𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

14.kapitola ✓

Nechápala jsem proč nebyl v tuhle hodinu ve škole. Nechtěla jsem se tím nadále zatěžovat. I když tohle jsem si myslela když otevřel bez vyzvání dveře.
„Jsem tu skrz tebe."
„Mě? To jsem tak moc důležitá?"
„Dnes ano. Už na nás dole všichni čekají."
„Kdo všichni?" zeptala jsem se jelikož my nedávalo smysl kdo by na nás mohl dole čekat.
„Tak tvoji a moji rodiče."
„Tvoji rodiče? Aha.Takže vy jste ta důležitá návštěva?"
„Já ne, ale moji rodiče ano a já chtěl být u toho. Proto jsem tu dnes taky."
„Aha. Tak pojď." řekla jsem a vstala z postele. Slovo aha by mohlo být mým dnešním slovem. Pomyslela jsem si a šla jsem rovnou pryč z pokoje. Sešla jsem schody a nechala Nathaniela jít až za mnou. Neměla jsem náladu se na něj teď dívat když jeho rodiče jsou ta důležitá návštěva. Proč zrovna oni? Co mi ještě moji rodiče tají? Přišla jsem do obýváku kde už seděli jak moji tak i jeho rodiče. „Dobrý den." pozdravila jsem ze slušnosti. Oni jen kývli a pan Wick mi pokynul rukou, abych se posadila na pohovku. Vedle mě si sedl Nathan a já nevěděla co od této schůze očekávat. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti a teď jsem byla donucena být jeho středem. „Může mi tu prosím někdo říct co se tu děje? Protože ať nad tím přemýšlím jak chci tak nevím proč nejsem ve škole, co tu vlastně děláte a co mi vlastně chcete." Než něco pan Wick stačil říct pokračovala jsem dál. „Pokud mi chcete říct něco o tom, že jsem vlkodlak. Tak se nemusíte obtěžovat. Už to vím. Včera jsem se to dozvěděla." Na chvíli jsem se odmlčela. „Pokud by jste chtěli vědět jak? Tak mi to řekla moje vlčice." dořekla jsem a dívala jsem se na jejich zaražené pohledy. Po mém proslovu bylo chvíli ticho. Vůbec nevím co to do mě vjelo. Taková jsem nikdy nebyla.
„Takže. Když už o tom tedy víš tak musíme vyřešit ještě něco jiného." řekl otec.
„Musíme vyřešit ještě pár důležitých věcí." řekl důležitě pan Wick. „Musíme si promluvit o smečce. O moji smečce. Jak víš tak Nathaniel je můj syn a tudíž je to můj nástupce. Až přijde čas bude on Alfou smečky. Tvůj otec ti taky včera dal prsten, který nosí každý člen naší smečky. Bohužel se tě zapomněl zeptat jestli v naší smečce chceš být. Proto se tě musím zeptat já. Chceš být v mojí smečce?" Chvíli jsem váhala co bych mu měla říct a tak jsem se podívala na rodiče. Otec s matkou přikyvovali a já se podívala na Nathaniela. Vůbec jsem nevěděla co si myslí. Najednou jsem slyšela v hlavě hlas. Nebyl to, ale hlas mé vlčice.
„Becco prosím rozmysly se podle toho jak to cítíš. Není to jediná věc, kterou budeme muset ještě vyřešit pokud řekneš ne." To byl hlas Nathaniela.
„A co se stane kdybych nechtěla být ve vaší smečce?"
„No. Jelikož jste se včera s Nathanem označili tak popravdě nevím jak bychom tohle vyřešili. Teď jste druh a družka a ty budeš muset stát po jeho boku až bude on sám Alfou." řekl a já na něj zůstala koukat s otevřenou pusou. Stát po jeho boku až on bude alfa? Do čeho jsem se to zase dostala. Jak jsem si myslela, že mě Liliana dostane do nějakého průseru tak to se právě teď dělo.
„Promiň. Já jim nic neřekl, ale tak nějak to otec vycítil a já lhát nemohl." Tak tohle mi ještě scházelo.
„Jak jako druh a družka? Co to říkáte?" zeptala jsem se a nevěděla jak na tohle vše mám vůbec reagovat. Od včerejška jsem nějaká jiná. Nevím jestli to bude tím, že už mohu vědět o svém druhém já a nebo to se mnou dělá ona. Já přeci nejsem taková husa a drzá ještě k tomu.
„Abych to upřesnil. Včera jsme s naším synem dorazili domů a já z něj cítil tvůj pach už v autě. A cítil i to, že on se trochu změnil. Jeho chování se změnilo. Když se dozvěděl, že sem dnes máme namířeno ti vše říct a vysvětlit, trval na tom, že u toho musí být. Nevěděli jsme proč, ale vypadalo to úplně stejně jako kdysi moje chování jak šlo tady o moji ženu Alice. Jako kdyby tě chtěl chránit a to i před námi. Takhle jsem poznal, že jste se označili. Jen by mě zajímalo proč? Proč jste se označili?" dořekl svůj proslov a já už vůbec neměla ponětí co mu na to říct. Asi pud sebezáchovy a nic neříkat. Zapírat, ale asi nebude mít cenu.
„Už ji chuděru nechej. Dívej se na ni. Od včerejška ví o sobě to tajemství a asi ani s Nathanielem nevěděli co to dělají. Vždyť ani on neví o označení, ale když jsi jim to teď tak dobře vylíčil tak už jsou aspoň v obraze." řekla paní Wicková. Podívala se na mě a Nathaniela. Usmála se a pokračovala ve svém proslovu. „Teď je víc než jasné, že tady Rebecca bude v naší smečce už jen proto, že je tu náš syn a svůj osud spojili označením. Becco ráda bych, aby jsi se u nás ukázala a já si s tebou mohla promluvit o samotě. Ukázat ti náš dům a taky tě lépe poznala. Vím, že se s mým, teda naším synem znáte dlouho a spíš jste trávili čas tady u vás nebo venku, ale jednou to bude i tvůj dům a už jen proto by jsi měla vědět jak to u nás vypadá a jaké jsou u nás pravidla." Cože? Oni mají pravidla? Tak tohle jsem tedy nečekala.
„Dobře. Může to být ještě dnes? Dejme tomu, hned po téhle schůzi? Mám totiž v plánu ještě si pak promluvit s vaším synem teda pokud mi to dovolíte. A ještě něco. Ve smečce pro zatím zůstanu. Musím pro to něco udělat?"
„Dobře. Tak my si tu ještě promluvíme s tvými rodiči a můžeš jet rovnou s námi. A odpověď na tvoji otázku jestli pro to musíš udělat zní, ne. Jsi dcerou mé Bety a jako taková máš své místo ve smečce jisté jako každé dítě člena mě smečky, ale i tak se jich v den jejích dvacátých narozenin musím zeptat. Když to nejde v ten den tak hned ten další po narozeninách." řekl Nathanův otec a já se zvedla a šla do kuchyně. Musela jsem se jít napít. Jenže něčeho v čem je alkohol. Taky mě velice zajímalo kde je můj malej chlupáč Ron.