Příze osudu

25. Otázky a odpovědi

„Pottere, já neumím být dobrým přítelem."

„To není pravda!" nesouhlasil Nebelvír, „Nevillovi jsi tím nejlepším, a když už je řeč o něm," sáhnul do rukávu hábitu a vytáhnul pomuchlanou obálku, „tohle je pro tebe," posunul ji postole směrem k Severusovi.

„Proč by posílal dopis tobě, když je určený mě?" vyptával se Severus zamračeně a poněkud zbrkle rozdělal obálku, aby skutečně zjistil, že je to dopis od Nevilla, a podle hustě psaného textu se nejednalo jen o krátké psaní, proto list opět zandal.

„To nemám ponětí, ale tuším, že se to z dopisu dozvíš," sklopil Potter zrak na desku stolu a tak nějak se stáhl do sebe.

Severuse takřka svrběly prsty od touhy si dopis přečíst, nehodlal však před Potterem ukazovat emoce, poněvadž určitým způsobem tušil, že to nebude právě lehké čtení.

„Musím se ti omluvit!" vyhrkl najednou naléhavě Potter.

Severus měl na jazyku připravenou trefnou poznámku, ale při pohledu na zkroušeného Nebelvíra ji raději spolknul a vyčkával, s čím přijde.

„Omlouvám se," odkašlal si, „měl jsem Remuse zastavit. Kdybych to udělal, nemuselo by dojít..."

„Nebyla tvoje povinnost Lupina zarazit," oponoval Severus a odstrčil od sebe prázdný tác, jenž okamžitě zmizel. „A i kdybys to přece jen zkusil, je docela možné, že by ti ošklivě ublížil. Nebyl právě ve stavu, kdy by rozeznal své mládě od nepřítele." Severus byl sám ze sebe překvapený, opravdu právě teď uklidňoval Pottera?

„To vím, asi... jenže já jsem neudělal vůbec nic! Jenom jsem na to celé hloupě zíral. Dokonce i Tonksová s Kingsleym se ti pokoušeli pomoc. To jenom slavný Harry Potter tam stál jak kůl v plotě a neudělal vůbec nic!"

Tak odtud vítr vál, proběhlo Severusovi hlavou, zatímco sledoval čím dál víc rozrušeného Pottera.

„Nikdy jsem ho takhle neviděl... Tak divokého, zbaveného veškeré kontroly. A proč vlastně zaútočil na tebe?" obrátil svůj pronikavý pohled na Severuse. „Chci říct, bylo nás víc, kdo Siriuse zvedali, a byl jsi to ty, koho napadl. Proč?"

Potter po celou dobu na židli neklidně poposedával, pohled však ze Severuse nespustil. Když se ale mladý lektvarista neměl dlouho k odpovědi, nevydržel to, vstal a vydal se k oknu. Zastavil se přesně na tom místě, kde před tím stál Severus. „Já to prostě nechápu," rozhodil frustrovaně rukama, „málem tě tam zabil, přestože věděl, jak mi na tobě záleží!"

„Nebyl sám sebou, Pottere, jeho tělo i mysl ovládl vlkodlak," připustil Severus a s hlubokým zabručením také opustil pohodlí židle a jistými kroky se vydal k Nebelvírovi.

„Ty jsi ale svou kontrolu neztratil, i když tě takřka trhal pod sebou na kusy!"

Severus sebou trhnul, stále měl ten krvavý okamžik živě v paměti. Zároveň si nemohl nevšimnout nenávisti v mladíkově hlase.

„Neztratil jsem kontrolu, protože vím, jaké to má následky," poznamenal Severus a pokoušel se potlačit v sobě veškeré negativní emoce a zůstat nad věcí, ale zřejmě se mu to tak úplně nepodařilo a zůstalo tam něco, co přinutilo Pottera se k němu otočit.

„Ty mu to nevyčítáš?" vydechl šokovaně, „budeš mít jizvy do konce života, a ty mu to nevyčítáš? Proč?"

Nebelvír vypadal na pokraji nervového zhroucení. Upíral na něj pohled zoufalé naděje, že to není tak hrozné, jak to ve skutečnosti bylo. „Jak jsem řekl, Pottere, vím, jaké to je, ztratit nad sebou kontrolu," položil mu neohrabaně ruku na rameno a stiskl. „Nezatracuj ho za to. A jak si správně podotknul, napadl mě, ne tebe nebo ostatní kouzelníky, takže v něm musel být do poslední chvíle kousíček rozumu, který mu jasně napovídal, že já jako jediný mám šanci jeho útok odrazit a přežít."