."

Severusovi zamrzla krev v žilách. Konečky prstů na rukou měl v okamžiku úplně ledové. „Jak jsi na tohle přišel?" volil pečlivě slova, avšak něco muselo být vidět na jeho tváři.

Poněvadž se Harry zamračil. „Brumbál to tvrdil," prozradil a pořádně si Severuse prohlédl. „Jsi v pohodě?"

Severus přikývl a odvrátil od Nebelvíra zrak.

„Nevěřil bys, jak přesvědčivý byl. Prý, že jsi za ním byl s dopisy a se znamením Zla vypáleném na paži, jsi prosil o ochranu."

„To není pravda!" ohradil se okamžitě Severus, věnující Potterovi ostrý pohled.

„Vždyť já vím," poplácal jej Harry chlácholivě po rameni a znovu se na něm uvelebil. „Taky jsem mu za tu lež, pěkně zdemoloval pracovnu."

Severusovi se i přes veškeré napětí zachvělo srdce. „Zdemoloval jsi mu pracovnu?" ozval se šeptem nevěřícně.

„Jasně! Jediný koho jsem ušetřil, byl Fénix a obrazy ředitelů, jinak se všechno obrátilo v prach."

Harry to vyprávěl, jako kdyby se jednalo o zábavnou komedii, ale Severus i tak vycítil, že ho mužova zrada zasáhla. Chtěl si s ním o tom promluvit, ale prst, kterým ho Nebelvír lechtal na krku, ho odváděl od myšlenky. Neodvažoval se však říct, aby přestal, poněvadž to mohl být poslední dotyk, který mu Potter ochotně věnoval. V ústech měl sucho, když vyslovoval první slova, která mu šla těžce přes jazyk. „Co když Brumbál tak úplně nelhal?"

Prst na Severusově kůži se zatavil a byl slyšet hluboký nádech. Severusovy nervy málem napětím praskly, než se Nebelvír ozval.

„Nemáš znamení Zla, sám jsem to kontroloval." Potterův hlas byl zbaven veškerých emocí.

Severus by byl na něj hrdý, kdyby to bylo kdykoli jindy, ale teď cítil spíš obavu. Potter bez pocitů se choval nepředvídatelně. „Jak?" dostal ze sebe skrz sevřené hrdlo.

„Po útoku."

Severus jednoduše přikývl. „Můžu to vysvětlit?"

Po tomhle se Potter nečekaně napřímil, že sebou Severus trhnul.

„Co mi chceš vysvětlovat?!" Že jsi Smrtijed v utajení, který má za úkol mě zničit!"

Opět čelil smaragdovému pohledu, kterému se hluboko uvnitř skrývala Avada. „To není pravda, Harry, a ty to víš," sevřel ho pevně, až Nebelvír zakňučel. „Pan Zla mi opravdu poslal dopisy, ve kterých mě zval do jeho řad, ale nikdy jsem neodepsal. Tím jsem taky zavinil smrt strýce a Eliota."

Avada se rozplynula a na její místo si našla cestu něha. „Přísaháš!"

„Přísahám! Ale jestli mi nevěříš tak v mé truhle jsou ony dopisy. Kouzlo k odemčení je: Aperiam in tenebris

///

Tři sudičky sledovali v zrcadle dění a kroutily hlavami.

„ Ach, tohle nedopadne dobře."

„Nech toho, Lachesis, máme přece pojistku."

„Obávám se, milá, Klóthó, aby byl vůbec čas ji požít."

Tak doufám, že jsem vám, alespoň trochu osvětlila vlkodlačí zákony, a proč je Severus stále ve vězení. Pokud máte otázky klidně je napište do komentářů :)

Přeju hezký zbytek týdne.