𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

44.kapitola ✓

Marcus

Probudil jsem se a šel do žaláře kde byl ubytovaný náš host vlkodlak, který přežil. Musím ho vyslechnout. Potřebuji vědět kdo je za útokem na náš klan. Neřekl jsem nikomu nic, aby u toho nikdo nebyl. Došel jsem k celám a šel až k té poslední úplně na konci chodby. Muž spal a já ho chvíli pozoroval. Čekat jsem dlouho nemusel, protože se vzbudil po pěti minutách a rozespale na mě mžoural očima. „Co tu chceš upíre?"
„Co myslíš, že bych jako mohl chtít?"
„Nevím a vlastně je mi to úplně jedno. Stejně to nic neřeknu. Nezklamu svého Alfu a jeho smečku. Raději umřu než, abych ti něco řekl." jen to dořekl a já slyšel kroky. Otočil jsem se k místu kde jsem je slyšel, ale nikdo tam nebyl. Věděl jsem, že tam určitě je ona. Cítím jí. Její vůni bych poznal úplně všude. Jen mi nejde do hlavy co tu zrovna ona dělá.
„Rebecco vylez¡" Nic se nedělo. „Tak slyšíš? Vím, že tam jsi. Cítím tvou vůni."
„Fajn jak chceš." řekla a šla směrem ke mě. Celou dobu co šla jsem se na ní musel dívat. Vlkodlak se též přes mříže snažil podívat na koho tak zírám. „Dozvěděl jsi se něco?" Podívala se směrem na muže, který na ni s údivem koukal. „Jak dlouho tu už vlastně jsi?" řekla a drbla do mě loktem.
„No to je po ránu teda otázek. A co ty tu vlastně děláš?"
„Až mi odpovíš ty tak ti odpovím i já."
„Fajn. Tak co jsem se dozvěděl? Zatím nic. Nechce totiž mluvit a jak dlouho tu jsem? Pár minut. Zrovna jsem se ho ptal kdo stojí za tím útokem když jsem tě uslyšel. Chtěla jsi poslouchat?"
„Chtěla jsem vědět to samé co ty."
„Vy jste teda dvojka vám řeknu. Nečekal bych, že když jí konečně najdeme, že bude bojovat proti vlastní rase."
„Co jsi to řekl?!?" Štěkla na něj.
„Nic. Jen to co by jsi měla vědět."
„Co bych to měla jako vědět? A už dávno nejste moje rasa. Nejsem žádný vlkodlak. Pro tvojí informaci jsem hybrid." Když to dořekla tak vlkodlak ještě více zíral. Už konečně pochopil proč bojovala po boku hybridů a upírů.
„Ty jsi hybrid? Tak to je mazec. My tě tu tak dlouho hledáme a ty se tu zatím kamarádíčkuješ s upírama a hybridama, kteří jsou stvoření jen proto, aby jeden upír mohl získat nadvládu nad všemi." Becca na něj koukala s otevřenou pusou.
„Ano jsem hybrid. Kolikrát ti to mám jako sakra říct? A proč by jste mě měli hledat? Nikoho nemám tak mě nechte být." S těmito slovy odešla.

Po hodině výslechu jsem byl z toho vlkodlaka unavený a stejně jsem se nic nedozvěděl. Jen to co řekl jí. Jinak nepromluvil. Kousnul jsem ho a pak mu zlomil vlas. Nemusel jsem alespoň nahánět další vlkodlaky, abych z nich udělal hybridy. Pozabíjeli mi dost mých věrných a i oni jejích. Jediný kdo přežil byl on. Do rána byl uzdravený. Odešel jsem z jeho cely a zamknul. Musel jsem jít poslat mého věrného upíra pro nějakého člověka. Bude potřebovat krev až se vzbudí.

Vypravěč

Chodil po zahradě a čekal na nějaké zprávy z výpravy za hledáním alfovi manželky. Už dávno měli být v tom hradě kde přebývalo hodně hybridů a mělo to být místo kde přebýval ten upír co jí unesl. Stále nedostali žádné zprávy. Alfa téhle smečky byl dost nervózní, že se ani jeden z jeho smečky neozval. Skupina byla sestavena z vlkodlaků více smeček.

Seděl před alfovým domem na lavičce už hodinu když v tom uviděl jednoho vlkodlaka, který běžel k domu. Před domem se proměnil a byl celý udýchaný. Rychlé se zvedl z lavičky a šel do alfova domu za ním. Zaklepal na dveře a vešli dovnitř. Vlkodlak se uklonil a hnědovlásek se posadil na židli před pracovním stolem. „Tak povídej Antonio." Vlkodlak se posadil na druhou židli a podíval se na Setha. „To je dobré. On to musí slyšet také.
„Pane omlouvám se, ale nikdo ze skupiny nepřežil jen já. Hrad jsme našli, ale bohužel jich tam bylo moc. Nejenže tam byli upíři, ale i hybridi. Spousta hybridů. Byla tam jedna hybridka a ta sama pozabíjela spousty bojovníků."
„Jak vypadala?" zeptal se jí hnědovlasý muž.
„Byla to ta, kterou hledáme. Blond vlasy, modré oči."
„To byla Rebecca. Můj alfa bude rád za tuhle informaci."
„Bohužel z ní ten upír udělal už hybrida. Bojovala proti vlastní rase. Já sám jsem měl štěstí, že jsem se zachránil. Když jsem si všiml, že je blondýnka moc silná a zabíjí jako kdyby to dělala celý život tak jsem raději utekl. Vím, že to bylo zbabělé, ale chtěl jsem nejen zachránit svůj život, ale také podat správu o tom co se tam stalo."
„A dál?" zeptal se ho jeho alfa.
„Pane jelikož jsem nějakou dobu čekal jestli někdo neunikl jsem uviděl černý dým ze zadní části zahrady. Věděl jsem, že nikdo nepřežil a tak jsem se přeměnil a rychle běžel sem. Hybridka je, ale živá a zdravá. Obávám se ale, že si nepamatuje nic ze svojí minulosti."
„Dobře. Můžeš odejít." řekl mu jeho alfa a odešel. Hnědovlasý muž se rozloučil a odešel také.

Vešel do svého pokoje a zabalil si svoje. Byl rozhodnutý, že se vrátí domů ke své smečce, sestrám a alfovi. Musel mu podat zprávu o tom co se tu stalo. Když měl zabaleno vyšel z pokoje a šel se rozloučit s tamním alfou. Alfa mu popřál hodně štěstí a jeho řidič ho odvezl na letiště. Kde už čekalo soukromé letadlo na hnědovlasého muže. Muž nastoupil do letadla a po chvíli vzlétlo.

---

Letadlo přistálo za městem kde žil a už na něj čekalo auto s řidičem. Vystoupil z letadla a nasedl do auta. Kufr dal na sedadlo vedle sebe a auto se rozjelo. Moc dlouho nejeli, protože alfův dům nebyl moc daleko. Cesta jím zabrala asi deset minut. Muž vystoupil z auta a šel do domu alfy. Neklepal ani nezvonil. Prostě jen vešel a šel rovnou do alfovi pracovny kde už na něj netrpělivě čekal.

Posadil se do křesla před pracovním stolem a čekal až si jeho pán dodělá nějakou práci na počítači. Když měl vše hotové tak zaklapl notebook a podíval se na svého věrného bojovníka. „Ahoj Sethe. Tak mi řekni vše co víš."
„Dobrý den alfo. Bohužel pro vás nemám moc dobré zprávy."
„Tak povídej."
„Rebeccu našli živou a zdravou."
„To je výborná zpráva."
„Bohužel z ní, ale ten upír co jí unesl udělal hybrida. Skupina co jí měla najít a zachránit nepřežila až na jednoho. Ten nám vše řekl. Prý bojovala jako kdyby to dělala celý život a zabíjela bez slitování. Už to není žena, kterou milujete, vzal jste si jí a máte s ní děti. Úplně se změnila a Antonio došel k názoru, že si na svojí minulost ani nepamatuje. Víc toho pane nevím. Neměli by jsme, ale nechat nic náhodě. Pokud jí chceme dostat zpátky musíme se tam dostat a zachránit jí ze spárů toho upíra. Vím, že už z ní nebude jen pouhej vlkodlak, ale třeba až vás uvidí si na vás vzpomene."
„Děkuji Sethe za informace. Jsem rád, že žije. Udělal jsi mi obrovskou radost. Zaříď vše potřebné a já obvolám pár alfů ze spřátelených smeček s žádostí o pomoc."
„Ano pane. Jdu hned vše zařídit." S těmito slovy se muž zvedl z křesla, potřásl alfovi rukou a odešel z pracovny.