32.kapitola ✓

107 7 0
                                    

Po třech týdnech..

Do pokoje vtrhly dvě dívky. Vůbec jim nevadilo, že snoubenci ještě spí. Rychle začaly budit nevěstu s ženichem. Nebylo ještě ani šest hodin a ony už byly na nohách. „Co se děje?" vysoukala ze sebe blondýnka.
„Co? To nemyslíš vážně? Dnes se vdáváš a ty se ptáš co se děje?" Dívka se podívala na budík. Je šest hodin.
„Proč nás budíte v šest ráno? Jste normální?" Podívala se na svého přítele, který se snažil schovat pod peřinu. „Je ještě čas. Rádi bychom se ještě trochu prospali." Dívky nahodily smutný výraz a odcházely z pokoje. Hnědovláska se zastavila. „Promiň." A s tím za sebou zavřela dveře. Blondýnka se přitulila ke svému hnědovlasému příteli a snažila se usnout. Bohužel jí to moc dobře nešlo. Zato její přítel během chvilky spal.

Uběhlo půl hodiny a ona stále nemohla usnout. Vstala z postele a šla se osprchovat. Byla tam docela dlouho. Nechávala na sebe dopadat teplé kapky vody.

Po sprše si vyfénovala vlasy a učesala. Hodila na sebe jen sametový župan a odešla do pokoje. Podívala se na hodiny a ty už ukazovali sedm. Proto jemně vzbudila mladíka, který ještě spal. S donucením vstal, oblékl se a odešel z ložnice. Věci měl v domě rodičů a tak musel odejít tam.

Jen co mladík odešel ukázaly se v ložnici její dvě kamarádky. Běhaly sem a tam. Jedna vytahovala svatební šaty ze šatny, druhá si chystala šminky a další věci. Nikdo podle nich do pokoje nesměl.

---

Hosté se začali sjíždět do sídla Wicků. Na zahradě už bylo vše připravené a v domě taky. V jedné půlce zahrady byli připravené stoličky a obřadní místo. Kněz tu byl už také. S ženichem probíral spoustu věcí. Ženichovy a nevěstiny rodiče vítali příchozí hosty. Ženich začínal být čím dál víc nervóznější.

Po rozhovoru s knězem se schoval v pracovně. To by, ale nesměla být pracovna jediné místo kde se dalo schovat. Dveře se otevřely a v nich stál Jonathan. Rychle za sebou zavřel dveře a sedl si na křesílko u okna kde sedávala Rebecca. „Taky se jdeš strejdo schovat?"
„To si piš. Je tu na mě moc lidí. Nejsem na to zvyklí."
„To mi povídej. Já zřídka kdy vidím tolik lidí pohromadě. Teď, ale do toho tu jsou lidé a vlkodlaci takže žádná sranda." Jeho strýc jen přikývnul. Pak už jen debatovali o svých smečkách. Strýc se ho taky vyptával jak mu jde pozice alfy a v rodinné firmě, kterou po odchodu jeho otce převzal.

Většinou na takových svatbách lidé nebývali, ale tahle měla výjimku. Nevěstina nejlepší kamarádka byla člověk. Dorazilo i pár jejich spolužáků a jiných žáků ze školy.

---

Po dvou hodinách "mučení" jak to nazvala blondýnka byl konec. Blondýnka se proto už jen oblékla do šatů a byla hotová. Někdo zaklepal na dveře. Černovláska jen neochotně řekla dále. Ve dveřích stál muž. Byl to otec blondýnky. Přišel k ní a prohlédl si ji. „Jsi nádherná zlatíčko. Krásnější nevěstu jsem ještě neviděl. A to už v téhle smečce byla dost svateb. A ty šaty? Úplně božské." řekl a podíval se na dívky, které se rychle postavily za nevěstu. „Úžasný výběr dámy."
„Děkujeme pane Jackson. Máte pravdu." Řekla černovláska.
„Tati moc děkuji." Blondýnka svého otce objala.
„Od sebe! Budeš mít pomačkané šaty." Křikla hnědovláska. Muž se od ní odtáhl a hodil vražedný pohled po té co je okřikla. Ta se jen omluvně usmála a rychle začala upravovat šaty, kterým se nic nestalo.

Už se blížila doba odejít z domu na zahradu vedlejšího sídla. Otec pohlédl na svojí dceru a usmál se. „Můžeme?"
„Ano tati."
„Tak tedy jdeme." odpověděl. Nabídl svojí dceři rámě, která tohle gesto vděčně přijala. Černovlasá dívka jim otevřela dveře od ložnice. Její otec jí nechal projít jako první a potom sám prošel dveřmi. Dívka čekala na něj. Zase se ho pevně chytla a kráčeli chodbou až ke schodům. Hrdě kráčeli po schodech, došli ke dveřím a nemířili si to rovnou do zahrady Wicků.

Všichni už tam seděli a byli připraveni na příchod nevěsty. Ženich stál úplně vepředu s knězem. Když se rozezněla hudba všichni hosté vstali ze svých židliček. Blondýnka se pevně držela otce jako kdyby ho už nikdy nechtěla pustit. Jako kdyby o něj měla přijít. Šli pomalu. Píseň už byla v půlce a muž, otec dívky předával svojí dceru mladému muži v bílém obleku. „Opatruj mi jí." řekl a šel se posadit na své místo vedle manželky, matky nevěsty.

Hudba utichla a všichni se posadili. Snoubenci si stouplo tak, aby na sebe viděli. Kněz jim dal přes ruky bílou šerpu. Podíval se na snoubence. Ti se jen usmáli. Kněz tedy začal.
„Sešli jsme se dnes v tento den, aby jsme spojili dva životy do svazku manželského. Má-li někdo nějaké pochybnosti nebo námitky tak to řekněte teď a nebo mlčet do konce života." řekl kněz a na chvíli se odmlčel, jako kdyby čekal, že se někdo ozve. Poté pokračoval. „Táži se vás Nathanieli Wicku. Berete si zde přítomnou Rebeccu Jacksonovou za manželku?"
„Ano. Beru."
„Táži se vás Rebecco Jacksonová. Berete si zde přítomného Nathaniela Wicka za manžela?"
„Ano. Beru."
„Teď si řeknete vaše sliby." řekl a podíval se na Nathaniela.
„Rebecco slibuji, že tě budu milovat v časech dobrých i zlých. Ve zdraví i v nemoci. Ať se stane cokoliv nikdy tě neopustím. Miluji tě. Jsi pro mě vším. A tak to zůstane do konce mého života." když skončil s proslovem nasadil jí prstýnek. Kněz se podíval na Rebeccu.
„Nathanieli slibuji, že tě budu milovat za každých okolností. Nebudu opakovat vše co jsi řekl. Miluji tě, milovat budu a nikdy nepřestanu. Jsi pro mě vším. Sluncem, které svítí. Hvězdou, která září. Jsi pro mě všechno. Jsi středem mého vesmíru. Tak jako já miluji tebe už nikdy nikoho milovat nebudu. Dala bych za tebe i život. Miluji tě lásko." i ona jakmile dokončila svojí řeč dala jemu prstýnek na prst.
„Krásná slova tu zazněli. Prohlašuji vás za muže a ženu. Polibte nevěstu." Jen to dořekl a už jí ženich líbal.

Všude okolo začali hosté tleskat. Ona se od něj trochu odtáhla a naklonila se mu k uchu tak, aby to slyšel jen on. „Lásko čekáme čtyřčata." On se od ní odtáhl a pohlédl jí do očí. Bála se, že uteče, ale on jí jen vášnivé políbil. Všichni okolo na ně jen hleděli. Nikdo nevěděl co mu to nevěsta šuškala do ucha.
„Miluji tě i naše děti. Jsem nesmírně šťastný. Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího může na světě." řekl jí když se od sebe odtáhli.

𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat