Příze osudu

49. Špatná noční můra

Vteřina, ničím zvláštní, obyčejná vteřina rozhodla o Severusově životě. Škoda jen, že to sotva stačil zaznamenat, poněvadž ho kouzlo zasáhlo, jako prvního a omráčilo. Poslední co vnímal, než jeho mysl odplula do temnoty, byl hysterický řev.

***

Severusovo další procitnutí doprovázela bolest a chlad, jenž mu pronikal do bolavých kostí.

„Vstávej, vlkodlaku, jsi volný."

Ze Severusových rtů uniklo zasténání. Pouze okrajově si byl vědom hlubokého hlasu nesoucí se prostorem.

„No tak, vstávej!"

Severus bolestivě vyheknul, když byl bezvládně přetočen na záda.

„Nemám na tebe věčnost!"

Znovu do něj bylo bolestivě šťouchnuto. Náhle jeho citlivý nos zachytil vůni masa. Okamžitě se mu ve vyschlých ústech začínaly tvořit sliny. Chtě, nechtě ho vůně přinutila otevřít oči a pohled mu okamžitě padl na flák masa, který byl opečený, tak, aby uspokojil obě jeho já. Úplněk musel být blízko. Hlad do něj udeřil drtivou silou, takže ve chvíli, kdy mu bylo lahodné maso nabídnuto, neváhal a vyhladověle po něm hmátnul. Stačilo jedno mrknutí oka a lahodná tekutina z masa se mu rozprskla v ústech. Trhal kusy, doslova jako zvíře a ruky, která se dotkla jeho vlasů, si nevšímal. Celá jeho mysl byla upřená na potravu.

„Už nikdy nebudeš strádat, Severusi, to ti přísahám."

Severus nic z toho co mu právě bylo řečeno, nevnímal. Hltal maso neuvěřitelnou rychlostí. Skoro ani nekousal, jak se ho snažil co nejdřív polknout. Ruce i tváře měl od toho celé zapatlané, ale nikdo ho za to nenapomínal. Dalo by se říct, že se tímto vrátil do dětských let. Kdy ho za to jeho nevlastní otec, taky, nikdy nekáral. Překvapeně zamrkal, když poslední kus zmizel v jeho ústech. Bohužel Žaludek se na rozdíl od něj nezdál být spokojený, poněvadž se začínal bouřit. Severus se zhluboka nadechl ve snaze zahnat nevolnost. Odmítal jídlo vyzvrátit. A jak minuty ubíhaly tak i mysl se mu pomaličku začínala naklánět, opět k lidské stránce. Se zatajeným dechem si uvědomil, že právě pozřel takřka syrové maso, před člověkem. S vyvalenýma očima zvedl zrak a střetnul se přímo s krvavě rudýma očima.

„Budeme tě muset naučit pravidla slušného stolování."

Dech se Severusovi zadrhl v hrdle, když k němu obávaný pan Zla natáhl ruku, ve které svíral ubrousek. Chloupky vzadu na krku se mu zježily, jakmile se látka přiblížila k obličeji. Trhnul hlavou do strany. Srdce mu v hrudi koši bušilo tak hlasitě, že to muselo být slyšet po celé místnosti. Tohle musela být šílená noční můra!

„Ale no tak," zabručel Voldemort a volnou rukou chytil Severusovu bradu. „Chci, abys byl na náš následující rozhovor reprezentativní," zadíval se na něj skoro až káravě. „S krví na bradě by si akorát Nagini rozptyloval."

Severus měl sevřenou hruď tak silně, že každý nádech ho neuvěřitelně namáhal. Síla, která s černokněžníka vyzařovala, ho nutila stočit do podřadného postoje. Pouze jeho tvrdohlavost, jej od toho odrazovala. Chladné prsty se náhle vzdálily z jeho dosahu a vytrhly ho tak z myšlenek.

„Myslím, že takhle je to lepší," prohlásil černokněžník, s úšklebkem na tváři vstal a zakrváceným kusem látky se otočil k mladíkovi zády.

V Severusovi se víc a víc probouzela lidská stránka. „Co tu dělám?" vyhrkl ochraptěle a přesunul se z lehu na kolena. Studený pot se mu plazil po těle při pohledu na pána Zla.

„Jsi v mém sídle, kam na tebe Ministerstvo nemůže," odpověděl jednoduše Voldemort a se šustěním pláště usedl na vyvýšený trůn.

Severus se smrkáním rozhlédl okolo sebe. „Ale proč to všechno?" vyptával se.

„Ptáš se, proč jsem tě zachránil?" pokynul Voldemort Nagini, která se k němu se syčením přiblížila. „Odpověď je jednoduchá Severusi," pohladil hadí hlavu, než se obrátil se zábleskem v oku na mladíka. „Protože jsi mé krve."

///

Všechny tři sudičky se v jedné hromadě svalily vedle kolovratu, který se opět vesele točil.

„Nevěřila bych, že to někdy řeknu dámy, ale Tom zasáhl v pravou chvíli," vyjádřila Atropos myšlenky všech.

„Myslíte, si že teď osud rve vlasy vzteky?" nadhodila Klóthó s rostoucím úsměvem.

„Má on vůbec vlasy?" ozvala se Lachesis a překvapeně se podívala na sudičky.

Její pohled unich vyvolal salvu smíchu, který odnesl poslední zbytky napětí.

Tak jsem vám ho zachránila otázka je jestli je to skutečná záchrana?   

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase příští úterý. :)