𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

15.kapitola ✓

Došla jsem do kuchyně a chlupáč se vyvaloval u dveří které vedou do zahrady. Ulevilo se mi, že byl zrovna tady. Myslela jsem, že ho otec snad někde nechal. Když zjistil, že tu není sám zvedl svoji malou hlavičku a podíval se na mě. Po chvíli si, ale zase lehl na packy a věnoval se svému nic nedělání. Vytáhla jsem z kuchyňské linky skleničku, z lednice jsem si vzala whisky, kterou občas pil táta a nalila si ji. Potom jsem se začala prohrabovat mrazákem až jsem našla led. Dala jsem pár kostek do skleničky s whisky a v ruce jsem s ní zamíchala. Potom jsem ji celou vypila a dolila si další trochu. Spíš jak trocha to vypadalo jako kdyby jsem se snažila opít, protože ve skleničce byla asi půlka. A to jsem ještě nikdy neměla alkohol. Jsem jedna z těch co vůbec nepije, ale teď se to prostě hodilo a já nevěděla co jiného mám udělat když jsem byla tak naštvaná. Nemohu uvěřit tomu co jsem se to zase dozvěděla. My jsme teď jako druh a družka? To si ze mě snad někdo dělá srandu? Zeptala jsem se své vlčice.
„Milá Rebecco. To si z tebe nikdo srandu nedělá. Je to pravda. Včera jsme si Nathaniela označily."
Cože? Jak my?
„My. Tak jak říkám. Já a ty. Podvědomě ho miluješ, ale nikdy sis to nechtěla přiznat a tak jsi to potlačila a včera to bohužel tak nějak dopadlo jak mělo. No a trošku jsem tomu dopomohla i já když jsi se k ničemu neměla po tom co ti vyzpíval lásku přede všemi co tam zrovna byli."
Takhle to mělo skončit? Děláš si ze mě srandu, že ano?
„Nedělám si z tebe srandu. Miluješ ho. Přiznej si to konečně a teď spolu strávíte zbytek svého dlouhého života. Uvidíš, že se ti tenhle život bude líbit. A ještě po boku takového fešáka jako je Nathaniel. Co víc si přát?"
Potlačila jsem to, protože jsem nechtěla zničit naše přátelství a pak nebrala ohledy na to, že i on ke mě něco cítí. Brala jsem to jako kamarádské gesta. Netušila jsem, že mě též miluje. Došlo mi to včera jak zpíval tu písničku.
„Já vím. Teď to, ale bude snažší. Nemusíš už nic předstírat. Teda až na nějaké drobnosti."
Jaké drobnosti?
„Nikdy o nás nesmíš říct Lise! Není jednou z nás!"
To jako fakt?
„Ano. Bacha. Někdo nás pozoruje." Podívala jsem se ke dveřím a tam stál Nathaniel. Zajímalo by mě jak dlouho mě pozoroval. Usmála jsem se na něj a měla nutkání ho políbit, ale raději jsem se napila ze své skleničky. Podívala jsem se ještě na chlupáče a dopila zbytek obsahu ve skleničce. Nathaniel došel ke mě a sebral mi skleničku z ruky. Čichl si k ní a když zjistil co jsem to v ní měla se na mě zamračil. Vůbec netuším proč, ale asi mu to zřejmě vadilo když bych měla jet potom s jeho rodiči k nim domů. A nebo mu prostě vadilo, že jsem pila alkohol a on jako jeden z mála věděl, že ho nepiji.

Nathaniel

Chvíli jsem jí pozoroval jak zamyšlená stojí opřená o linku a v ruce drží skleničku. Najednou se na mě podívala a usmála. Napila se ze skleničky, ale nevypila to. Pak se podívala na malého vlčka a pak do sebe kopla zbytek obsahu co měla ve skleničce. Došel jsem k ní a z ruky jí tu skleničku sebral. Čichl jsem si k ní a cítil alkohol. Hned jsem se na ni zamračil. Nemůže přeci pít když se teď domluvila s mamkou, že se pojede podívat k nám a taky ona nikdy alkohol nepila. Sice nechápu proč na to tak spěchá, ale já bych na jejím místě asi udělal to samé, abych to nemusel odkládat. Nejlepší je mít vše za sebou hned. I když jsem o tom našem označení chtěl pomlčet. Věděl jsem co to znamená když se dva vlkodlaci označí. Jen rodiče nevěděli, že já to vím. Teď se nám celý život kvůli tomuhle změní. Včera jsem se neovládl a převzal nade mnou kontrolu můj vlk. On si ji označil a né já. I když jsem to byl i já. Ona byla taky včera jiná než ji znám. Nebývá tak do všeho hrrrr. A na sto procent vím, že by se s nikým jen tak nevyspala. Sice ji miluji, ale tohle je i na mě moc rychlé. Vůbec jsem to včera nečekal. Myslím si, že i nad ní měla její vlčice větší kontrolu jak ona sama. Teď už nemá cenu tohle řešit když už se to stalo. Teď, ale každý ze smečky bude vědět, že patříme k sobě a otec ten to zase vykecá kde to jen půjde. Rebecca je pro mě dobrá partie. Její otec má druhé nejvyšší postavení a je z naší smečky. Prostě to má aspoň nějakou výhodu. Stále jsme ani jeden nepromluvili. Teď ani nevím co bych ji měl na vše říct. Jsem, ale rád, že zůstane ve smečce. Myslel jsem, že ji otec vyděsí a ona odejde, ale to se nestalo. Ustála vše co jí řekl. Nevím, ale co s ní chce probírat moje matka. Ženy asi nikdy nepochopím. Jsou pravým opakem nás mužů. Jsou tak křehké, ale dokážou být také silné. Nedokážu si představit co se jí honí hlavou.

Dívám se na ní. Zamyšleně kouká na prázdnou skleničku na lince. Doufám, že nepřemýšlí nad tím, že by si dala další. Podle toho jaké mám informace co mě a Lise řekla ona nikdy alkoholu moc neholdovala. Vzal jsem skleničku a dal jí do myčky. Vytáhl jsem prázdnou sklenku ze skříňky a z lednice vyndal džus. Nalil jsem ho do ní a podával ji sklenku, ale ona jako by vůbec nevnímala. Chytl jsem ji za rameno a ona sebou cukla. Asi jsem ji vytrhl z myšlenek. S plamínky v očích se na mě podívala. Dal jsem ji do ruky tu sklenku a doufal, že to vypije. Vypila. Takhle to bude lepší.

Rebecca

Stála jsem jak přimrzlá a přemýšlela jak dopadne návštěva u Wickových. Nikdy jsem tam přeci nebyla. Vůbec jsem nevnímala, že tu se mnou někdo je i když jsem věděla, že je tu on. Nathaniel. Ten, kterého jsem si včera přivlastnila a on udělal to samé se mnou. Nemohla jsem tomu stále uvěřit. Ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla stejně jsem na nic nepřišla. Z mého přemýšlení mě vyrušila něčí ruka na mém rameni. Cukla jsem sebou. V očích jsem měla zlobu. Určitě v nich plápolaly ohnivé plamínky. Podal mi sklenku. Vypila jsem její obsah a zjistila, že to byl džus. Já na něj měla i docela už chuť a po tom alkoholu se mi to náramně hodilo. Celá jsem se začala třást. Vůbec nevím proč. Najednou mě vše začalo bolet. Začala jsem se prohýbat v zádech a slyšela jak mi začali praskat a prodlužovat kosti. Vůbec jsem to nechápala. Podívala jsem se na Nathaniela a ten zase na mě. Lili co to je?
„Měníš se na vlka, ale na špatném místě. V kuchyni můžeš vše zničit. A je tu málo prostoru."
Jak to zastavím?
„Je to první proměna. Nikdo neví kdy přijde. Je nekontrolovatelná. Ani já s tím nic neudělám. Budeš si tím muset projit." řekla mi moje vlčice.

Paráda takže já se pěkně tady v kuchyni začnu měnit a nikdo mi s tím nepomůže? Přála bych si, aby to tak nebolelo a hlavně, aby to přestalo.
„Tati!!" slyšela jsem jak křičel. Během chvíle tu byli všichni. Dívali se na mě. Podívala jsem se se slzami v očích na mamku. Nemohla se dívat jak se trápím a neposlušná slza se jí skutálela po tváři. „Udělejte něco prosím." řekl a podíval se na svého otce.
„Musíme ji rychle dostat z domu nebo tu vše zničí. Nathanieli zavolej pár vlkodlaků, aby sem dorazili, ale musí tu být dřív než se úplně přemění." pak se podíval na mě a vzal do náruče. Svíjela jsem se jeho otci v náručí bolestí. Nesl mě ven z domu. Mlhavě jsem viděla kde jsem se ocitla. Byla to zahrada. Byla zase v původním stavu jako před oslavou. Kdy to jako stihli? Tak jsem se trochu rozptýlila myšlenkami na něco úplně teď pro mě nesmyslného. Aspoň na malinký okamžik jsem nemyslela na to, že se moje tělo mění a láme mi to všechny moje kosti v těle. „Neboj. To bude dobrý. Zvládneme to. Jen doufám, že dorazí všichni včas." řekl a mile se na mě usmál Nathanielův otec. Chvíli bylo slyšet jen praskání a prodlužování mých kostí. Samozřejmě už jsem seděla na zemi. „Nathanieli tak kde jsou? Za chvíli bude hotovo a oni nikde!" štěkl po něm a věděl, že on za to, ale nemůže. „Chybí už jen málo do proměny a nevíme jak se ve svém vlčím těle zachová. Johne, Sáro, Alice a Nathane pokud nedorazí do proměny budeme to muset zvládnout sami, ale ať si mě pak nepřejou." řekl svým autoritativním hlasem a jeho syn jen sklopil hlavu.

Bylo to tu. Proměna byla skoro dokončená. Teď jsem neseděla na zemi, ale by na všech čtyřech. Ruky a nohy se mi měnily na tlapy a místo nehtů jsem měla velké drápy. Narostla mi srst a ocas. Místo normálních zubů jsem měla špičáky. Bolest ustala. Stála jsem stále na čtyřech. Olízla jsem si jazykem zuby. Byli ostré. Pořezala jsem si jazyk a ukápla mi kapka krve a ta železitá chuť v puse se mi nelíbila. Všichni stáli kolem mě v kruhu. Viděla jsem jak ještě někdo vychází ze dveří. Bylo jich asi pět. Velkýma modrýma očima jsem hledala Nathaniela. Byl vedle mě. Díval se na mě s údivem. Jako kdyby nikdy neviděl vlka. Vůbec mi to nedávalo smysl proč se všichni takhle na mě dívají. Copak nikdy neviděl vlka? Zeptala jsem se sama sebe. Byla jsem větší než oni v lidské podobě. Vlastně jsem byla větší i než já sama. Mohla jsem měřit asi dva a půl metru na výšku a na délku jsem měla skoro tři metry. Divila jsem se jak můžu být tak velká. Najednou někdo prolomil to hrobové ticho a já si lehla. Z toho všeho jsem byla unavená.
„Páni. Ty jsi nádherná." slyšela jsem jak říká vedle mě Nathaniel.
„To jsi ještě neviděl vlka?" poslala jsem zprávu jen jemu.
„Viděl, ale nikdo z nás není tak velký jako ty. A vlastně ani takhle krásně sněhobílý." Podívala jsem se na jeho otce a ten asi nečekal tuhle moji reakci. Jen jsem tam spokojeně ležela a koukala se na ně.

Nějaké nápady jak by mohl příběh dále pokračovat? Pište do zpráv. Doufám, že se příběh líbí.
Pokud ano dejte vote a comment potěší.
Děkuji.
Vždy vaše
Misenka_H