Příze osudu

37. Rodinná tradice

Slunce se pokoušelo dostat skrz šedé mraky a vytáhnout ty dva spáče z postele, avšak v tento roční čas neměly jeho paprsky takovou sílu, a tak mladíci spali až do pozdního dopoledne.

Severus byl první, kdo procitnul z hlubokého spánku. První, co uviděl, byl Potter slintající na polštář. Krásný to obrázek takto po ránu. Jemně si protřel oči a zkontroloval pomocí kouzla kolik je hodin. Překvapeně zamžoural, když mu kouzelný číselník ukázal půl dvanácté. Ještě nikdy takhle dlouho nespal! Potter na něj měl špatný vliv. Ušklíbl se a tiše se zvednul. Když se následně podíval k nohám postele, čekalo tam další překvapení v podobě hromady dárků. Zběžně pohledem přejel jmenovky a zakroutil hlavou. Většina té kupy patřila samozřejmě Potterovi. To nebylo žádným překvapením, brýlatý Nebelvír patřil mezi oblíbence.

Severus si balíčků dál nevšímal a zamířil do koupelny, aby spáchal ranní hygienu, poněvadž si byl celkem jistý, že až se vzbudí Nebelvír, nastane chaos v podobě lesklých papírů poletujících všude kolem.

Odhadl to téměř dokonale. V okamžiku, kdy si čistil zuby, se z druhé místnosti ozval radostný povyk a volání jeho jména. Rychle vše dokončil a vydal se za hlasem.

Potter už klečel u dárků, ale kupodivu se žádného ještě nedotkl.

„Tady jsi, čekal jsem na tebe," zazubil se ze široka.

Severus přikývl, omámený Potterovým štěstím, které z něj tryskalo na míle daleko.

„Pustíme se do toho?" zeptal se a dychtivě očima přejížděl po každém balíčku.

„Klidně začni," pobídl ho Severus a klekl si z druhé strany hromady.

Nebelvír sáhl po prvním balíčku a začal trhat obal, když Severusův citlivý nos zavětřil vůni kávy a perníčků. Na nočním stolku stál podnos se snídaní.

Severus neváhal a natáhl se po hrnečku s horkou tekutinou.

„Podáš mi taky?" ozval se Potter, zatímco se mu pracně podařilo dostat se do balíčku.

Severus mu podal druhý šálek a talířek s perníčky položil na zem mezi ně, tak aby nezasahoval do dárků.

Nebelvír usrkl ze šálku a celý zářil, když volnou rukou vytáhl z papíru smaragdově zelený svetr se zlatým H na prsou. „Paní Weasleová," usmál se a položil hrníček, aby si mohl svetr natáhnout přes hlavu.

Severus si ho kriticky prohlédl. „Na Ministerstvo bych v tom nechodil, ale jinak ujde," utrousil a usrkl doušek. Nemohl přeci říct, že mu slušel, poněvadž mu seděl k očím. To by se ho už nezbavil.

„To je od tebe ta největší pochvala," rozchechtal se Potter a přitiskl si pleteninu k tváři. „Vsadím se, že tě tam taky jeden čeká," mávnul rukou nad hromadou, vzal si z talířku perníček ve tvaru zlatonky a s chutí se do něj zakousnul.

„Proč? Vždyť tu ženskou ani neznám," zamračil se Severus, avšak skutečně našel podobně velký balíček, jako měl Potter, s tím rozdílem, že tento byl určený pro něj. Opatrně se natáhnul a položil si ho na klín.

„Hodně o tobě ve Fénixově řádu mluvíme," pokrčil Nebelvír rameny a otřel si prsty od bílého sněhu do kalhot.

Kdyby Severus nebyl natolik zaujatý dárkem, všimnul by si, jak Potterovi jemně červenají tváře.

Opravdu byl uvnitř zabalený svetr, tento v černé barvě se stříbrným S uprostřed.

„Oblíkni si ho!" naléhal Potter a Severus ani nijak neprotestoval. Vlna byla neuvěřitelně jemná na dotek, takže neodolal a natáhl si ho na sebe. Potter mu věnoval tak široký úsměv, že měl Severus dojem, že ho to muselo bolet.

V příjemném teple upíjel pomalu chladnoucí kávu a upřeně sledoval Nebelvíra, jak se dostává do dalšího dárku. Překvapený výraz, když odstranil papír, stál opravdu za to.

„Vážně?" uchechtl se a zvedl knihu, aby ji ukázal Severusovi. „Myslel jsem, že to oceníš," nadnesl lehce a schoval svou pobavenou tvář za šálek.

„To je jistý! Konec všem vybuchujícím kotlíkům," přikývl a vyprskl smíchy, když odložil knihu s názvem: Lektvary a jak se vyhnout tragickému výbuchu.

Severus dopil poslední lok a odložil šálek. Do oka mu padl dárek, který z té hromady okatě vyčníval. Pohledem zkontroloval, pro koho je určený a následně po něm sáhnul. Byl zabalen do černého lesklého papíru a obtočen zelenou mašlí.

„Zajímavě zabalený dárek," konstatoval Nebelvír.

„Mám rád tuhle kombinaci barev," prozradil Severus a pečlivě rozvázal mašli.

„Dobrý vědět," hlesl Potter a očima pátral po dalším balíčku od přátel.

Severus rozbalil ten svůj a byl mile překvapen, když v něm našel kožený zápisník. Se zalíbením ho vzal do ruky a lehce přejel po jeho povrchu. Byl z pravé hadí kůže, v pravém rohu byly dokonce vytlačeny jeho iniciály. Zvědavě ho otevřel a do klína mu spadla malá bílá kartička se vzkazem: Na pokračování v rodinné tradici. Severusovi přejel mráz po zádech a na tváři se mu na malou chvíli objevil úlek, než se stačil znovu ovládnout. Dobře poznával ten hadí rukopis, přestože kartička nebyla podepsaná.

Byl tak zabraný do vzkazu, že si nevšiml Pottera, který vzal zápisník do ruky.

„Pěkný kousek," zabručel, „vedeš si deník?"

„Nedotýkej se toho!" vykřiknul, a než si to stačil uvědomit, natáhl se a vytrhl mu ho z ruky.

Potter zůstal překvapeně zírat. „Co blázníš, je to jen zápisník!"

„Je to zejména nevhodný dárek," zabručel Severus a strčil ho impulzivně pod postel.

„Na to, že je to nevhodný dárek, jak ty říkáš, si někdo dal sakra práci, aby na něj dal tvoje iniciály. A vůbec, kdo ti to poslal?"

Odpověď Potter nedostal, poněvadž v tom okamžiku se otevřely dveře ložnice a dovnitř vstoupil ředitel se dvěma Bystrozory.

„Co se děje?" ozval se Nebelvír zmateně a začal se zvedat z podlahy.

Severuse zamrazilo v zátylku, když se jeden z Bystrozorů vydal přímo k němu.

„Z moci svěřené Ministerstvem vás Severusi Sebastiane Snape zatíkám za vraždu Nory Drake."

///

„Je snad naprosto jasné, k jaké straně se přikloním. Promiň, Lachesis."

„Tušila jsem to," povzdechla si sudička, „ale!" zvedla varovně prst, „až se rozplyneme v nicotě, tak moje poslední slova budou, já vám to říkala!"

„A já že jsem pesimista," odfrkla si Atropos a otočila se k zrcadlu. „Pojďme ty dva raději zkontrolovat."

V dalším momentě zůstaly ženy zkoprněle stát před zrcadlem.

„No, to mi šlápni na nůžky! Ten páprda se nezdá."  

Tak teď mi hezky prozraďte kdo z vás to čekal? Moje sadistické já se tady za počítačem tiše chechtá a mne si ruce, protože ví, že budete muset čekat do příštího úterka :D 

Přeju hezký zbytek dne, a ať vám zůstanou nehty na rukou! :D