𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

30.kapitola ✓

Po chvíli jsem přestala hledat něco o čarodějkách. Měla bych si přečíst deník. Pomyslela jsem si. Vypnula jsem notebook a odešla z pracovny. Zamířila jsem si to rovnou ke schodům. Když už jsem byla v ložnici vzala jsem si kabelku a z nočního stolku mobil. Došla jsem dolů do obýváku a posadila se. Po chvíli přišla Ell. Pozdravily jsme se a ona si sedla ke mě. Vzala jsem mobil do ruky a v kontaktech hledala známé číslo. Byla to Lisa. Klikla jsem na malý sluchátko a volala. Chvíli to zvonilo a pak to Lisa vzala. „Haló?"
„Ty ještě spíš?"
„Tak trochu."
„Tak vstávej za patnáct minut jsme u tebe. Nesmíme ztrácet čas."
„Dobře. Už vstávám." S tím zavěsila. Koukala jsem na Ell a ta už stála na nohách. Nechápala jsem tu její energii. Vstala jsem a šla směr ven z domu. Tam už čekal Seth. Aha. Takže to tu je zase. Vlčice se mi dlouho neozvala. Nechápu to. Nastoupila jsem do auta a posadila se vedle Setha. „Kam to dnes bude dámy?" zeptal se.
„Sethe tak napřed zajedeme pro nějaké koblihy. Máme je po cestě a pak vyzvedneme Lisu u ní doma." Nečekala jsem ani na odpověď. Moc toho nenamluvil. Jako kdyby to bylo zakázané. Mluvil jen když musel. Kývnul a za chviličku se auto rozjelo.

Lisa si nasedla do auta. Byla ještě rozespalá. Ell jí podala kávu a koblihy. Vzala si kávu s koblihami a poděkovala. Koblihy milovala, co si pamatuji. Já neodolala a též si nějaké koupila. „Tak a teď do obchoďáku Sethe." Na nic nečekal a rozjel se.

Procházeli jsme obchody a dívali se co by se nám mohlo hodit. S nářadím na malování nám pomohl Seth a barvy jsme vzali modrou, fialovou, zelenou a růžovou. Kamarádky se divily proč tolik barev, ale já jim nic neřekla. Zastavili jsme se v obchodě s dětskými potřebami. Dívala jsem se po postýlkách. Když jsem se podívala na holky byli zabrané do nějakého oblečení na miminka. Odběhla jsem rychle za prodavačkou.
„Dobrý den. Rozvážíte zboží když je větší odběr?"
„Ano."
„Tak pojďte se mnou. Ukážu vám co bych chtěla nechat dovést." Žena se za mnou vydala. Ukázala jsem jí na pár postýlek, které bych chtěla dovést a řešili jsme ještě i kočárek. Ten jak jsem zjistila bych si buď musela nechat udělat na zakázku a nebo koupit dva. Proto jsem se rozhodla koupit dva, ale i ten na zakázku. Bude se hodit. Kamarádky se rozhodli taky pár věciček nakoupit. To budou zásoby, ale podle toho kolik těch dětí bude si myslím, že jich bude asi málo. Nějak se nám to běhání po obchodech protáhlo až do oběda a, protože já už měla zase hlad museli jsme si zajít do restaurace.

Seth nám donesl všechny věci potřebné na malování do dětského pokoje. Chtěl pomoct i s malováním, ale my ho odmítli. Zbytek věcí odnesl do ložnice. Chudák. Ještě mi dělá sluhu. Měl by mu dát Nathan jinou práci. S holkama jsme byli v kuchyni a já zase jedla.

Vypravěč

V pokoji bylo vše nachystané. Otevřely první barvu a trochu ji naředily. Každá si vzala jeden váleček a nasadila na něj tyč. Malování je bavilo. Jeden pokoj měly hotový. Byl v klučičích barvách. Když se holky rozhlédly po pokoji nikde nebyl žádný náznak těch dvou holčičích barev. Šly do druhého pokoje hned vedle. A začaly znovu.

Už byl večer a ony měly vše hotové. Její kamarádky nevěděly proč malovali dva pokoje. Lisa to nevydržela a musela se zeptat. „Hele Becco. Proč jsme malovali dva pokoje?" Becca chvíli přemýšlela co má vlastně říct. Nechtěla nikomu říkat, že těch dětí bude víc jak jedno. Musela trochu zalhat.
„Víte holky. Co kdyby to byl kluk nebo holka? Takhle mám aspoň nachystané dva pokoje a až se to narodí budeme vědět jestli je to holka nebo kluk. Podle toho se vybere taky pokoj." Obě dívky na ní přímo zíraly.
„Máš to dobře vymyšlené, ale vážně jich nebude víc? Na to, že jsi ve čtvrtém měsíci máš docela už bříško a strašně jíš. Tímhle tempem se, ale nevlezeš do svých šatů." Řekla pobaveně Ell. Blondýnka se zamračila na hnědovlásku. Tohle raději nekomentovala. Blondýnka pobídla své kamarádky, aby jí následovaly. Když opustily pokoj blondýnka zamkla a klíč si schovala do kapsy. Takhle to udělala i s druhým pokojem. Nechtěla tam mít nezvané hosty. Jen bude muset někoho poprosit, aby odnesl ty barvy a zbytek věcí co tam zůstaly po malování. Becca měla namířeno rovnou do jídelny kde už byl stůl nachystaný. Nathaniel jako vždy byl v domě svých rodičů a tak měly celý stůl samy pro sebe. Blondýnka si sedla do čela stolu, její hnědovláska po její levé straně a černovláska po pravé. Chvíli si povídaly a pak přišla Jane. Podívala se na blondýnku, která jen kývla a za chvíli měly na stole své talíře s jídlem. Měly výborné kuře na víně s bramborem. Potom následoval dezert. Toho si dala blondýnka hned dvakrát jelikož to bylo její oblíbené tiramisu. Proto ho taky měla skoro pořád. Její den by se neobešel bez tohohle tak božského dezertu.

---

Sedí v pracovně a stále pročítá lejstra. Musí zařídit spoustu věcí. V poslední době nemá ani čas na svoji snoubenku. Nejraději by se na vše vykašlal, ale nejde to. Slíbil to svému otci. Věděl co ho čeká když se stane vůdcem. Za pár dnů do toho ještě bude úplněk a všichni by měli jít společně si zalovit. Tohle si určil sám. Chtěl, aby se smečka zúčastnila aspoň občas něčeho společně. Proto vybral lov v jejich zvířecí podobě. Ačkoliv věděl, že svojí partnerku z toho vynechá. Nechce, aby se jí něco stalo. V tom někdo zaklepe na dveře. „Dále." Po chvíli se otevřou dveře. Stojí v nich Seth. Přišel oznámit co dnes alfova družka dělala. Přistoupil blíž a začal s vyprávěním. Když skončil alfa mu poděkoval a dal mu pro dnešek volno. Věděl, že jeho družka je doma se svými přítelkyněmi a tak se nebude nikde courat venku.

Podíval se na hodiny a ty odbíjely už půlnoc. Věděl, že musí už jít domů. Nemůže pracovat celou noc. Proto se rozhodl toho už nechat a jít se vyspat.

Došel do ložnice a blondýnka už spala. V ruce držela nějakou knihu a tak jí vzal a odložil na noční stolek. Ani si jí neprohlédl. Převlékl se do pyžama a opatrně si lehnul do postele vedle ní. Objal jí a ona se lehce zavrtěla, ale klidně spala dál. Nechtěl jí vzbudit. Zavřel oči a nechal se unášet do říše snů.

***

Seděl venku na lavičce a kolem něj pobíhali čtyři děti stejného věku. Dvě blonďaté dívky a dva hnědovlasý chlapci. Mohlo jim být zhruba dva roky. Kráčela k nim žena s tácem v rukou plný skleniček. Postavila je na stůl a posadila se na lavičku vedle něj. Byla to krásná blondýnka. Byla to jeho snoubenka. „Drahý dáš si džus?" Zeptala se ho podávajíc mu jednu skleničku.
„Dám." Odpověděl a skleničku si od blondýnky vzal. Ona si vzala jednu pro sebe a napila se. V tom k nim přiběhla jedna z holčiček.
„Maminko mám žízeň." Blondýnka jí podala skleničku.
„Opatrně drahoušku." holčička ta jen přikývla a napila se. Po chvíli přiběhla i druhá s chlapci těsně za ní. Též měli žízeň. Proto každému blondýnka podala jednu skleničku a oni pili. Když měli dost vrátili své matce poloprázdné skleničky a ona je odložila zpět na tác. On se na ně podíval. Někoho mu ty děti připomínali. Dívky byli podobné blondýnce, které říkali mami a chlapci? Ti byli podobné jemu. S úžasem se na ně díval. Jeden z chlapců přišel k němu a řekl.
„Tati půjdeš si s námi hrát?" On jen kývl. Postavil se a šel si s dětmi hrát. Blondýnka byla šťastná. Usmívala se na ně. Uvědomil si, že je šťastný. Má krásnou ženu, kterou by mu mohl kdokoliv závidět a čtyři nádherné děti. Víc už si ani přát nemohl.

***

Probudil se. Na budíku bylo šest ráno. Dívku již objímal ještě spala. Měl úsměv na tváři. Ta představa, že spolu mají tolik dětí ho činila šťastným. Ale přeci to byl jen sen. Vždy chtěl mít velkou rodinu a spoustu dětí. Se vzpomínkou na sen zase usnul.