𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

70.kapitola ✓

Babička se na mě dívala jako kdyby nevěděla jak mi to už vysvětlit. „Rebecco nedělám si z tebe srandu. Jsi můj nástupce a když né ty tak tvá dcera bude muset tuhle tíhu nést. Vím, že se rozhodneš správně a usedneš na trůn místo mě, ale za dva dny vás čeká válka a jsem si jistá, že si srdce čarodějů a čarodějek získáš. Jsi z mojí krve zlatíčko. Války se nezúčastním. Jako královna bych měla, ale potřebovala bych, aby jsi trůn převzala už teď. Odpověď budu potřebovat do zítra." Chvíli jsem přemýšlela co bych na to měla říct. Nechtěla jsem, aby moje dcera musela nést tohle břímě. Musela jsem se rozhodnout co nejdřív. Byla jsem už rozhodnuta.
„Babi udělám to. Usednu na trůn místo tebe. Jen my řekni kdy chceš udělat korunovaci a já se tam ukážu."
„Dobře. Svolám radu a korunovaci uspořádáme ještě dnes. Sice nebude rada moc spokojená s tím kdo usedne na trůn, ale je to moje rozhodnutí. Tak trochu jsem doufala, že to přijmeš a tak jsem ti nachystala šaty a boty. Tady je máš." řekla a podala mi krabici. Otevřela jsem jí a v ní byli šaty s botami. Byli nádherné. Babička má vkus a to se musí nechat.
„Děkuji ti babičko. Jsou fakt nádherné."
„Teď už jdi domů holčičko a jdi se připravit. Musíš se nachystat."
„Dobře babičko tak já tedy jdu. Ahoj." řekla jsem, vzala jsem si krabici a odešla ze salónu. Šla jsem rovnou ke kadeřnici si nechat udělat vlasy a make-up. Trvalo jím to asi hodinu, ale vypadala jsem nádherně. Zaplatila jsem a odešla do auta. Krabici jsem dala na zadní sedadlo auta a odjela. Za půl hodiny jsem byla doma. Vešla jsem do domu a všichni se na mě dívali. Šla jsem rovnou do kuchyně. Musela jsem si dát panáka. V kuchyni byli snad všichni co znám. Seděla tu Nathanielova matka i otec, Nathaniel, Ella s Ernestem a Jonathanem. Byla tu i Jane. Všichni se na mě dívali.
„Rebecco kde jsi byla?" zeptal se mě Nathaniel. Přemýšlela jsem co bych mu jako měla říct, ale nemělo cenu chodit kolem horké kaše a babička neřekla, že bych tohle nikomu neměla říkat.
„Tak já vám to tedy řeknu."
„To by jsi byla hodná." odpověděl mi.
„Kdyby jsi mi neskákal do řeči už by jsi to věděl." řekla jsem a dělala uraženou, ale pokračovala jsem dál. „Byla jsem za mojí praprababičkou. Bohužel mi řekla něco co mě moc nepotěšilo. Jako kdyby nestačilo, že jsem se dozvěděla, že jsem vlkodlak, čarodějka a nakonec hybrid. Teď jsem zjistila, že jsem dědic trůnu čarodějů. Mám být jejích královna."
„Rebecco děláš si srandu, že ano?" zeptal se mě Nathanielův otec Stuart.
„Pane Wicku to si teda nedělám. Dnes je korunovace. Babička říkala, že se mám jít připravit a ona mi dá vědět kde a v kolik hodin to bude."
„Tak tohle jsem tedy nečekal lásko. Vše bude dobré, uvidíš."
„Jelikož jsme ve válce tak nevím jestli zrovna korunovace je dobrý nápad, ale co nadělám. Buď já a nebo naše dcera Elisabeth."
„Cože? Jakto, že naše dcera? To jako myslíš, že naše dcera je čarodějka?"
„Ano Nathanieli. Bohužel. Babička říkala, že tohle se ještě nestalo, aby byli v jednom století dvě bílé vlkodlačice, ale my jsme výjimka. Nikdo, ale neví jestli zdědí i vlkodlačí geny nebo jenom ty po babičce."
„Tak to bude ještě zajímavé. Tahle smečka začíná být dost divoká. Ty jsi fakt výjimečná Rebecco." Dál už jsme, ale v rozhovoru nepokračovali. Nalila jsem si vodku do skleničky, přiložila ke rtům a skleničku naklonila. Její obsah zmizel v mé puse a já polkla. Poté jsem odešla. Musela jsem se připravit a počkat až se mi ozve babička.

Zrovna když jsem se oblékala jsem uslyšela telefon. Rychle jsem šla pro něj. Naštěstí jsem hybrid tak jsem rychlejší. Zvedla jsem telefon a uslyšela babiččin hlas. Po chvíli jsem zavěsila. Rychle se obléct a vyrazit. Jen jsem se zapomněla zeptat jestli mohu někoho vzít s sebou. Obula jsem si boty a šla rovnou do pracovny. Tam jsem si dala krev na posilnění a šla pomalu přes halu ke dveřím. Otevřela jsem dveře od domu a před domem stál Nathaniel ve smokingu. „Ty někam jedeš?" zeptala jsem se ho. Věděla jsem, že jsem se ptala zbytečně. Nenechá mě tam jet samotnou.
„S tebou. U tohohle bych chtěl být. Jsi moje žena."
„Vím, že by jsi u toho chtěl být, ale nejsi čaroděj. Co by jsi tam dělal?"
„Pokud nebudu smět jít s tebou na korunovaci, alespoň tě na ní odvezu. I šofér může být elegantně oblečen. Nemyslíš?"
„Zeptám se babičky jestli tam budeš moct, ale nic ti neslibuji. Myslím, že i šofér může být elegantně oblečen podle toho koho veze." Odpověděla jsem mu, políbila ho a nasedla do auta. Ještě jsem mu řekla kam má jet a vyjeli jsme.

Stáli jsme před sálem kde měla proběhnout korunovace. Byla zde i babička a něco řešila s radou. Rada se na mě a Nathaniela nedívali moc mile. Babička jím, ale něco řekla a hned se usmívali. Tohle jsem fakt nechápala. Jakou tu měla babička velkou moc. Rada nebyla vůbec starší jak moje babička. Ba naopak. Byli o dost mladší. Není divu, že jí musí poslechnout na slovo. Ona by si jistě nenechala od nikoho rozkazovat. Babička přišla ke mně a Nathanielovi. „Ráda tě poznávám Nathanieli."
„I já vás paní Pettignová. Konečně poznávám ženu po, které moje žena dostala dar magie."
„Babičko na to bude ještě čas po korunovaci. Mohl by jít Nathaniel taky nebo je to jen pro čaroděje?"
„Je to tvůj manžel a u tohohle by teoreticky být měl." na chvíli se odmlčela. „Může jít s námi. To se radě moc nelíbí, ale je to tvůj druh a manžel takže to musejí překousnout. Je tu i dost čarodějů, kterým se můj výběr dědice nelíbí. Až tě poznají budou mluvit jinak. Teď pojďte. Korunovace už začíná." Ze sálu najednou byl slyšet zpěv a bubnování. Celé jsem to nechápala. Babička šla přede mnou a posadila se na trůn. Já si stoupla vedle ní po pravé straně a Nathaniel po levé. Čekali jsme než zpěv ustal. Vlastně jsem ani nevěděla o čem to zpívají. Jistě mi to babička potom vysvětlí.