𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

27.kapitola ✓

Nathaniel

Zeptal jsem se jí jestli si mě vezme a ona jen na mě kouká a nic neříká. To ticho je trochu nepříjemné. Asi jsem jí tím zaskočil. Chápu to. Přeci jen jí požádat o ruku před celou smečkou není zase tak dobrý plán jak jsem si myslel. Podívám se na ni. „Vezmeš si mě teda Becco? Miluji Tě nadevše. Jste pro mě vším.“ V tom jsem ji asi vyrušil z přemýšlení. Usmála se na mě. Podívala se mi do očí a otvírala pusu, že mi chce něco říct.
„Ano. Vezmu si tě! A moc ráda. Miluji tě.“ řekla. Já se postavil vytáhl jsem z krabičky prsten a dal jí ho na prst. Děkovně jsem se na ni usmál a přede všemi jí políbil. Nelíbali jsme se dlouho, ale byl to nádherný pocit a kord když vaše milovaná vám řekne ano, na otázku jestli si jí vezmete. Podíval jsem se na otce a ten začal tleskat. Poté se přidali všichni co tu byli. Pohledem jsem našel její rodiče a ti se usmívali od ucha k uchu a horečnatě tleskali. Slezli jsme spolu z pódia a zase se k nám nahrnula celá smečka a začala nám gratulovat. Poslední šli naši rodiče. Otec si nás prohlédl.
„Tak vám přeji hodně štěstí. Měli by jste si rozmyslet datum jelikož je Becca už těhotná a dítě by se mělo narodit do svazku manželského. A ještě vám řeknu jednu věc. Svatba se bude konat u nás na zahradě. Maminka vše zařídí Nathanieli a pomůže nevěstě s přípravami tak jako tvoje matka Rebecco.“ políbil nás na tvář a šla na řadu moje mamka.
„Zlatíčka udělali jste mi hroznou radost. Né jenom, že budu za pár měsíců babička, ale teď mám největší radost z toho, že se budete brát. Rebecco se vším ti pomohu. Neboj.“ Též nás oba políbila a šla za mým otcem. Teď byl na řadě její otec.
„Tak děti moje. Nikdy jsem si ani ve snu nemyslel, že zrovna moje rodina bude spojená s alfovou. Kdyby mi to někdo řekl asi bych se mu vysmál, ale teď? Jsem nesmírně šťastný. Ať jste šťastní a ještě vám gratuluji k zasnoubení.“ políbil Rebeccu a mě potřásl rukou a mužně mě objal. Konečně tu byl poslední gratulant. Byla to Beccy mamka.
„Nevím co říct. Jsem neskonale šťastná, že zrovna vy dva budete spolu. Přeji vám to. Sluší vám to spolu a hodíte se k sobě. Ať máte v životě hodně štěstí a kupu dětí. Mám vás ráda.“ Objala a políbila Beccu. Poté i mě.

Teď jsme mohli jít konečně všichni ke stolu. Já si musel sednout do čela stolu. Po mé pravé straně seděla má snoubenka a po levé můj otec. Jelikož jsem si ještě nezvolil svého Betu seděl tam otec. Taky to byl bývalý alfa a nebude sedět nikde jinde než tam kde teď sedí. Svého zástupce si musím ještě vybrat. Jakmile tu byli všichni mohli číšníci začít nosit na stůl. Při večeři si všichni povídali a smáli se. Já, ale přemýšlel komu bych mohl nejvíce věřit. Už to mám. Vím kdo bude moje pravá ruka. Vzal jsem skleničku do ruky a lžičkou do na ní párkrát poklepal. Všichni utichli. Postavil jsem se a spustil.
„Dámy a pánové. Jistě mi dáte za pravdu, že bude potřeba zvolit Betu, kdybych náhodou nemohl být tady nebo měl někde něco neodkladného či se věnoval své rodině jako správný muž. Věřím otci a proto Betou zůstane John Jackson. Johne bereš moji nabídku?“
„Samozřejmě alfo. Bude mi ctí být vaším betou.“ řekl a všichni mu začali tleskat. Poté jsme se oba posadili. Když mu věřil otec budu i já.

Uběhla spousta hodin a já viděl na Rebecce, že už je unavená. Proto jsem řekl otci, že už půjdeme domů, ale oni ať se nadále baví i bez nás. Poté jsme odcházeli. Ještě jsem pogratuloval Johnovi a v doprovodu mé krásné snoubenky jsme odešli. U dveří jsem ji vzal do náruče a odnesl ji až do naší ložnice. „Miluji tě. A velmi jsi mě zaskočil. Nečekala jsem to a ještě k tomu né před celou smečkou.“ řekla když jsem ji položil do postele.
„Lásko promiň, ale chtěl jsem, aby to věděl každý. Stejně by se to nakonec dozvěděli a tohle byla moc dobrá příležitost. Zlobíš se na mě ještě?“
„Nezlobím a nikdy jsem se na tebe nezlobila. Jen jsi mě tím zaskočil a ten prsten je nádherný. Nikdy jsem takový neviděla.“
„Nemohla jsi nikdy takový vidět jelikož tenhle je dělaný jen pro tebe a tak trochu.. Co to plácám. Ne tak trochu, ale tenhle prsten jsem si navrhnul sám.“ Políbil jsem ji. Chvíli jsme se líbali, ale jakmile nám došel dech jsem se od ní odtáhl. Ona se postavila vedle postele.
„Pomůžeš mi prosím?“
„Jistě dráha. S čím budeš chtít.“ odpověděl jsem jí a přešel k ní. Pomalu jsem jí rozepnul zip od šatů co měla na zádech. Ona si je sundala. Neměla pod nimi vůbec nic. Žádné spodní prádlo. No tak teď už vím jak tenhle večer dopadne.

Když bylo po všem únavou jsme se zakryli. Ještě jednou jsem ji políbil a objal ji. „Dobrou noc lásko.“
„Dobrou noc a miluji tě.“ byla její odpověď.
„I já tebe.“ řekl jsem a ještě víc si jí k sobě přitáhl. Vůbec neprotestovala. Ještě chvíli jsem byl vzhůru, abych se ujistil, že Becca spí a pak spánek rozhodl za mě.

***

Stojím u sídla, které je mi dobře známo. Nikde nikdo není. Otevřu velké dveře, které vedou do sídla. Neobtěžuji se za sebou zavírat. Jdu velkou chodbou až ke schodům. Stále tu nikdo není. Procházím se po sídle. Otevírám pokoj po pokoji, ale nikdo v nich není. Najednou uslyším křik. Byl plný bolesti. Rozběhnu se tím směrem odkud ten křik vyšel. Běžím do dalšího patra. Zase otevírám každý pokoj. Pak narážím na pokoj ve, kterém byla Becca. Otevřu dveře a tam leží v posteli moje družka a u postele stojí on. Ten zmetek Julian. Směje se. Jeho smích se mi protiví. „Pozdě!“ křikl na mě s úsměvem. Doběhl jsem k ní a ona nedýchala. Rychle vstanu a jdu k němu. Vezmu ho pod krk a přitlačím ke zdi.
„Co jsi jím udělal? Tak dělej! Mluv!“ štěknu na něj. On se, ale stále směje. Už to nemůžu vydržet a tak je můj stisk pevnější. „Mluv!“ stále se směje. Podívá se na ní. Čeká snad zázrak? Otočím se na ní a dívám se proč si jí tak prohlíží. Stále ho držím pod krkem. Vidím jak se jí nepatrně zvedá hrudník. Není mrtvá. Otočím hlavu zpět k němu. „Za tohle zaplatíš!“ řeknu mu teď už s úsměvem já. Rychle se přeměním a prokousnu mu hrdlo. Vůbec se nebránil. Jako kdyby to věděl a čekal jen na to.

***

Sen. Byl to jen sen. Rebecca se na mě starostlivě dívá. Políbí mě. „Byl to jen sen zlato. Jenom sen.“ Lehnu si na záda, ona se ke mně přisune a lehne si na mou hruď. Chce mě volnou rukou obejmout, ale já si její dlaň vezmu do té své a propletou si své prsty s těmi jejími.
„Já vím, ale byl jako živý.“
„Jsem u tebe a miluji tě. Nějaký sen nás přeci nerozhází.“ jen jsem kývl na souhlas a snažil se usnout. Becca už spala, ale já se najednou bál usnout. Jako kdyby se ten sen měl splnit. Po nějakém čase se, ale moje víčka rozhodla protestovat, zavřela se a já usnul bezesným spánkem.